Na příběhu pandy velké se ukazuje, jak může pomoc ohroženým druhům fungovat jako dvojsečná zbraň. Ekosystémy jsou totiž křehké a co svědčí jednomu druhu, to může ublížit tomu druhému. A tak slavná záchrana bílo-černého medvěda otevírá otázky o tom, jak a zda jestli by se měl člověk do chodu přírody vměšovat.
Panda velká se stala symbolem pro ochránce přírody. Kredit: Joachim S. Müller, Flickr, CC BY-NC-SA 2.0
Panda velká se stala symbolem úspěchu hnutí ochranářů přírody. Ačkoliv jim ještě před zhruba deseti lety hrozilo vyhubení, před čtyřmi roky se začaly objevovat zprávy, že se ze seznamu ohrožených druhů posunula „pouze” mezi zranitelné. Od doby, kdy se v 80. letech stala pro ochranáře prioritou pro záchranu, bylo v bambusových zalesněných horských pásmech střední Číny vybudováno 67 rezervací pro pandy.
Díky obrovskému úsilí dnes žije ve volné přírodě asi 1864 pand velkých. Na první pohled velký úspěch s sebou však nese i temnější stranu příběhu. Vědci po prostudování snímků z fotopastí, které sbírali 10 let, zjistili, že z míst, kde se daří pandám, mizí velcí masožravci. Týká se to především leopardů, vlků, či dhoulů (asijských divokých psů).
Bobr jako klíčový druh
Vědci dokonce pracují s možností, že vlci či dhoulové už mohou být v těchto oblastech dokonce funkčně vyhynulí. Nezdá se tedy, že by pomoc pandám pomáhala i ostatním druhům či dokonce celému ekosystému. Právě naopak, co prospívá pandě, ubližuje některým šelmám. To však neznamená, že podpora pouze jednoho druhu, musí být v zásadě špatná.
Například se ukázalo, že ochrana bobra vedla k celkovému zlepšení prostředí, ve kterém se hlodavcům začalo dařit. Bobři jsou totiž typičtí tím, že přetváří svůj životní prostor a vytváří vodní plochy. V těch se pak daří i jiným druhům, například vodnímu ptactvu. Bobr tedy může fungovat jako klíčový druh, jehož podpora pomáhá i dalším živočichům.
Bobr svou činností přetváří krajinu a tím pomáhá některým druhům. Kredit: RitaE, Pixabay, Pixabay licence
Mediální hvězdy v říši zvířat
Proto někteří ochránci přírody zastávají myšlenku takzvaného klíčového druhu. Ten může podle zastánců této teorie svou činností vytvářet vhodné životní podmínky pro ostatní živočichy či rostliny, ale také může fungovat něco jako vlajková loď či „mediální hvězda”. Popularita jednoho zvířete tak pomůže zajistit podporu či finance pro jiné druhy zvířat i rostlin. Při získávání finanční pomoci zejména z veřejných sbírek totiž platí, že lidé mnohem pravděpodobněji pomůžou vizuálně atraktivnějšímu druhu i přes to, že například z ekologického hlediska má mnohem menší hodnotu.
Jednoduše řečeno – běžný občan mnohem pravděpodobněji pošle peníze roztomilé pandě než slizkému červovi, ačkoliv červ je z pohledu ekologie mnohem významnějším živočichem. Přesto záležitost ohledně pandy zůstává pro vědce otázkou. I když je panda velká u lidí poměrně populární, její podpora jiným druhům nepomohla.
Vizuálně méně atraktivní druhy lidé nepodporují, ačkoliv mají často větší ekologickou hodnotu. Kredit: Richard Avery, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Příroda jako organismus
Vědci se přiklání k tomu, že panda velká nedokáže být kvůli své specifičnosti klíčovým druhem. Pandy mají na rozdíl třeba od vlků naprosto odlišné požadavky na velikost území. Šelmy potřebují mnohem více životního prostoru než medvědovitý savec. Podobně je to i se specializací ohledně potravy. To, že je v dané lokalitě zajišťováno pro pandy dostatečné množství bambusu, masožravcům nijak nepomůže, stejně jako investování peněz do pandích rezervací.
V současné době je tedy nejefektivnější metodou ochrany přírody pomoc celému ekosystému. Ten funguje jako jeden velký, vzájemně propojený funkční celek. Odborníci přirovnávají krajinu k lidskému organismu. Aby mohla dobře plnit svou funkci, je potřeba pečovat bez výjimky o všechny části těla. Plíce také potřebují zdravé ruce k získání potravy a nikdy nestačí starat se jen o plíce, protože bez oběhové soustavy by byl kyslík tělu k ničemu.
Zdroje: sciencealert, iDnes, Aktuálně
