Výborná pohybová koordinace umožňuje mnoha druhům ptáků žít v početných skupinách, aniž by mezi nimi došlo při náhlém vzlétnutí či cílených přesunech k nechtěným kolizím. Fotografie a videozáznamy tisícihlavých hejn špačků dokumentují jejich letecké umění.
Hejno špačků
Kredit: John Holmes, CC BY-SA 2.0
Donedávna bylo velmi těžké zjistit, jak ptáci dokážou vytvářet na obloze takto složité obrazce bez jediné nehody. Uvažovalo se o fenoménu jakéhosi „kolektivního vědomí“ či telepatii v rámci celého hejna. Vědcům ale s postupem času usnadňuje život stále se zdokonalující technika – kamery přinášejí perfektní záběry s možností značného přiblížení a zpomalení letícího hejna, výkonné počítače zpracovávají složité matematické modely. A vypadá to, že záhada koordinovaného pohybu jednotlivců v hejnech je prostší, než se zdálo.
Ptáci v hejnech se řídí podle sousedů
Z pohledu jednotlivých ptáků skutečně nemusí jít o žádnou velkou vědu. Změní-li směr či rychlost váš soused, učiníte totéž. Při špičkové pohybové koordinaci a s rozvinutým smyslovým vnímáním, kterým zvířata žijící v hejnech disponují, nejde o nic těžkého. Zatímco změnu rychlosti akceptují s jistým zpožděním všichni jedinci, kteří buď zaplňují mezery před sebou, nebo naopak brzdí, změnu směru letu učiněnou jediným ptákem sledují pouze jeho nejbližší sousedé (tedy cca 7 dalších jedinců), kteří postupně řetězovou reakcí strhnou část hejna k vybočení z formace. K nesourodému pohybu velkých hejn dochází rovněž z důvodu rozdílného zdravotního stavu a kondice jednotlivých zvířat – někteří mohou trochu zaostat, uhnout či zrychlit, čímž mění impuls vyslaný vůči dalším kolegům v jejich bezprostřední blízkosti. Do leteckých obrazců dramaticky zasahují také predátoři, jimž je třeba se urychleně vyhnout. Vždyť právě z důvodu malého rizika ulovení jedince se ptáci do takto početných skupin sdružují. Než se dravec rozhodne, zda chňapnout pařáty vpravo, či vlevo, zmizí mu všechna kořist z dosahu.
Pohotové změny pohybu hejna
Na rozdíl od ryb dokážou ptáci významněji změnit směr pohybu hejna (např. čelem vzad), čímž se mění i pozice jednotlivců vůči celku. Ti, kteří byli vpředu, se v okamžiku ocitnou na konci letové formace. Obrovské hejno proto není jednotné a na obloze působí jako nevypočitatelné rozbouřené moře, které pozorovateli poskytuje působivé přírodní divadlo.
Zdroje:
