Nemusíte být znalcem ani milovníkem koní – stačí být všímavým pozorovatelem a nadpis tohoto článku vás nepřekvapí. Drtivá většina běloušů se rodí s tmavou srstí. Pokud je narozené hříbě skutečně na první pohled „bílé“, o bílou barvu se ve skutečnosti nejedná. Nabízí se otázka – proč je tomu tak?
Bílá lipicánská klisna s týden starým hříbětem | Kredit: Bob Haarmans, CC BY 2.0
Úvodem je potřeba sjednotit termíny. Laik o každém netypicky bílém zástupci živočišného druhu, který by měl hýřit barvami či předvádět tmavou srst, s chutí prohlásí, že „je to albín“. Zdání klame. Absence samotných pigmentových buněk (může být i částečná) je označována jako leucismus. V takovém případě chybí příslušné zbarvení postiženým jedincům jen na některých částech těla, oči zůstanou např. modré.
Achaltekin cremello | Wikimedia Commons
Zvíře s bílou barvou albínem být nemusí
Albinismus je termín používaný výhradně pro ztrátu tmavého kožního barviva, melaninu. Albín proto nemusí být nutně čistě bílý, má však červené oči, neboť zde se ztráta melaninu projeví naplno. Myš-albín je opravdu sněhově bílá. Albinotická krajta bude nažloutlá, zachová si totiž v kůži nahnědlé spektrum zbarvení způsobené jinými typy pigmentů. Člověk s albinotickou mutací má zcela bílé vlasy a velmi světlou pleť. Oproti tomu bílý tygr albínem není, zůstávají mu tmavé pruhy a jeho oči jsou modré. A albinotický kůň vůbec neexistuje – u koní se totiž jedná o mutaci, která není slučitelná se životem.
Kde se berou bílí koně
V Česku panují v názvosloví používaném pro koňské zbarvení nejasnosti a terminologie není příliš jednotná. Rovněž překlady z angličtiny se značně liší. Běžně zde v případě popisu koňských barev uslyšíte termín „albín“ či „albino“. Takto bývá označován kůň s velmi světlou až bílou srstí s nádechem do žluta, růžovou kůží a vodově modrýma očima (cremello, perlino apod.). Z pohledu genetiky se jedná o velmi „zředěné“ výchozí zbarvení.
Achaltekin perlino
Kredit: Ulruppelt, CC BY-SA 3.0
Ostatní bílí koně, vzpomeňme například nejtypičtější plemena, kladrubského bělouše, araba či lipicána, však rodí hříbata tmavá (černá, hnědá nebo kaštanová). Tmavá zůstává po celý život i barva jejich kůže, srst však postupně s věkem bledne. Koně dostávají nádech do šeda a nadále ztrácejí pigment. Někteří do šesti až osmi let věku vybělejí zcela, u jiných se proces zastaví dříve a zůstane jim zabarvení v různých odstínech šedé.
Životaschopná mutace
Vědci z univerzity v Uppsale popsali mutaci, která zapříčiňuje postupné zesvětlování srsti. Přebarvování tmavých hříbat v dospělé bělouše můžeme srovnat s procesem lidského stárnutí. Lidé s postupem věku ztrácejí pigmentaci vlasů, které tak získávají stříbrnou barvu. U koní se však první „stříbrné vlasy“ objevují mnohem dříve, celý proces probíhá rychleji a není znakem stáří svého nositele.
Kladrubáci, arabští plnokrevníci i lipicáni mají hříbata tmavá. | Kredit: Keith Roper, CC BY 2.0
Tisíc let vzdálený společný předek
Všichni koně, kteří ztrácejí pigment tímto způsobem, jsou nositeli stejné genetické mutace. Tato mutace byla zděděna od jediného společného předka před tisíci lety. Kdysi dávno se tedy u jednoho konkrétního koně objevila v dospělosti bílá barva – a naši lidští předkové jí byli natolik uchváceni, že tuto anomálii podchytili a stabilizovali cíleným šlechtěním. Výsledkem je převážná většina dnešních běloušů; s věkem ztrácí pigment přibližně každý desátý žijící kůň.
Lipicán | Kredit: Bob Haarmans, CC BY 2.0
Využití v medicíně
Popsaná mutace ovšem zajímá i medicínské obory – nese s sebou totiž vyšší riziko vzniku melanomů. U pětasedmdesáti procent koní, kteří ji vlastní, se po patnáctém roce věku začnou vyskytovat benigní formy melanomů, které mohou v některých případech přejít i do maligní fáze. Otvírá se zde tedy prostor pro zkoumání mechanismů, které rozvoj kožních nádorů řídí. Sledováním podobných mutací můžeme navíc snáze rozluštit příbuznost různých plemen domácích zvířat, která nás po generace doprovázejí.
Krásné bílé zbarvení s sebou nese zdravotní rizika. | Kredit: dfbphotos, CC BY 2.0
Zdroje:
