„Přísavkovité“ nohy gekonů kryté zvláštními lamelami jsou předmětem vědeckého výzkumu již po mnoho let. Gekoní kůže se však pod silné mikroskopy dostala až nyní.
Madagaskarský gekon Uroplatus phantasticus | Kredit: Frank Vassen, Flickr – CC BY 3.0
Gekonovití (Gekkonidae) jsou drobnými ještěry rozšířenými po celém světě. Obývají převážně tropické a subtropické oblasti, živí se hmyzem, drobnými obratlovci či šťavnatými plody. Některým přizpůsobivějším druhům gekonů značně rozšířil areál člověk, neboť s jeho pomocí v podobě „černých pasažérů“ gekoni kolonizovali i dosud nedotčené oblasti. V domácnostech bývají tito ještěři návštěvou spíše vítanou, neboť dokážou ulovit velké množství nepříjemného hmyzu.
Oční víčka pravých gekonů jsou srostlá a průhledná (podobně jako u hadů) bez schopnosti mrkání. Gekoni proto oči čistí dlouhým jazykem. Podivný název „gekon“ pochází z indomalajštiny a souvisí se zvukem, který tato zvířata vydávají. Většina druhů gekonů ovládá schopnost autotomie – v případě nebezpečí odlomí část ocasu stejně jako naše ještěrky a utečou opačným směrem.
Gekoni mají srostlá průhledná víčka, mohou si je proto bez problémů olizovat.
Kredit: Florence Ivy, Flickr – CC BY-ND 3.0
Lamely na spodu gekoní tlapky
Kredit: Matt Reinbold, Flickr – CC BY-SA 3.0
Vzhůru nohama i hlavou dolů
Člověka odedávna fascinovala schopnost většiny druhů gekonů běhat bez nejmenších problémů po zcela hladkých površích, a to klidně i v pozicích odporujících gravitaci. Šikovné protiskluzové „podrážky“ gekonů si poradí i se sklem. Této plazí dovednosti bylo pochopitelně v dobách významného pokroku vědeckých i technologických metod věnováno mnoho studií a rozborů. Na první pohled zázračný a nepochopitelný způsob pohybu byl poměrně rychle uveden do fyzikálních dimenzí „normálního“ světa.
Zjistilo se, že povrch spodní části gekoních končetin pokrývají příčné kožní lamely vybavené tisíci jemňoučkými chloupky (tzv. séty) s koncovým rozvětvením, které však bez mikroskopu vidět nemůžeme. Mezi nohama gekona a povrchem proto vznikají molekulární Van der Waalsovy síly, které ještěra perfektně přilepí k podkladu. Lidé se od zvířat učí častěji, než by se na první pohled zdálo – materiál uměle napodobující strukturu končetin gekonů má v současnosti pestrou paletu využití v nanotechnologiích, vojenství, zdravotní péči i sportovních odvětvích.
Mikrochloupky na noze gekona
Kredit: ZEISS Microscopy, Flickr – CC BY-NC-ND 3.0
Od nohou až ke kůži
Zatímco pátrání ve stopách gekoních končetin se lidstvo věnuje již od roku 2002, na kůži těchto drobných ještěrů se vědci podrobněji zahleděli až nyní. Zjistili překvapivé – přestože se gekoní tlapky udrží téměř všude, na jejich kůži neulpí vůbec nic. Po tělesném povrchu zkoumaných gekonů rodu Lucasium sklouzává téměř vše – tekutiny, špína i bakterie.
Mezinárodní tým vědců přinesl následující závěry: poměrně tenkou vrstvu gekoní kůže kryjí hexagonálně uspořádané vypouklé šupiny složené z droboučkých chloupků, na nichž se neudrží ani zrníčko pylu. Šupinky pokrývá extrémně hydrofobní nepromokavá vrstva. Droboučké vodní kapky, jimž je zvíře v přírodě běžně vystaveno, po tomto dokonale impregnovaném povrchu perfektně klouzají a přelévají si, přičemž vyčistí všechny záhyby a nerovnosti ještěrova těla a umožní tak odplavit sebemenší částečky nečistot.
Gekoní kůže vykazuje podobnou nesmáčivost jako list leknínu, mikrostruktury odpuzují vodu a ta při stečení nabalí nečistoty. | Kredit: William Thielicke, Wikipedia – CC BY-SA 3.0
Přilepit se k povrchu nás již gekoni v minulosti naučili. Nyní nám otvírají cestu k perfektní čistotě.
Zdroje:
- en.wikipedia.org
- Discovery News
- G.S. Watson, D.W. Green, L. Schwarzkopf, L. Xin, B.W. Cribb, S.Myhra, J.A.Watson- The gecko skin micro/nano structure – A low adhesion, superhydrophobic, anti-wetting, self-cleaning, biocompatible, antibacterial surface –Acta Biomaterialia, 2015, in press
