Francouzští odborníci zjistili, že lachtaní mláďata používají k identifikaci hlasu své matky sofistikovaný dvoufázový systém: na delší vzdálenost poznají frekvenční charakteristiky matčina volání (výšku hlasu) a po přiblížení k matce rozpoznají i amplitudové a spektrální vlastnosti (sílu a barvu) jejího hlasu.
Lachtaní mláďata pozorně poslouchají matčino volání. | Kredit: Liam Quinn, CC BY-SA 2.0
Pro přežití lachtaních mláďat je schopnost poznat svou matku v kolonii lachtanů stěžejní: samice totiž kojí jen a pouze své vlastní mládě, k potomkům jiných matek se chová agresivně. Lachtan antarktický (Arctocephalus gazella), podobně jako řada jiných ploutvonožců, během rozmnožovací sezóny vytváří kolonie čítající stovky jedinců. Samice lachtanů kojí mládě až čtyři měsíce a během této doby občas vyráží na lov. Když se potom vrátí do skupiny, musí se ona a její potomek poznat mezi obrovským množstvím jedinců stejného druhu.
Matka a mládě používají dva způsoby identifikace: hlasovou a čichovou. Svoje hlasy poznají na dálku a čich používají pro kontrolu, zda se jejich uši nezmýlily. To se ale stane málokdy. Odborníci z Univerzity Paříž XI pod vedením T. Aubina se zabývali otázkou, které složky hlasu jsou pro identifikaci matky mládětem nejdůležitější. V experimentu, který probíhal v lachtaní kolonii na 29 volně žijících zvířatech, použili syntetizované hlasové signály, vzniklé na základě nahrávek volání lachtaních matek. Když matka testovaného mláděte odešla na několik dní na lov, pustili vědci jejímu mláděti syntetizovanou podobu matčina hlasu z různých vzdáleností a zkoumali, jak reaguje.
Mládě lachtana antarktického | Kredit: Liam Quinn, CC BY-SA 2.0
Bylo zjištěno, že lachtaní identifikace matčina hlasu je dvoufázový proces: Když je mládě ještě od matky relativně daleko (cca 64 m), orientuje se podle frekvenčních modulací hlasu, a když přijde blíž (na cca 8 m), rozpozná v jejím volání i individuální amplitudové a spektrální vlastnosti. Tento sofistikovaný systém identifikace „mluvčího“, který se vyvinul u lachtanů antarktických, je adaptací, která „dokáže čelit hlavnímu problému, totiž nalezení příbuzného v houfu zvířat stejného druhu,“ uvádějí vědci.
