Zvířata, která neznáte – fanaloka

Dnes si představíme menší šelmičku z příbuzenství cibetek. Exotické má nejen jméno, ale i domovinu – hledat bychom ji museli až na dalekém Madagaskaru.

Fanaloka je velká zhruba jako domácí kočka. | Zdroj: Wikimedia Commons

Jazykový oříšek

Fanaloka je chameleonem zvířecí taxonomie. V latině nese jméno Fossa fossana (se starší podobou Fossa fossa), přesto ji nesmíme zaměnit s jiným druhem šelmy, a to o dost větší a v Čechách nejspíš i známější madagaskarskou fosou (lat. Cryptoprocta ferox). V angličtině můžeme fanaloku najít pod synonymy „malgašská/pruhovaná cibetka“ („malagasy/striped civet“), aby však byl ten zmatek ještě větší, mezi takzvané cibetky v současnosti žádná z madagaskarských šelem nepatří.

Cibetkovití jsou totiž s ohledem na moderní taxonomii již poněkud přežitou skupinou, z níž bylo mnoho druhů postupně přeřazeno do dalších rodin. Podle nového členění proto všechny madagaskarské šelmy řadíme mezi tzv. „eupleridy“ (čeleď Eupleridae), tedy skupinu šelem, která se vyskytuje výhradně na tomto ostrově. K dokonalosti dodejme, že v některých jazycích najdeme ještě jiné zvířátko z rodiny eupleridů zvané „falanok“ (všimněte si přesmyčky písmenek). Tento „bratránek“ má však naštěstí v češtině vcelku bezproblémový název puchol malý.

Čtenářům se za tuto obtížně pochopitelnou změť jazyků v úvodu omlouvám a pokusím se ji odlehčit novým jazykolamem: „Kolu loká fanaloka bez falanoka.“ Zkuste to pětkrát rychle po sobě…

Fanaloka je známa pod více jmény, v angličtině například jako malgašská cibetka.| Zdroj: Flickr.com

Zásobárna v ocasu

Fanaloka je jediným žijícím zástupcem rodu Fossa. Velikostí se podobá menší domácí kočce, protáhlým tělem s kratšíma nohama i špičatým čumákem připomíná spíše lasičku. Hmotností obvykle nepřesáhne dva kilogramy. Pro fanaloky je typický skvrnitý kožíšek se čtyřmi řadami skvrn na bocích, které místy splývají v pruhy. Nízká postava umožňuje této šelmě rychlý a mrštný pohyb v podrostu a ve skalních průrvách. Kratší délka ocasu (přibližně 20 cm) napovídá, že se fanaloka bude držet spíše při zemi a na akrobatické výkony v korunách stromů ji příliš neužije. Ocas fanalok má ale jinou, u šelem vcelku překvapivou funkci. Slouží jako zásobárna tuku v obdobích nedostatku potravy. V oháňce uložené rezervy mohou činit až čtvrtinu hmotnosti celého zvířete.

Fanaloky jsou z hlediska biotopů poměrně přizpůsobivé – obývají nížiny deštných lesů, lokálně je ale nalezneme i ve vlhkých lesnatých oblastech horského parku Amber či sušších lesích poblíž Ankary. Vystupují až do nadmořských výšek 1600 m. Areál rozšíření se táhne podél východního pobřeží ostrova Madagaskar, na západní straně ostrova fanaloky nenajdeme. Potravně se tato skvrnitá šelma orientuje na široké spektrum menších druhů pozemních obratlovců, hmyzu, červů, vodních bezobratlých živočichů či ptačích vajec. Obživu shání téměř výhradně v noci.

Protáhlé tělo s dlouhým čenichem se neustále shání po potravě. | Zdroj: Flickr.com

Samostatní jedináčci

Na rozdíl od dalších madagaskarských šelem mohou žít fanaloky v dlouhodobých párech. Dvojice hájí teritorium o rozloze kolem 50 hektarů, což s ohledem na velikost zvířat není málo. Svoje území si v období říje vyznačuje výměškem z pachových žláz. Březost samiček trvá 3 měsíce. Poté se narodí dobře vyvinuté mládě (obvykle jediné), které potřebuje mateřské mléko jen dva až tři měsíce a po roce se osamostatní zcela.

V zajetí se fanaloky dožívají až 20 let, jejich věk v přírodě bude však v průměru výrazně nižší. Fanaloky patří z ochranářského hlediska mezi zranitelné druhy. Hrozbu pro ně představuje likvidace přirozeného prostředí, loví je však také místní obyvatelstvo pro maso. V zoologických zahradách tyto skvrnité šelmy k vidění nebývají. Jejich rozmnožování v zajetí se však v posledních letech daří v Británii (v Rare species conservation centre v anglickém městě Sandwich). Zde byla odchována mláďata v letech 2014 a 2015. Úspěšný odchov fanalok v zajetí dává do budoucna naději pro vytvoření chovatelské rezervy mimo původní domovinu výskytu.