Kolika let se může dožít obratlovec? Sta, dvě stě? Žralok malohlavý (Somniosus microcephalus) ukazuje celému světu, že žít se dá ještě déle. Před dvěma roky odhalili vědci samici žraloka malohlavého, která se dožila téměř 400 let. Podle odhadů vědců se však tito zvláštní tvorové mohou dožít až půlky tisicíletí.

Zdokumentovat žraloky malohlavé bývá oříšek. Žijí totiž stovky metrů pod hladinou, někdy se pohybují až v hloubkách okolo dvou kilometrů. | Zdroj: Wikimedia Commons

Žraloci malohlaví jsou dlouhověké paryby, kterým všechno trvá poněkud dlouho. Už jejich latinský název, který by se dal přeložit jako „ospalec malohlavý“ nebo „malohlavý spáč“, dokazuje, že tito tvorové nemají kam spěchat. Dožívají se stovek let a pohlavně dospívají ve 150 letech. Ani svižnost jejich pohybu není závratná – plují mořem rychlostí maximálně 2,7 kilometru za hodinu, novější výzkum z roku 2012 hovoří o průměrné rychlosti 1,5 kilomentru za hodinu.

Živí se mršinami i „lovem“

Díky pomalým pohybům i díky extrémně pomalému metabolismu se ale mohou žraloci malohlaví, jinak též zvaní grónští, dožít stovek let. Dokážou se ponořit až dva kilometry pod hladinu. Kůži žraloků malohlavých pokrývají ostré zahnuté výběžky zvané denticles, které vypadají jako malé zoubky. Zlepšují žraločí hydrodynamiku. Tyto paryby se živí hlavně mršinami, na které narazí, popřípadě napadají spící živočichy, jako jsou tuleni. V roce 1859 byl uloven jeden žralok malohlavý, který měl ve svém žaludku lidskou nohu. Jednalo se však o ojedinělý případ, který nebyl následně vědecky prozkoumán. 

Žraloci malohlaví se vyskytují v severních vodách Atlantského a Severního ledového oceánu, nejčastěji žijí kolem Grónska a Islandu. A to i přesto, že žraloci si většinou libují v teplejších vodách. Dorůstají obvykle velikosti okolo 5 metrů, každý rok se zvětšují o jeden centimetr. Jejich hmotnost činí až jednu tunu. Vzhledem k jejich obřím tělům nemají žraloci grónští pravděpodobně přirozeného nepřítele, spekuluje se však o predaci od kosatek dravých. Velký zásah do populace žraloků malohlavých učinil člověk. Před druhou světovou válkou se z těl těchto živočichů získával olej, jenž lidé používali k technickým účelům. Po rozšíření syntetického oleje lov z tohoto důvodu ustal.

Islandská specialita

Maso těchto paryb je považováno při nedostatečné úpravě za toxické, obsahuje totiž oxidy trimethylaminu. Ty společně s močovinou ve svalovině pomáhají těmto žralokům přežít v chladných vodách. Ze žraločího masa se však přesto připravuje islandský pokrm znavý hákarl. Maso musí projít dlouhým kvašením pod velkým tlakem, dříve se zahrabávalo do písku a zatěžovalo kameny, dnes se k této proceduře používají speciální plastové kontejnery. Po šesti týdnech se maso rozřeže na pruhy a nechá sušit po dobu čtyři až pěti týdnů. Žraloka malohlavého zatím Mezinárodní svaz ochrany přírody označil na téměř ohrožený druh.

Pruhy žraločího amsa se musí několik týdnů sušit, aby byly poživatelné. | Zdroj: Wikimedia Commons

Zdroje: Novinky.cz, ScienceDirect, Wikipedia