Veverka popelavá se stala v některých státech invazivním druhem, který postupně vytlačuje veverku obecnou. Konkuruje jí nejen potravně a teritoriálně. Nebezpečí prameni i z vážné nemoci, kterou přenáší.
Veverka popelavá se od veverky obecné liší zbarvením i svou velikostí, avšak neznalý pozorovatel je může snadno zaměnit. Kredit: Peter O’Connor, Flickr, CC BY-SA 2.0
Veverka popelavá (Sciurus carolinensis) je stromová veverka z rodu Sciurus. Původním prostředím jsou pro ni listnaté lesy. Dokázala se přizpůsobit i životu v parcích a zahradách, ale i zde dává přednost listnatým stromům. Můžeme se setkat pouze s popelavě šedým zbarvením s příměsí rezavě hnědé především v oblasti obličeje a nápadným skoro bílým bříškem. Obvykle dorůstá 23 až 30 centimetrů a ocas může mít až 25 centimetrů. S hmotností až 800 gramů je jasné, že se nejedná o žádného drobečka. O proti veverce obecné (Sciurus vulgaris) jejíž hmotnost se pohybuje kolem 340 gramů s délkou těla mezi 19 až 23 centimetrů. Veverka obecná má oproti veverce popelavé i více barevných variant, od klasické zrzavé přes tmavě hnědou až po černou. Ze všech známých druhů veverek je popelavé nejbližší právě obecná.
Velký problém v Británii
Původně se veverka popelavá vyskytovala pouze v Severní Americe. Postupem času byla introdukována do Evropy a severní Asie. Velkým problémem se staly v Anglii, kde na anglickém hrabství Bedfordshire v roce 1899 bylo uměle vysazeno 350 jedinců. Veverkám se od počátku velice dobře dařilo a rychle se rozmnožovaly. Jelikož veverka popelavá má velice podobné požadavky na životní prostředí jako drobnější veverka obecná, která pro ni představuje potravní konkurenci. Není se čemu divit, že byla postupně vytlačována ze svého přirozeného prostředí. A během následujících více jak sto let z velké části vytlačila populaci původní veverky obecné. Především z nížinných oblastí s listnatými stromy a z městských parků, kterým dává popelavá přednost. Odhaduje se, že ve Velké Británii je 2,7 milionů šedých veverek a populace stále roste.
Veverka obecná může mít také lehce šedé zbarvení, ale je menší a šedé zbarvení nepřevažuje tak výrazně. Kredit: big-ashb, Flickr, CC BY 2.0.
Veverka popelavá nepředstavuje pro obecnou pouze konkurenci stylem života. Může být i přenašečem nebezpečného viru Squirrelpox virus (veverčích neštovic). Jedná se o virus, který způsobuje smrtelné onemocnění pro veverky obecné. Způsobuje kožní vředy, léze a otoky v blízkosti očí a nosu. U infikovaných veverek se postupem času objevuje i třes a netečnost. A můžou tak připomínat králíky nakažené myxomatózou. Jde o rychle probíhající nemoc. Většina zvířat umírá během 4 až 5 dnů od nakažení. Zatímco šedé veverky umírají na virus velmi zřídka. Jejich populace byla vystavena působení viru mnohem dříve a organismus se naučil s virem bojovat. Postupem času se veverkám vytvořily dostatečné imunitní látky. A nemoc pro ně přestala být nebezpečná.
Snižování stavů
Pozitivní vliv na snižování jejich počtu ve Velké Británii má podle studie Queen’s University Belfast kuna lesní (Martes martes). V místech výskytu kun se začaly obnovovat populace veverek obecných. V listnatých lesích převážně v oblastech Irska se postupně zvyšuje počet kun a zároveň dochází ke snížení stavu veverky popelavé. I přestože je kuna predátorem i veverky obecné, ale ta si během tisíců let zvykla na přítomnost této šelmy. Proto se výrazně snižuje pouze populace veverky popelavé, jenž není na kunu jako predátora zvyklá. Bohužel se nejedná o urbánní oblasti, kde se kuny moc nevyskytují.
Kuna lesní by s invazivním živočichem pomoci. Kredit: Mike Pennington, Geograph, CC BY-SA 2.0.
Státy bojující s invazivním druhem nespoléhají jen na přírodu, ale využívají nejen odstřel či odchyt do pastí. Ve Velké Británii je dokonce povolen pro snížení stavu vyžívat jed warfarin. Itálie použití tohoto jedu nepovolila a proti veverkám bojuje jinými způsoby. V Británii se veverka objevila i v gastronomii, a stala se z ní velká pochoutka. Maso veverek rychle získalo na popularitě, je nejen velmi chutné ale zároveň i dietní. Lidé v gastronomii začali dávat přednost veverkám z volné přírody než z klecových chovů.
Jsou i u nás?
V České republice zatím nebyl zaznamenán výskyt veverky popelavé. Někdy však může nezkušený lajk zaměnit veverku popelavou s naší veverkou na základě tmavého zbarvení kožíšku. Pro klid našich veverek a ochranu krajiny je ale i tak na seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Platí zákaz dovozu a převozu druhů v rámci EU, uvádění na trh, zákaz držení, chovu, rozmnožování a vypouštění do volné přírody. Musíme jen doufat v dodržování nařízení. Při jeho porušení bychom mohli čelit stejným problémům jako ve Velké Británii.
Zdroje: Virus veverčích neštovic – Wikipedie (wikipedia.org),Veverka popelavá (Sciurus carolinensis) – ChovZvířat.cz (chovzvirat.cz), ADW: Sciurus carolinensis: INFORMATION (animaldiversity.org), Grey Squirrel (Sciurus carolinensis) – Woodland Trust, Kuny limitují početnost veverky popelavé ve Velké Británii (nature.cz), Maso z veverek popelavých se stává hitem, chutná prý lépe než kuřecí – Novinky.cz
