Tuleni snědli vědcům zkoumané ryby

Tuleni zřejmě zachycují ultrazvukové signály vysílačů, které se používají pro sledování pohybů ryb v oceánu, a takto označené ryby loví. Tím vědcům zkreslují výzkumy.

Již několik desetiletí se ve výzkumu pohybů mořských ryb využívá metody akustického značkování. Tato technika spočívá v umístění vysílače zkoumanému subjektu, např. lososovi, do břišní dutiny či žaludku. Vysílač následně určitou dobu poskytuje pomocí silného ultrazvuku údaje o poloze ryby (ultrazvuk je nastaven na takovou frekvenci, aby rybu nijak neovlivňoval). Nyní se však ukazuje, že výsledky těchto výzkumů mohou být zkreslené – a hlavním podezřelým v tomto případě je tuleň.

Výzkumný tým z University of St. Andrews totiž potvrdil dlouhodobé obavy mořských biologů, že někteří mořští savci jsou schopni akustické signály detekovat a spojit si je s přítomností snadno dostupné potravy. Ve své studii zkoumali chování 10 tuleňů kuželozubých (Halichoerus grypus), kteří byli pouze několik měsíců staří a neměli zkušenosti ani s mořem ani se zvukovými stimuly spojenými s časem oběda. Tyto tuleně individuálně umísťovali do bazénu, na jehož dně bylo upevněno 20 rovnoměrně rozmístěných schránek.

Ryby s akustickými vysílači jsou pro tuleně nápadnější

V prvním testu bylo 18 schránek prázdných, jedna obsahovala sledě bez akustické značky a jedna schránka ukrývala sledě společně s ultrazvukovým vysílačem vyladěným na frekvenci 69 kHz a emitujícím signál nepravidelně (průměrně 4-5x za minutu). V průběhu 20 pokusů každého z deseti testovaných zvířat se ukázalo, že tuleni mají tendenci častěji prohlížet schránky s vysílačem než bez něj; také se postupně snižoval počet prozkoumávání jiných schránek, tj. oněch bez vysílače.

V dalším testu bylo všech 20 schránek prázdných, pouze jedna z nich obsahovala vysílač – zde tuleni našli vysílač výrazně rychleji než v prvním testu, protože si zřejmě dokázali spojit ultrazvukový signál s potravou.

Třetí test spočíval v nalezení schránky se sleděm, který byl upevněn na dostupném místě pro tuleně, mezi schránkami s kousky sledě, které ale nebyly pro zvíře dosažitelné – jejich úkolem bylo pouze učinit chemosenzorická vodítka méně spolehlivými. V 18 schránkách byly tedy kousky ryby, které ale tuleň nemohl sníst, v jedné schránce sleď s akustickou značkou a v jedné ryba bez vysílače. Výsledky experimentu ukázaly významný vliv přítomnosti akustické značky na dobu potřebnou pro nalezení dané schránky: sleď s vysílačem byl pro tuleně „viditelnější“ než ryba bez vysílače i kousky sledě v ostatních schránkách.

Akustické značky možná ovlivňují celý ekosystém

Slyšitelnost ultrazvukových signálů se samozřejmě nemusí týkat jen ryb a tuleňů, ale i jiných vztahů v prostředí oceánu: např. typičtí predátoři – žraloci s vysílači mohou být lépe detekovatelní pro živočichy, kteří jsou běžnou součástí jejich jídelníčku. Tito se mohou žralokům efektivněji vyhýbat a mořští predátoři mají tím pádem ztížené podmínky pro lov. Vždy je tedy nutné zvažovat možné následky, které může vytváření umělých zvuků mít na vztahy v přírodě, protože v těchto případech nejde nikdy pouze o znesnadněný lov, či naopak snadnou večeři, ale o rovnováhu celého ekosystému.

Zdroj: Stansbury AL, Götz T, Deecke VB, Janik VM. 2015 Grey seals use anthropogenic signals from acoustic tags to locate fish: evidence from a simulated foraging task. Proc. R. Soc. B 282: 20141595. http://dx.doi.org/10.1098/rspb.2014.1595