Jak dělá kravička? Možná si takové otázky z dětství také vybavujete. Kráva dělá „bů,“ kočička zase „mňau“. Napadlo vás ale někdy, jak se hlasově projevuje taková žirafa?

Ačkoli mají žirafy dobře vyvinuté hlasivky, vokálně se příliš neprojevují.

Nejspíš jste nikdy ani neslyšeli, že by žirafa vyluzovala nějaké zvuky. Inu, to nejspíš bude tím, že obvykle žádné zvuky skutečně nevydávají. Mají však velmi dobře vyvinutý hrtan a hlasivky, které jsou uloženy v horní části dlouhého žirafího krku. Člověka hned napadne, že tak dlouhý krk může být příčinou, proč žirafy většinou neslyšíme vokalizovat. Je to ale opravdu tak?

Mlčení žirafátek

Určitě jste někdy zkoušeli dýchat šnorchlem pod vodou. Víte tedy, že natlačit vzduch do plic skrze trubici vyžaduje trochu úsilí. A přesně takový problém mají i žirafy, jejich dýchací trubice je mnohem užší než u jiných savců. Dýchají pomalu a vzduch zadržují v neproporčně velikých plicích; všechen vzduch v plicích se ale neúčastní výměny plynů, tedy samotného dýchání. Žirafy se proto rychle unaví a běhat mohou pouze na krátké vzdálenosti. Může to také znamenat, že nemají vzduchu k dispozici tolik, aby vydávaly nějaké zvuky.

Žirafy většinou dávají přednost nevokální komunikaci.

Další zajímavostí žirafího krku je fakt, že rekurentní laryngiální („hlasivkový“) nerv je dlouhý čtyři a půl metru. Začíná v mozku, vede kolem srdce a poté stoupá zpět nahoru k hrtanu. Taková zbytečná smyčka bývá označována jako omyl evoluce, která nemohla předvídat, že žirafám vyroste tak dlouhý krk. Řešení sice není ideální, ale u savců s krátkým krkem nepředstavuje žádný problém. Richard Dawkins ve své knize Největší show pod sluncem píše, že právě tato smyčka může být důvodem, proč žirafy hlasivky většinou nepoužívají.

Slova nejsou potřeba

Slůvko „většinou“ je namístě. Dlouho se mělo za to, že žirafy jsou němé. Dnes již víme, že mláďata dokážou mečet, když jsou hladová, a žirafí maminky někdy dokonce bučí. Až na tyto výjimečné případy žirafy preferují nevokální způsoby komunikace. Například pokud se ke stádu přiblíží lev, jedna z žiraf ustrne a zírá jedním směrem. Tím dává ostatním jedincům ve stádu najevo, že se blíží nebezpečí – a nemusí vydat ani hlásku. Slova nejsou potřeba ani při páření. Samec, který se chce pářit, šťouchá samičku do zadních partií, aby ji donutil k močení. Potom ochutná její moč a zjistí, zda je samice k páření připravena.

Zdroj: ScienceWorld.ca