Dravec, který si dá raději čmeláka než myš. Včelojed hnízdí i v Česku

Ačkoliv je jeho rodové jméno včelojed, jídelníček tohoto dravce tvoří především vosy a jejich larvy. Včelojed lesní (Pernis apivorus) se řadí mezi dravce z čeledi jestřábovitých. Patří k silně ohroženým druhům a jeho přítomnost na určitém území reflektuje zdraví krajiny. Je proto dobrou zprávou, že hnízdí i na některých místech České republiky. 

Včelojed lesní má zahnutý zobák typický pro dravce. Kredit: Bernard DUPONT from FRANCE, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

V oblasti Pálavy, Náchodska nebo Milovic může člověk při pohledu na nebe spatřit vzácného včelojeda lesního. Nezkušený pozorovatel si ho možná splete s kání lesní, ale při pozornějším zkoumání lze najít mnoho odlišností. Včelojed je o něco větší než káně. Jedním z hlavních určujících znaků je ale hlava, která je u včelojeda nápadně menší. Ocas má naopak delší s širokou světlou páskou. Dalším charakteristickým rysem včelojeda je tleskání křídly. Zvuk vzniká během letu, kdy se vzájemně dotknou horní strany křídel. Včelojed si tak brání své teritorium. U evropských druhů se jedná o unikátní chování.

Jáma jako důsledek lovu

Dané území vždy obývá pouze jeden pár. Na rozdíl od jiných dravců dosahuje samice i samec včelojeda stejné velikosti a dospělý dravec může vážit až 1 kilogram. Samice snáší nejčastěji dvě vejce na přelomu května až června, a tak se mláďata líhnou v období největší potravní hojnosti. O mláďata se starají oba rodiče a potomkům nosí na hnízdo plástve s larvami, jimiž se mladí ptáci krmí.

Stejně jako mláďata, i dospělci se živí především hmyzem. Největší zastoupení v potravě mají vosy a čmeláci a především jejich larvy, jenž jsou velmi výživné. Hned vedle vos, jenž tvoří až 85 %, se mu na jídelníčku objevuje i ostatní hmyz. Nepohrdne ani menšími obratlovci, ale ty loví pouze výjimečně. Vosí a čmeláčí hnízda vyhrabává nohama ze země mnohdy i několik hodin. Nejenže hnízdo úplně zničí, ale zanechá po něm připomínku v podobě několik desítek centimetrů velké jámy v místě hnízda. V bezpečí před ním nejsou ani vosí hnízda zavěšená na stromech.

Přísně tažný druh

Včelojed přilétá do Evropy, tedy na místo hnízdění, v dubnu. Přes léto zahnízdí, vyvedou mladé a na přelomu srpna a září odlétá zimovat do západní tropické Afriky. Během migrace si podobně jako ostatní dravci vybírá trasu, kde se tvoří stoupavé vzdušné proudy, které ho nadnášejí a usnadňují mu přelet. Tyto vzdušné proudy se ale netvoří nad vodní hladinou, a tak nejčastěji přelétá přes Gibraltar, Izrael nebo Itálii. Vítr a počasí může ale migraci i ztížit a do zimovišť, ale i hnízdišť pak ptáci často dorazí se zpožděním. To je problém zejména při hnízdění, protože pokud ptáci snesou vejce o několik týdnů později, nemusí mít už optimální množství potravy. Stejně tak bojují ptáci s nedostatkem jídla v deštivých dnech. V některých případech tak nemusí zahnízdit vůbec.

Včelojeda v letu lze poznat podle malé hlavy, dlouhého ocásku a užších křídel. Kredit: Antje Görtler, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Výskyt včelojeda

Ačkoliv jsou včelojedi v teritoriu rádi sami, migrace naopak probíhá často ve skupinách. Například na ostrov Levanzo západně od Sicílie přilétlo během jednoho dne asi 255 včelojedů v malých roztroušených skupinách po 3 až 10 jedincích. Další významnou oblastí pro pozorování je Izrael, který je občas považován na základě své polohy jako křižovatka pro tažné ptáky. Na tomto území lze pozorovat různé druhy migrující z Evropy a Asie do Afriky a zpět. Ani včelojed není výjimkou. V Eilatu na jihu země se během jednoho jarního a podzimního období napočítalo až 850 000 včelojedů lesních.

Včelojed hnízdí na velké části Evropy, některé páry byly zaznamenány i v Británii a v Rusku. V České republice hnízdí roztroušeně, nepatří mezi naše běžné dravce. Jelikož se většinou chová plaše, lze jej spíše zaslechnout než zahlédnout. Dává přednost zalesněným krajinám. Nejvíce se vyskytuje v nížinách a středních polohách, ojediněle i vysoko v horách. V období od 2001 do 2003 bylo na našem území napočítáno zhruba 650 až 1 000 párů. V České republice je na červeném seznamu zařazen mezi ohrožené druhy. Jeho přítomnost v krajině ukazuje, že je z ekologického hlediska alespoň v některých ohledech vyvážená.

Samec i samice včelojeda bývají stejně velcí, samice ale mívá hnědou hlavu a samec modro-šedou. Kredit: Andreas Trepte, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5

Zdroje: Avifauna, Rozhlas, Zoo Děčín, Primaroute, Wikipedie, článek z časopisu Ochrana přírody

(Zobrazeno celkem 49-krát, 1 zobrazení dnes)
Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..