Každá romantická jezdecká duše sní o tom, že se jednou dokáže na svém koni prohánět krajinou bez sedla. Koník bude zajisté nadšen, člověk též, kam se hrabou kentauři. Ale pozor, ne vše je takové, jak se zdá na první pohled. A špatně prováděná jízda bez sedla může pořádně zabolet nejen jezdce, ale především koně.
Od pravěku dodnes
Ať se nám to líbí nebo ne, kůň byl člověkem původně domestikován kvůli pracovní výpomoci a pro maso. Naši předkové nejprve objevili tažné schopnosti koní a zapřahali je před vozy či k pluhům. Postupem času se jim vyšplhali na hřbety. Divokým koním nikdo nic na záda nenakládal, trvalo tedy mnoho generací cíleného šlechtění, než se službám člověku přizpůsobili, zpevnili se v konstituci a dokázali bez větších problémů snášet jezdce na hřbetě každý den po celý život. Spolu s podrobováním koně se objevily různé vymoženosti:
- podkovy, neboť původně prérijní zvíře začalo chodit po kamenných cestách a dlážděných dvorech,
- uždění a udidla, která usnadnila ovládání zvířete,
- a sedla se třmeny zpříjemňující jezdcům dlouhé hodiny v sedle.
Na rozdíl od podkov, které mají dodnes svá zdravotní rizika, dobře padnoucí sedla zdraví koní spíše pomáhala – rozkládala jezdcovu váhu, pružila a odlehčovala unavený hřbet.
Sedlo není na ozdobu…
Moderní jezdečtí koně pracují obvykle pod sedlem. Důvodem je větší stabilita jezdců při vrcholném výkonu (ať již jde o drezuru, parkur či military) a pohodlí obou členů tandemu na dlouhých vyjížďkách. Snáze „usedíme“ náhlé uskočení či sklouznutí koně v terénu, začátečníci uvítají oporu třmenů a možnost někde se zachytit při ztrátě rovnováhy. Sedlo také snižuje tlak jezdcovy hmotnosti na koňský hřbet a rozkládá jej na podstatně větší plochu. Páteř koně je pod sedlem zcela volná, neboť zde kostra sedla vytváří oblouk (tzv. páteřní kanál). Pokud tedy na koni drncá začínající (či prostě jen špatný) jezdec s mizerným posedem i rovnováhou, neubližuje koňskému zdraví tolik. Sundat koni sedlo však může přinést nové zážitky pro jezdce i pro koně.
…jde to ale i bez něj
Bez sedla lze na koni cválat tryskem po loukách, provádět drezurní kroky i skákat 1,5 metrové překážky. Podmínkou je dobrý vztah s koněm, perfektní balanční sed jezdce, zkušenosti i trocha odvahy. Oproti chybné domněnce lidí, kteří na koni nikdy neseděli, není potřeba se při jízdě svého čtvernohého partnera jakkoliv „držet“. Svírání stehen a křečovité ztuhnutí těla ničemu nepomohou – nejlépe funguje zdánlivě nedělat nic a jednoduše sedět.
Tato dovednost však vyžaduje léta praxe – páteřní i břišní svaly jezdce musí dokázat udržet jeho záda v optimální rovnováze blízko těžiště koně. Drobné změny pozice i tlaku volně spuštěných holení a změny napětí v těle jezdce pak koni naznačují, kterým směrem se má vydat a jaký chod či rychlost zvolit. Dobrý jezdec zbavený opory sedla nespadne a po chvíli zvykání si zjistí, že krásně a přesně cítí pohyby koně pod vlastním zadkem.
Dokáže velmi dobře provádět drezurní práci, kontrolovat správné přenášení vlastní váhy (např. při tzv. práci na dvou stopách, při níž kůň mírně ustupuje do strany), snáze zjistí reakci koně na vlastní výdech i nádech a může celkově zjemnit pobídky, které koni dává. Začátečníkovi rovněž prospěje zkusit práci bez sedla na lonžovaném koni (lze použít i voltižní madla) a leckdy se po takovém tréninku dokáže v sedle lépe usadit a snáze pochopí, co po něm trenér vlastně chtěl.
Chraňme koním záda
Vše však musí mít svoji míru. Drncající jezdec, který nedokáže dobře splynout s pohybem koně, naráží sedacími kostmi přímo do citlivých partií koňských zad. V tomto případě je nutné použít alespoň jezdeckou dečku či „beránka“, který nárazy částečně odfiltruje. Někteří koně mohou mít rovněž velmi nepohodlné chody a ve skákavém klusu (obecně nejproblematičtější chod při jízdě bez sedla) trpí pohybem jezdce na hřbetě více. Časté nárazy do zad mohou koni způsobit dlouhodobé zdravotní problémy i chronické bolesti. Setkáváme se také s nerozumem některých „milovníků“ koní, kteří se snaží bezhlavě splynout s přírodou a ohromovat své vrstevníky honěním koně bez sedla, aniž by sami měli dobrý jezdecký základ a koník přiměřenou ovladatelnost. Takové chování je přinejmenším nebezpečné.
Ježdění bez sedla může nepochybně zlepšit vztah s koněm i naše jezdecké schopnosti. Podobně jako jiné vymoženosti, jimiž leckdy své koně ověšujeme ve snaze upravit a ovlivnit jejich pohyb či poslušnost, i jízdu bez sedla je vhodné zařazovat střídavě. Pokud zpozorujeme, že koně bolí záda, dáme mu volno, vrátíme se k sedlu a zapracujeme na vlastním jezdeckém stylu. Zdraví zvířete by vždy mělo být přednější.
Dobrý vztah s koněm je základ, na němž lze budovat mimořádné výsledky. Video výše (Alycia Burton na koni GoldRush) předvádí výborný sed jezdkyně, která při jízdě přirozeně splývá s koněm a nezalekne se žádného skoku. Nic pro začátečníky.
Zdroje: dominika-svehlova.cz, nechsenest.cz, youtube.com, en.wikipedia.com
Já jezdila na měkceném polštářku už od svýcj začátků a myslím si, že je to super začátek. Jezdec se naučí krásně sedět a být ve větším kontaktu s koněm. I teď se ráda k polštářku vracím:) Pěkně napsaný článek:))