Myš, která se nebojí koček

Chtěli byste doma chovat kočku a myš zároveň? Vědci vám poradí, jak u myšek odstranit projevy strachu z koček. Nezaručí vám ale, že nebojácná myš vzápětí neposlouží jako oběd pro chlupatou šelmu – vnutit kočkám dobrý vztah k obvyklé kořisti výzkumníci zatím neumějí.

Ruský vědecký tým odhalil, že myši, které se setkaly s pachem kočičí moči v rané fázi života, o svůj vrozený strach z koček přijdou a přestanou se jim instinktivně vyhýbat. Malá myšata byla vystavována kočičímu zápachu v momentě, kdy pila mateřské mléko. Vytvořila si tak pozitivní vazbu k oběma vjemům a jindy přirozeně „smradlavé“ kočky jim velmi rychle vadit přestaly. Nejevily proto později žádnou snahu utíkat pryč při ucítění kočičího pachu, což je chování téměř sebevražedné.

Dosud bylo známo, že konkrétní molekula (vědci nazývaná L-Felinine) obsažená v kočičí moči myši odrazuje. Jsou-li samice myší vystaveny tomuto pachovému vjemu, může u nich být pozastavena schopnost zabřeznout či snížena početnost případného vrhu.

Experiment popsaný v úvodu článku dokázal změnit chování myší, nikoliv však hormonální odpověď jejich organismu. Hladiny stresových hormonů „nebojácných“ myší (kortikosteron) stoupají při ucítění koček úplně stejně, jako u zvířat pokusem nedotčených. Léty upevňovanou genetickou vazbu, která říká myši, kdo je jejím hlavním nepřítelem, rozhodně není snadné překonat.

Zdroj: ScienceDaily.com, EurekaAlert.org, Society for Experimental Biology