Mandril rýholící (Mandrillus sphinx), jenž obývá pralesy západní a střední Afriky, je nejpestřeji zbarveným primátem. Jásavé odstíny barev ale nejsou samoúčelné: jejich prostřednictvím mandril dává najevo nálady, ochotu k páření, dominanci či submisivitu.
Ačkoli bychom mandrily pravděpodobně neoznačili za nejznámější primáty, můžeme s jistotou prohlásit, že se jedná o opice bezkonkurenčně nejbarevnější. Škála odstínů barev různých částí jejich těla přechází z bílé a žluté přes modrou k tónům fialové, růžové a červené.
Obličej mandrila hýří barvami
Pro dospělého mandrila je charakteristická hnědozelená srst s bledší podsadou; velkou hlavu zdobí žlutá bradka a trsy bílých kratších a silnějších vousů. v okolí úst a nozder se vyjímá nápadný červený pruh, zatímco rýhované strany tlamy jsou modré a podélně vyvýšené.
Sytost barev závisí na dominanci
Na míru zabarvení obličeje má vliv několik faktorů: Dospělí samci jsou typicky pestřejší než samice a mláďata. Roli hraje také postavení ve skupině – dominantní samci mají obvykle barvy nápadnější. Pokud je navíc samec podrážděný nebo vzrušený, nabývají odstíny na sytosti.
Jasné barevné tóny můžeme najít i na opačném konci tohoto zářivého primáta: zadek samce mandrila mívá výraznou fialovou či modrou barvu, zatímco zabarvení této části těla u samice se pohybuje v různých odstínech červené. Vzrušení opět barvy zintenzivňuje.
Mandrilové mají jeden z největších pohlavních dimorfismů v rámci řádu primáti. Kromě odlišností v zabarvení je zde významný rozdíl v hmotnosti: samci váží obvykle okolo 25 kg (ačkoli byly pozorovány i dvakrát těžší exempláře), zatímco průměrná samice s 11,5 kg nedosahuje ani poloviny hmotnosti samce.
Zdroj: