Tuleň pruhovaný – krásný a tajemný

Tuleň pruhovaný je díky svému nápadnému a nezaměnitelnému zabarvení jedním z nejzapamatovatelnějších ploutvonožců. Přesto ale tento unikátní druh tuleně není dosud podrobně prozkoumán – tráví totiž většinu života na otevřeném moři, čímž je jeho sledování znesnadněno.

Mláďata pruhy nemají

Prvním znakem, kterého si na tuleňovi pruhovaném (Histriophoca fasciata) povšimneme, je výrazný černobílý vzor na jeho srsti: v základu je jeho srst tmavě hnědá až černá (odstíny se mírně liší podle věku a pohlaví), ale kolem krku, obou předních ploutví a boků má široké světlé pruhy. Mláďata se nicméně s pruhy nerodí – mají šedobílý kabátek z poporodní srsti (tzv. lanugo), který vylíná během prvních dvou měsíců života.

Chladnomilný tuleň má zálibu ve volném moři

Jak je pro ploutvonožce typické, matka své mládě kojí tři až čtyři týdny výživným mlékem. Po měsíci matka mládě opustí; to zprvu žije ze svých tukových zásob a poté se pomalu učí lovit kraby, měkkýše, ryby či chobotnice. Větší část života se tuleň pruhovaný pohybuje v chladných severských vodách. Mezi jeho přirozená prostředí patří oblasti Severního Pacifiku a Severního ledového oceánu, konkrétně Beringova moře, Beaufortova moře, Ochotského moře, Čukotského moře a Východosibiřského moře.

Tuleň pruhovaný se pohybuje jako had

Na ledových krách se tuleni pruhovaní zdržují zejména v období rozmnožnování – od března do června. Zbytek roku tráví v mořích daleko od pobřeží, na pevnině jsou vidět velmi vzácně – i proto doposud nebyly přesně zmapovány distribuce a trasy tuleňů pruhovaných. Na ledě se tento tuleň pohybuje nikoli typickými píďalkovitými přískoky, nýbrž pomocí střídání levé a pravé přední ploutve a pohybem hlavy a boků ze strany na stranu.

Tělo tuleně pruhovaného se přizpůsobilo hloubkám

Tuleni pruhovaní jsou ale pozoruhodní nejen svým zabarvením a způsobem života, ale i stavbou vnitřních orgánů – všichni samci mají vzduchový vak napojený na spodní část průdušnice. Dosud není známo, k čemu přesně tento vak slouží; obecně se ale soudí, že zvířatům pomáhá udržet se při odpočinku u hladiny; některé hypotézy také uvádějí, že vak může souviset se schopností vokalizace. Tento druh ploutvonožce má také v poměru k tělu největší vnitřní orgány mezi všemi tuleni a největší koncentraci červených krvinek – v obou případech jde zřejmě o strategii uchovávání co nejvyššího množství kyslíku, aby tuleni mohli strávit pod vodou co nejvíce času a aby se mohli potopit až do hloubky 600 m.

Díru do ledu tuleň neprorazí

Na rozdíl od tuleňů kroužkovaných (Pusa hispida) nebo Weddellových (Leptonychotes weddellii) si tuleni pruhovaní neumějí udržovat dýchací otvory v ledu – pokud tedy dojde k náhlému zamrznutí hladiny, musejí tuleni tohoto druhu plavat, dokud opět nenarazí na volné moře. Ve snaze dostat se nad hladinu tuleni výjimečně zabloudí i hluboko do vnitrozemí.

Zdroje:

• NOAA: Status Review of the Ribbon Seal (Histriophoca fasciata) (PDF)
• nmfs.noaa.gov
• Earth Porm.com
• YouTube – 朱建銘
• Discovery of Sound in the Sea