Přežil miliony let (pochází z dob trilobitů), teď mu však hrozí vyhubení. To pro člověka může představovat značný problém. Nejen že je ostrorep vzácným odkazem z dob dávno minulých, je také zdrojem vzácné modré krve, která je pro medicínu zatím nenahraditelná. 

Největší druh ostrorepa – Limulus polyphemus. Kredit: James St. John, Flickr, CC BY 2.0

Ostrorep je členovec z třídy hrotnatců, který je výjimečný  především tím, že dokázal přežít miliony let a navíc je nositelem vzácné modré krve. Z hlediska odborného se ovšem nejedná o krev v pravém slova smyslu, ve skutečnosti je to takzvaná hemolymfa. Její modré zabarvení způsobuje obsah mědi a nepřítomnost železa. Barvou ale výjimečnost krve nekončí, známá je především tím, že se z ní vyrábí takzvaný LAL test (Limulus Amebocyte Lysate Assay).

Jedná se o biotest, jehož pomocí se dají stanovit endotoxiny, jenž se po rozpadu buňky uvolňují do prostředí a mohou představovat nebezpečí pro zdraví člověka. Pro výrobu i pro správné fungování LAL testu je důležité velké množství oxidu měďnatého v krvi. Nejčastěji se LAL test využívá ve farmaceutické výrobě pro kontrolu léčiv. Pomocí něj se zjišťuje, zda léčivý přípravek neobsahuje zbytky bakteriálních toxinů. Neboť i malé množství endotoxinu může člověku zapříčinit velké zdravotní problémy.

Bratři korýšů nebo pavouků?

Mnoho lidí se ostrorepů bojí kvůli děsivému vzhledu. Hlavně dlouhý osten jim dodává pocit nebezpečnosti. Ve skutečnosti se však jedná o velice klidné a bezbranné tvory. Tělo chrání pevný krunýř ve tvaru podkovy, z něhož vystupuje dlouhý ocas. Na krunýři se nachází celá škála organismů, od řas, plochých červů, přes měkkýše a svijonožce až po mechovky. Pod krunýřem se nachází několik párů nohou s klepítky.

Carcinoscorpius rotundicauda v mělkých vodách na pláži, které jsou důležité pro jejich rozmnožování. Kredit: Kevin Laurie, Flickr, CC BY 2.0

I přesto, že vzhled ostrorepů může na první pohled připomínat příbuznost s korýši, není to tak. Nejbližšími příbuznými v dnešní době jsou pavoukovci. Stejně jako pavoukovci mají i ostrorepi  pohlavní dimorfismus a dají se snadno rozeznat – samice jsou vždy o dost větší než samci. Samice ostrorepa amerického (Limulus polyphemus) mohou dorůst až do velikosti 60 centimetrů a s trnem až 90 cm, přičemž jejich váha dosahuje až na 4,8 kilogramů.

Žili spolu s trilobity

Ostrorepi patří mezi mořské členovce a velice často bývají označováni za živoucí fosílie, neboť obývají Zemi déle než 400 milionů let. Vyskytovali se ve stejné době s dnes již vyhynulými trilobity. Podle fosilních nálezů se objevili poprvé v prvohorách. A přesto že i u nich docházelo k některým vývojovým změnám, jejich podoba se za posledních 200 milionů let v podstatě nezměnila. Dnes jsou známé pouze čtyři žijící druhy ostrorepa, a to: ostrorep východoasijský (Trachypleus tridentatus), ostrorep kruhoocasý (Carcinoscorpius rotundicauda), ostrorep velký (Trachypleus gigas) a největší žijící ostrorep americký (Limulus polyphemus).

Spodní část ostrorepa. Kredit: U.Name.Me, Wikipedia Commons, CC BY-SA 4.0

Přesto, že se jedná o velice staré živočichy, hrozí jim v blízké budoucnosti nejspíš vyhynutí. V dnešním světě jsou ostrorepi stavěni před příliš mnoho nebezpečí. Velký dopad na ně mají mizející pláže, které nutně potřebují pro rozmnožování. Jsou také intenzivně loveni. Z masa pak rybáři vytváří návnady, v Číně a Thajsku jsou považování za pochoutku. Chytáni jsou také pro již zmíněné medicínské účely. Ve speciálních zařízeních se jim odebírá asi 30 procent krve. Tento proces pro ně nebývá zpravidla smrtelný, ale je to velice stresující zážitek, který nakonec 10 až 30 procent dárců nepřežije. Přeživší jedinci se vracejí zpět do moře, kde se zotavují a vracejí k normálu.

Černé vyhlídky do budoucna

Zatím je krev ostrorepů v medicíně nenahraditelná, protože umožňuje několikanásobně rychlejší diagnózu pacientů než běžné laboratorní metody. A tento čas může být rozhodující mezi životem a smrtí. Vývoj metody umělé syntézy látky je zatím v začátcích, a tak jsou z mělčin každoročně loveny stovky tisíc ostrorepů.

Ani výzkumné práce nevěstí o budoucnosti ostrorepů nic dobrého, neboť poukazují na to, že na konci doby ledové, po niž přišlo globální oteplení, došlo u ostrorepa amerického k výraznému snížení jeho populace. Otázkou tak zůstává, jaký vliv bude mít nynější oteplování na už tak snižující se počty ostrorepů. V blízké době budou muset čelit nejen lidské činnosti, ale i změnám teploty vody a zvyšování hladiny moří.

Pokud by si někdo chtěl tyto prastaré živočichy s vzácnou modrou krví prohlédnout v České republice, nabízí tuto možnost Podmořský svět v Praze.

Zdroje: Vesmír, Echo24, Zoo Olomouc, Muni