Na tuto otázku existuje několik možných odpovědí a vědci stále nevědí, která z nich je ta zaručeně správná. Pravdu nejspíš neznají ani zebry samotné – podstatné však je, že typické černobílé zbarvení nadále pomáhá elegantním kopytníkům přežít a udržet krok s přírodním výběrem.
Kredit: Filip Lachowski, Flickr – CC BY-SA 3.0
V současnosti je známo pět obecně přijímaných hypotéz vysvětlujících netypické zebří zbarvení. Některé se zdají být na první pohled logické, jiné by vás bez pročtení důkladných srovnávacích výzkumů nejspíš nikdy nenapadly.
1. Maskování aneb „ve vysoké trávě mě nikdo nenajde“
Ve srovnání s poněkud praktičtější barevnou kombinací tygra nápadný černobílý kontrast zeber trochu pokulhává. Přesto mohou výrazné proužky v určitém typu terénu dobře posloužit a opticky rozbít obrys těla. Z velké vzdálenosti se navíc husté pruhování jeví jako nenápadná šeď.
2. Pruhování coby osobní vizitka
Stádně žijící zvířata mají dobře rozvinuté sociální chování, je pro ně proto výhodné rozpoznat jednotlivce ve skupině a znát jejich aktuální postavení. Každý vzorek na zebří srsti má zcela unikátní kresbu podobně jako lidské otisky prstů. Samice kopytníků rodí mláďata v ústraní (mimo stádo), neboť je životně důležité, aby si matka s potomkem vzájemně vtiskli pach a optickou podobu vzorů na srsti. Pokud se později mládě od samice vzdálí, snáze se ve stádě naleznou.
3. Optický klam pro zmatení šelem
Černobílé zebry naleznete v otevřené savaně poměrně snadno. Rozhodně rychleji než nenápadné buvolce, žíhané pakoně či pískové antilopy. Pokud se ale pokusíte spočítat, kolik zvířat se ve stádě nachází, nebudete vědět, kde jste začali a skončili – před očima vám pruhy začnou splývat. Tento optický efekt dále zesílí horký, tetelící se vzduch. Pro šelmu je mimořádně důležité dobře odhadnout své síly a vytipovat si ve stádě slabší kus, který dokáže oddělit a strhnout. V černobílém moři se však snadno může zmýlit.
Kredit: Brian Gratwicke CC BY 3.0
4. Kontrast černé a bílé místo klimatizace
Nedávné výzkumy biologů kalifornské univerzity prokázaly, že hustotu pruhů v rámci populací zeber sledovaných průřezově skrze celou Afriku prokazatelně ovlivňuje teplota. Zebry žijící v teplejších oblastech měly pruhování znatelně hustší. Jednou z interpretací tohoto zjištění může být schopnost černobílých pruhů ochlazovat povrch těla svého nositele. Rozdíly mezi teplotou bílých a černých ploch (z nichž první teplo odrážejí a druhé jej pohlcují) způsobují změny proudění vzduchu blízko povrchu a vznik jakýchsi vírů, které ve výsledku kůži zebry ochladí. Tento rozdíl může proti srovnatelně velkým jednobarevným savcům žijícím v téže oblasti činit až 3 °C.
5. Proužky coby repelent
S předchozí teorií úzce souvisí skutečnost, že mnohé druhy obtížného hmyzu (much a ovádů) dávají přednost teplejším povrchům. Terénní experimenty rovněž ukázaly, že se pruhovaným povrchům (bez ohledu na teplotu) vyhýbají. Dále bylo potvrzeno, že hmyz přitahuje polarizované světlo, které se lépe odráží na jednobarevné tmavé srsti. S nižším výskytem nepříjemného hmyzu (různých druhů ovádů a much tse-tse) jednak stoupá osobní komfort nositelů pruhovaných vzorů, především ale klesá riziko přenosu nebezpečných tropických chorob.
Ať už je za pruhováním jen jedna příčina, nebo několik, nebo něco úplně jiného, rozhodně zebrám svědčí. A sluší. 🙂
Zdroje:
- http://news.nationalgeographic.com/news/2015/01/150113-zebras-stripes-evolution-animals-science-africa/
- „How do a zebra’s stripes act as camouflage?“. How Stuff Works. Retrieved 2006-11-13.
- Prothero D.R, Schoch R. M (2003). Horns, Tusks, and Flippers: The Evolution of Hoofed Mammals. Johns Hopkins University Press
- Waage, J. K. (1981). „How the zebra got its stripes: biting flies as selective agents in the evolution of zebra colouration“. J. Entom. Soc. South Africa 44: 351–358.
- Knight, Kathryn (2012). „How the Zebra Got Its Stripes“. J Exp Biol 215 (5): iii. doi:10.1242/jeb.070680.
