„Zázračný Mike“ – živé kuře bez hlavy

Bezhlavý rytíř nikoho nepřekvapí. Ale bezhlavá drůbež? Původně zcela obyčejné kuře z jedné americké farmy, přezdívané později Zázračný Mike, budilo ve 40. letech pořádný rozruch. Přežilo totiž vlastní smrt – po useknutí hlavy žilo ještě dalších 18 měsíců.

Mike se normálně pohyboval, dokonce zkoušel i kokrhat. | Zdroj: Wikimedia Commons

Na první pohled šokující zpráva bulvárního ražení si z hlediska biologie rozhodně zaslouží větší pozornost. Ukazuje na obrovský potenciál živého těla, které dokáže zregenerovat fatální zranění a udržet pohybové funkce. Pojďme se proto na příběh Mika podívat podrobněji.

Zvláštní náhoda

V září roku 1945 zabíjel farmář Lloyd Olsen z města Fruita v Coloradu kuřata. Vybral jich několik desítek a rutinně usekával ptákům hlavy. Do této chvíle nic, co by vybočovalo z běžné venkovské praxe. V jednom případě však Olsen netrefil zrovna nejlépe – udeřil zvíře sekyrou těsně za hlavu, ale nepřeťal krční tepnu. Zmíněné kuře odmítlo zemřít. Ve chvíli, kdy se již všichni ostatní opeřenci proměnili v nehybné hromádky masa určené k prodeji, stále se procházelo kolem. Bez hlavy.

Živé kuře se zbytkem vlastní hlavy. I zázraky se dějí. | Zdroj: Wikimedia Commons

Druhý den bylo zmrzačené zvíře stále naživu. Dokázalo jakž takž sedět na hřadu a neohrabaně chodit. I další prvky normálního chování zůstaly zachovány – kuře se pokoušelo klovat do země, naparovalo se a zkoušelo kokrhat, byť výsledný zvuk připomínal spíše chrčení. Farmář Olsen se poté začal o ptáka starat – krmil jej směsí mléka s vodou pomocí kapátka a do krku mu vpravoval malé dávky zrní. Zároveň odsáváním stříkačkou čistil hrdlo od hlenů. A když se vypravil prodávat drůbež na trh, bral kuře zvané Mike s sebou. Schválně, kolik byste byli ochotni zaplatit za to, že vám někdo ukáže skutečně ŽIVÉ bezhlavé kuře?

Podivnosti vydělávají

Po okolí se začaly trousit klepy, málokdo byl však ochoten uvěřit, že je na nich něco pravdy. Nakonec se zprávy chytil tisk. A Mike začal pro svého majitele vydělávat ve velkém. Farmařina je těžká práce a Lloyd Olsen měl co dělat, aby se uživil. Vystavování kuriózního Mika mu přinášelo mnohem větší peníze. Cestoval proto s kuřetem od města k městu a na vrcholu popularity si prý přišel na měsíční zisk kolem 4,5 tisíce dolarů (pro současnou představu je třeba vynásobit částku zhruba desetkrát).

Podobný příklad bezhlavého kuřete je možné vidět ve videu z roku 2013 z Ugandy. Podivné náhody se prostě někdy stávají:

Bezhlavý Mike zajímal i vědecké kruhy. Po jeho návštěvě na univerzitě v Utahu se šeptandou šířilo, že tamní vědci následně zkoušeli chirurgicky odstranit hlavu desítkám dalších slepic, aby dosáhli podobného výsledku. Mika bylo možné při jeho cestách po Americe spatřit v Kalifornii, Arizoně i na jihozápadě Spojených států. Smrt jej zastihla v březnu roku 1947 v motelu v Phoenixu. Vprostřed noci se Mike začal dusit. Olsenovi však zapomněli kufřík se stříkačkami pro Mika na předchozím působišti a bez vhodných nástrojů mu nedokázali okamžitě pomoci. Majitel dlouho smrt zvířete tajil a nikdy neřekl, co se stalo s jeho tělem, což je z vědeckého pohledu nepochybně škoda.

Jak fungovat bez hlavy?

Jak je tedy možné, že bylo bezhlavé kuře schopné normálního života? Mike měl nepochybně štěstí v neštěstí. Rána sekerou odsekla šikmo celou obličejovou část zvířete za očima (na těle zůstal jeden ušní otvor), z mozku však zůstal zachován celý mozkový kmen, tedy část, která dokázala udržet funkční pohyb, dýchání i srdeční aktivitu. Ptáci mají navíc mozek v hlavě posunutý poměrně hodně dozadu, Mike si proto pravděpodobně zachoval až kolem 80 % mozkové hmoty.

Podle odborníků by však samotné „přepůlení“ mozku nepředstavovalo největší problém – jenže drtivá většina podobně zraněných zvířat velmi rychle vykrvácí. V případě Mikea nebyla porušena žádná důležitá tepna a vzniklou ránu pravděpodobně zcela náhodou zacpala krevní sraženina. I ostatní farmáři v okolí se (budiž jim to k necti) snažili Lloyda Olsena napodobit a vytvořit vlastní zázračné kuře, nikdo však nebyl úspěšný. Ač lze předpokládat, že kvalita Mikeova pozdějšího života nebyla příliš vysoká, stal se hrdinou mnoha příběhů a ohromil laickou i odbornou veřejnost. Ve městě Fruita má svoji sochu a na jeho počest se zde každoročně pořádá bizarní „kuřecí“ festival.