Ohrožené druhy

Dravec, který si dá raději čmeláka než myš. Včelojed hnízdí i v Česku

Published by
Alena Kohoutková

Ačkoliv je jeho rodové jméno včelojed, jídelníček tohoto dravce tvoří především vosy a jejich larvy. Včelojed lesní (Pernis apivorus) se řadí mezi dravce z čeledi jestřábovitých. Patří k silně ohroženým druhům a jeho přítomnost na určitém území reflektuje zdraví krajiny. Je proto dobrou zprávou, že hnízdí i na některých místech České republiky. 

Včelojed lesní má zahnutý zobák typický pro dravce. Kredit: Bernard DUPONT from FRANCE, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

V oblasti Pálavy, Náchodska nebo Milovic může člověk při pohledu na nebe spatřit vzácného včelojeda lesního. Nezkušený pozorovatel si ho možná splete s kání lesní, ale při pozornějším zkoumání lze najít mnoho odlišností. Včelojed je o něco větší než káně. Jedním z hlavních určujících znaků je ale hlava, která je u včelojeda nápadně menší. Ocas má naopak delší s širokou světlou páskou. Dalším charakteristickým rysem včelojeda je tleskání křídly. Zvuk vzniká během letu, kdy se vzájemně dotknou horní strany křídel. Včelojed si tak brání své teritorium. U evropských druhů se jedná o unikátní chování.

Jáma jako důsledek lovu

Dané území vždy obývá pouze jeden pár. Na rozdíl od jiných dravců dosahuje samice i samec včelojeda stejné velikosti a dospělý dravec může vážit až 1 kilogram. Samice snáší nejčastěji dvě vejce na přelomu května až června, a tak se mláďata líhnou v období největší potravní hojnosti. O mláďata se starají oba rodiče a potomkům nosí na hnízdo plástve s larvami, jimiž se mladí ptáci krmí.

Stejně jako mláďata, i dospělci se živí především hmyzem. Největší zastoupení v potravě mají vosy a čmeláci a především jejich larvy, jenž jsou velmi výživné. Hned vedle vos, jenž tvoří až 85 %, se mu na jídelníčku objevuje i ostatní hmyz. Nepohrdne ani menšími obratlovci, ale ty loví pouze výjimečně. Vosí a čmeláčí hnízda vyhrabává nohama ze země mnohdy i několik hodin. Nejenže hnízdo úplně zničí, ale zanechá po něm připomínku v podobě několik desítek centimetrů velké jámy v místě hnízda. V bezpečí před ním nejsou ani vosí hnízda zavěšená na stromech.

Přísně tažný druh

Včelojed přilétá do Evropy, tedy na místo hnízdění, v dubnu. Přes léto zahnízdí, vyvedou mladé a na přelomu srpna a září odlétá zimovat do západní tropické Afriky. Během migrace si podobně jako ostatní dravci vybírá trasu, kde se tvoří stoupavé vzdušné proudy, které ho nadnášejí a usnadňují mu přelet. Tyto vzdušné proudy se ale netvoří nad vodní hladinou, a tak nejčastěji přelétá přes Gibraltar, Izrael nebo Itálii. Vítr a počasí může ale migraci i ztížit a do zimovišť, ale i hnízdišť pak ptáci často dorazí se zpožděním. To je problém zejména při hnízdění, protože pokud ptáci snesou vejce o několik týdnů později, nemusí mít už optimální množství potravy. Stejně tak bojují ptáci s nedostatkem jídla v deštivých dnech. V některých případech tak nemusí zahnízdit vůbec.

Včelojeda v letu lze poznat podle malé hlavy, dlouhého ocásku a užších křídel. Kredit: Antje Görtler, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Výskyt včelojeda

Ačkoliv jsou včelojedi v teritoriu rádi sami, migrace naopak probíhá často ve skupinách. Například na ostrov Levanzo západně od Sicílie přilétlo během jednoho dne asi 255 včelojedů v malých roztroušených skupinách po 3 až 10 jedincích. Další významnou oblastí pro pozorování je Izrael, který je občas považován na základě své polohy jako křižovatka pro tažné ptáky. Na tomto území lze pozorovat různé druhy migrující z Evropy a Asie do Afriky a zpět. Ani včelojed není výjimkou. V Eilatu na jihu země se během jednoho jarního a podzimního období napočítalo až 850 000 včelojedů lesních.

Včelojed hnízdí na velké části Evropy, některé páry byly zaznamenány i v Británii a v Rusku. V České republice hnízdí roztroušeně, nepatří mezi naše běžné dravce. Jelikož se většinou chová plaše, lze jej spíše zaslechnout než zahlédnout. Dává přednost zalesněným krajinám. Nejvíce se vyskytuje v nížinách a středních polohách, ojediněle i vysoko v horách. V období od 2001 do 2003 bylo na našem území napočítáno zhruba 650 až 1 000 párů. V České republice je na červeném seznamu zařazen mezi ohrožené druhy. Jeho přítomnost v krajině ukazuje, že je z ekologického hlediska alespoň v některých ohledech vyvážená.

Samec i samice včelojeda bývají stejně velcí, samice ale mívá hnědou hlavu a samec modro-šedou. Kredit: Andreas Trepte, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5

Zdroje: Avifauna, Rozhlas, Zoo Děčín, Primaroute, Wikipedie, článek z časopisu Ochrana přírody

Alena Kohoutková

Recent Posts

V Americe se narodila vzácná žirafa. Chybějí jí skvrny.

Doposud bezejmenná samička žirafy s netypickým hnědým zbarvením přišla na svět v Brights Zoo ve státě Tennessee.…

9 měsíců ago

Proč mají pavouci osm nohou?

Tělo hmyzu je uspořádáno do segmentů a ve většině případů nese tři páry kráčivých končetin.…

9 měsíců ago

Dlouhý život – výsada kliďasů a řádových sester

V jak dlouhý život můžeme doufat? Co vše jeho délku ovlivňuje? Jaké je kostrukční maximum,…

12 měsíců ago

Prvním opylovačem mezi obojživelníky může být brazilská žabka

Hmyz opylující květiny přijde nám, lidem, zcela v pořádku. Kolibříky - ptačí opylovače - jsme…

1 rokem ago

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žížalách (ale báli jste se zeptat)

Schválně si zkuste odpovědět na pár „jednoduchých“ otázek. Například… má žížala hlavu? Jak přijímá potravu?…

1 rokem ago

Opravdu mají myši rády sýr?

Odpověď je na první pohled jednoduchá. Samozřejmě ano, proč by neměly. Myši snědí leccos, od…

1 rokem ago