Záchranná stanice NP Šumava v Klášterci u Vimperka se stará o opuštěná, zraněná a nemocná volně žijící zvířata. V její historii najdeme příběhy se šťastným koncem, ale i ty tragické.
Osamělé srnče nebývá opuštěné – matka se k němu vrací. „Záchrana“ lidmi mláděti tedy nepomůže, naopak ho může i zabít. | Kredit: ©noisytoy.net, CC BY 3.0
Srnčatům se může „záchrana“ stát osudnou
Každý rok ve stanicích končí „opuštěná“ srnčata, která lidé v dobré víře odnesou do záchranné stanice, aniž by tušili, že u těchto mláďat není stálá přítomnost matky vůbec nutná ani obvyklá a že „zachraňování“ zde tedy není namístě. Jedno takové srnče se letos na jaře dostalo do stanice NP Šumava. Všichni ošetřovatelé udělali maximum proto, aby se mládě mohlo vrátit do života ve volné přírodě. Pan Václav Chaloupek se mu stal náhradním otcem, opatřili mu kozí mléko (kravské je pro něj nestravitelné), tvoreček rostl a nadešel čas, aby se začal živit normální, „pevnou“ stravou. Právě tehdy se ale projevily nesnáze spojené s umělým odchovem – jelikož mu matka nemohla s mateřským mlékem předat enzymy a mikroflóru nutnou pro trávení listí, nedokázalo si tělo srnčete s rostlinnou stravou poradit, až nakonec mládě zahynulo. To, že ho lidé „zachránili“ a odnesli na záchrannou stanici, se mu stalo osudným.
Co se z dravčího mláděte vyklube, nebývá vždy zřejmé. | Kredit: NP Šumava
Záchranná stanice je nadějí pro opuštěná ptáčata
Pro jiná mláďata však pobyt ve stanici znamená druhou šanci na normální život ve volné přírodě. Letos v polovině června přinesli lidé do záchranné stanice opuštěné ptáče – malou kuličku peří, z níž koukaly dvě oči a zobáček. Kdo to asi je? Co se mu stalo? U takového pípajícího opeřeného tvorečka se lze jenom dohadovat, z jakého vejce se vylíhl. Ve stanici se o něj starali, krmili ho, uklízeli po něm a hádali, co z něj asi bude. Brzy bylo jasné, že si nezvolí kariéru zpěvného ptáka, nýbrž spíše dravce. Že by se stal včelojedem lesním?
Krahujec měl štěstí – byl úspěšně vypuštěn do volné přírody. | Kredit: NP Šumava
Malý ptáček rostl jako z vody a po čtyřech týdnech bylo jasné, že jeho aspirace jsou jiné – vyroste z něj krahujec. Díky obětavé péči ošetřovatelů se z něj stal urostlý dravec, který se nyní živí tak, jak se na krahujce sluší. Koncem července svým adoptivním rodičům naposledy zamával křídly a odletěl do šumavských lesů.
Osudy „zachráněných“ mláďat vysoké jsou smutné. Lidé, kteří je „zachraňují“ neznají jejich potřeby a odsoudí je tak k pomalé smrti. ……Škoda, že ve zveřejněném textu není přesnější informace o tom, jak se věci mají. Třeba by potom méně lidí opakovalo tuto chybu.
nuže….
Mládě potřebuje pro trávení rostlin zvláštní mikroorganismy ve trávicím traktu, ale při narození je ve střevech pochopitelně nemá, kde by se tam vzaly.
A jde o tyto organismy si do střev mládě zanáší zvenčí, třeba i olizováním srsti.
Proto srny a laně olizují svá mláďata. Tím jim na srst i na tlamu nanesou i nečistoty a různé mikroorganismy ze svých slin, mimo jiné i ty, které jsou třeba ke trávení rostlinné stravy.
Mládě se olízne…a je to. Stačí nepatrné množství mikrooganismů, ony se už ve střevech rozmnoží.
Jde tedy o to, že mládě potřebuje aby ho matka olizovala, pouhé mateřské mléko věc neřeší, mikroorganismy neobsahuje.
Mládě potřebuje matku, „nějaká záchrana“ je úplně špatně, ta je pro něj rozsudkem smrti.
Těch srnek je mi líto.I toho pejska jak ho ten kluk z Prachatic ten jeho kamarád natočil na video jak se vykadil a vyčural na lino. prý dostal 2 roky. podepsala jsem tenkrát petici na facebooku.lidi jsou zlí.