Stonoha obrovská dorůstá délky až 30 cm.
Kredit: tontantravel, Flickr – CC BY-SA 3.0

Velké druhy stonožek (třída Chilopoda) najdeme v tropických a subtropických oblastech celého světa. Pokud je v přírodě potkáme, není radno s nimi manipulovat, neboť jsou rychlé, obratně se brání a jejich kousnutí bývá velmi bolestivé. A v jídle si rozhodně nevybírají.

Stonoha obrovská (Scolopendra gigantea), obyvatel jižní Ameriky a Karibiku, patří mezi největší zástupce rodu Scolopendra. Tento členovec, který může dorůst až 30 centimetrů délky, je vybaven účinnými jedovými žlázami v kusadlech a jeho jídelníček tomu odpovídá. Stonohy loví hmyz a další členovce, menší obojživelníky, ale i plazy, ptáky a savce. Vybírají si takovou kořist, kterou dokáží bez problémů zkonzumovat, tedy např. ptáky do velikosti vrabce či hlodavce hmotnostně srovnatelné s myší.

V přírodě stonohy osidlují vlhkou vrstvu půdy či spadaného listí, najdeme je i v jeskyních – do jejich jídelníčku proto patří také menší druhy netopýrů. Při lovu létajících savců dokáží stonohy obratně zdolávat stropy jeskyní, při manipulaci s poměrně těžkou kořistí se udrží podkladu jen několika páry nohou.

(Video v lepší kvalitě je ke shlédnutí na stránkách www.arkive.org.)

Převážně tropické stonožky z řádu stejnočlenek mají tělo rozdělené na 21-23 shora zploštělých článků, z nichž každý nese jeden pár nohou. V terénu se dokáží pohybovat překvapivě rychle a zvládají i couvání, pokud snad zalezou do příliš úzkého otvoru. Hlava je kryta chitinovým štítem a krom citlivých tykadel na ní najdeme i jeden pár končetin přetvořených na účinné lovecké zařízení zakončené ostrými drápky a vývodem jedové žlázy. Tato „kusadla“ mají vysokou schopnost regenerace, po odstranění znovu dorůstají. Dýchání stonožek zajišťují vzdušnice ústící na boku těla. Samice snášejí vajíčka, která hlídají a obtáčejí vlastním tělem.

Kredit: Waitwhichbuttondoipressto – imgur.com CC BY 2.0

Díky nepřehlédnutelným tělesným rozměrům a snad i jisté dávce rizika spojené s jejich chovem si stonohy získaly mnoho příznivců mezi teraristy, přestože se jedná o zvířata poměrně útočná a jejich kousnutí může být člověku nebezpečné. Neopatrný chovatel musí v takovém případě počítat se silnou bolestí v místě zranění, pocity mrazení, horečkami, závratěmi a celkovou slabostí těla. Úmrtí hrozí jen výjimečně v případě extrémně citlivých jedinců alergických na stonožčí jed. Velké druhy stonožek se řádově dožívají několik let, nepodložené údaje hovoří až o dvacetiletých zvířatech.

Na závěr nabízíme ještě jedno video ze života stonožek – toto však končí neúspěchem útočníka, který se rozhodl posvačit mláďata severoamerických křečků. Výsledkem souboje je jednak vítězství nebojácné křeččí samičky, jednak i vydatná večeře, neboť máloco v přírodě přijde nazmar.

Zdroj: www.arkive.org, en.wikipedia.org, www.animaldiversity.org