Křepelí kuře se schová do dlaně

Možná si pomyslíte, že se nám do titulku vloudil překlep. Není to ale tak – dnes se totiž vypravíme do Severní Ameriky za křepelem virginským (Colinus virginianus). Ačkoli taxonomicky spadá do stejného řádu hrabavých jako známá křepelka polní (Coturnix coturnix), jedná se o ptáky z různých čeledí a z různých koutů světa. Zatímco křepelka je zařazena do čeledi bažantovitých a jejím domovem je oblast Eurasie či severní Afriky, křepelové z čeledi křepelovitých jsou rozšířeni v Severní a Střední Americe.

Kuře křepela virginského | Kredit: Pavlovafowl, YouTube

Křepel virginský obývá převážně křovinaté oblasti, lesy a krajiny s hustým porostem, kde se může ukrýt před predátory, před nimiž ho také pomáhá schovat ochranné zbarvení. Skrývat se ale musí nejen před přirozenými predátory, ale i před člověkem: ačkoli je dle IUCN křepel virginský „téměř ohrožen“, v USA bývá velmi často loven.

Křepel virginský je mezi listím skvěle maskovaný. | Kredit: DickDaniels, CC BY-SA 3.0

Křepelové špatně létají a skvěle běhají

Ačkoli maskování křepelové zvládají na jedničku, mají jednu nevýhodu – nedovedou létat tiše a na dlouhé vzdálenosti. Létání tedy využívají sporadicky, a spíše pokud se chtějí rychle přesunout do úkrytu. Aby tento handicap něčím vyrovnali, jsou překvapivě obratní a rychlí při pohybu po zemi.

Rychlost a hbitost křepelů se uplatňuje hlavně tehdy, pokud jde o jídlo:

Křepelové jsou také dobří zpěváci – ornitologové rozlišují bezmála dvacet různých typů volání. Mezi nejtypičtější zpěvy patří zvuk podobný hvízdnutí:

Rozmanitost hlasového repertoáru samozřejmě předvádějí zejména v období páření:

Jednodenní křepelí kuře je jen o něco větší než čmelák.
Kredit: Farmishness, YouTube

Kuřata jsou malá, ale samostatná

Možná nejpozoruhodnější jsou ale křepelí mláďata. Samice snášejí obvykle kolem 15 drobných vajec, která nebývají větší než 30×25 mm. Z těchto se po 23 dnech líhnou kuřata. Ačkoli mláďata po vylíhnutí dosahují rozměrů většího čmeláka a lehce se schovají i v malé dlani, jsou brzy téměř soběstačná. Již den po vylíhnutí se pohybují sama kolem hnízda. Péče a ochrany rodičů si pak užívají pouhé dva týdny, poté se již začínají osamostatňovat.