Lumíci jsou menší severští hlodavci vzhledově podobní morčatům. Podle pověstí a báchorek se v letech přemnožení hromadně vrhají z útesů, padají do moře či prý dokonce ze vzteku explodují. Explozi u těchto zvířat nejspíš neočekává ani fanoušek sci-fi, co je však pravdy na ostatních tvrzeních?

Půjde lumík s depresí k psychologovi, nebo raději skočí ze skály? Co myslíte?
Kredit: kgleditsch, Flickr – CC BY-SA 2.0

Populační nárůsty a propady

Početnost některých druhů zvířat se v čase nečekaně rychle mění. Přemnožení střídají extrémně nízké populační stavy. Tento princip známe například u sarančat, podobně se ale chovají i lumíci norští (Lemmus lemmus). Tito arktičtí býložravci příbuzní hrabošům obvykle bez problémů využívají potravní zdroje ve svém okolí a pokojně spásají traviny v tundře. Situace se však skokově promění v letech, kdy se narodí příliš mnoho mláďat.

Podle posledních výzkumů souvisí populační exploze lumíků s délkou ročních období v konkrétních letech a typem sněhové pokrývky, svou roli mohou mít i početnosti predátorů. Zůstává-li pod sněhem během zimy volný prostor, lumíkům se pod ním daří dobře. Přemnoží se a na jaře se jich najednou na povrchu objeví naráz tisíce jako mávnutím kouzelného proutku.

Lumíci zůstávají pod sněhem aktivní. | Kredit: kgleditsch, Flickr – CC BY-SA 2.0

Pokud po krátké zimě navíc přijde dlouhé jaro a léto, výborná reprodukční schopnost i krátké dospívání lumíků zafunguje exponenciálně a „pohroma“ je na světě. Početnost jinak relativně vzácných hlodavců může na stejném území stoupnout až třítisíckrát. Armády lumíků spasou veškerý dostupný porost. Mezi zvířaty vzroste vnitrodruhová agrese, silnější vyhánějí slabší a ti musejí jinam, aby nezahynuli hlady. Dochází u nich proto k masovým migracím, při nichž vyhnanci hledají nová území.

Sebevraždy a vybuchnutí vzteky?

Skokové změny populační dynamiky lumíků zajímaly lidi několik století. Náhlé objevení enormního množství jedinců či nevysvětlitelně rozeseté mrtvolky byly pro cestovatele záhadou. Věřilo se, že lumíci padají z nebe či nečekaně „vybuchují“. Podle lidových rozprávek se houfy migrujících lumíků nezastavily před ničím a nemohly být odchýleny ze své trasy. Vrhaly se z vysokých skal, do řek, skákaly do moře.

Pro pamětníky již poněkud prehistorických počítačových her dodejme, že se lumík v angličtině nazývá „lemming“ – vzpomínáte na stovky droboučkých skřítků řítících se bezhlavě vpřed a umírajících mnoha nejroztodivnějšími způsoby? Slovo „lemming“ rovněž v angličtině i němčině znamená výraz pro samostatně nepřemýšlející osobu. Právě takové renomé si roztomilí hlodavci vysloužili mimo vědecké kruhy.

Migrace lumíků na ilustraci z roku 1877.

Za všechno může Disney

Hlavním viníkem podivné pověsti lumíků však nejsou prazvláštní zprávy severských cestovatelů z dávno minulých století, nýbrž pravděpodobně Walt Disney. Krom mnoha dojemných animovaných postaviček vyprodukovala tato společnost v 50. letech 20. století i sérii dokumentů „The True-Life Adventures“ (což můžeme pracovně přeložit jako „Dobrodružství života“).

V jednom z dílů s poetickým názvem „Bílá divočina“ došlo i na lumíky, kteří se před kamerou za podkresu dramatické hudby sypou ze svahů a topí ve vlnách oceánu. Méně známá už je skutečnost, že pro umocnění efektu filmu lumíkům v této nemilé činnosti značně pomáhal tým producentů. „Domácí zvířátka“ vykoupená od Inuitů (nejednalo se totiž o skandinávské lumíky, nýbrž jejich kanadské příbuzné) byla násilně nahnána z útesu a topena ve vodě, za což si tvůrci vysloužili Oscara za nejlepší dokumentární film roku.

Výňatek z dokumentu Bílá divočina společnosti Walt Disney z roku 1958 můžete zhlédnout v následujícím videu. Raději ale nevěřme všemu, co nám dokumentaristé podstrčí…

Všechny další povídky, filmy i ilustrace se vezly na uměle vytvořené vlně. Kruh se uzavřel a lumík se stal pro veřejnost prototypem nemyslící sebedestrukční mašinky.

A jak je tomu doopravdy?

Zoologové, kteří se populačními cykly lumíků zabývají, vám však odpřísáhnou, že o žádné plánované „sebevraždy“ u těchto zvířat nejde. Vysvětlení výše uvedených pověr najdeme několik. Lumíci vcelku obstojně plavou, při hledání nových území proto někdy překonávají i vodní toky a jezera. Pokud je jezero příliš velké, skutečně se v něm mohou unavená zvířata utopit, takové případy doloženy jsou. Na dlouhých cestách jich také stresem a strádání mnoho zahyne. Predátoři, v takových situacích již poněkud přesycení jednotvárným hlodavčím menu, často načínají uhynulá či ulovená tělíčka a jejich obsah rozhazují po okolí. Toliko k domnělým „explozím ze vzteku“.

Lumíci občas musejí při hledání území překonávat řeky či jezera. | Kredit: Karin Jonsson, Flickr – CC BY 2.0

Nevěřme proto nepodloženým pověstem. O přežití tohoto sympatického druhu hlodavce se s ohledem na jeho psychiku nemusíme obávat – lumíci pud sebezáchovy rozhodně neztratili.

Zdroje: BBC, Alaska Department of Fish and Game, Wikipedia