O této nepříjemné události obvykle uslyšíme ve spojení s dostihy. Stát se však může i poměrně nevinně v boxe či na vyjížďce. Je opravdu nutné koně se zlomenou končetinou utratit, nebo jej lze vyléčit?
Koňské nohy jsou ke komplikovaným zlomeninám náchylnější než ty lidské. A podstatně hůře se také léčí.
Kredit: Sylvia Pellicore, Flickr – CC BY 2.0
Velká hmotnost a křehké končetiny
Kostra přední nohy koně – typické jsou velké redukce kostí, ve srovnání např. s lidskou rukou. Karpální kloub ve střední části nohy (často nesprávně nazývaný „koleno“) je ve skutečnosti obdobou našeho zápěstí. Koně došlapují na jediný (původně třetí) prst zakončený místo nehtu kopytem.
Kredit: Ruth Lawson, Wikimedia – CC BY 3.0
Kůň je zvířetem adaptovaným na rychlý útěk. V poměru k tělu má štíhlé končetiny zakončené nevelkými kopyty. Zároveň však moderní jezdečtí koně váží i více než 500 kilogramů, navíc nesou jezdce, což jejich divocí prapředci nikdy nedělali. Pokud dojde k velkému nárazu, pádu či špatnému došlápnutí, je šance na poškození nohou ve srovnání s jinými typy poranění velmi vysoká. Může jít až o 80 % z celkového počtu úrazů.
Příčinou zranění nejsou jen dostihy
Oproti obvyklému očekávání veřejnosti nejsou na vině úrazů nohou u koní vždy jen dostihy či závodní sezóna. Koňské kosti jsou poměrně křehké a snáze se tříští, přičemž často zároveň poškodí kůži, nervy i cévy. Zlomenina může být na první pohled nenápadná, třeba jen naštípnutí kostí dole na spěnce či naopak vysoko v rameni, přesto může jít o závažné zranění. Koně mohou špatně uklouznout ve stáji, známé jsou i úrazy při připouštění. Kost může prasknout až několik kroků po špatném došlápnutí, kdy se kůň snaží labilní pozici těla vyrovnat. Rázy při dopadu ve skokových dostizích jsou samozřejmě větší, frakturou ale skončila i kariéra nejednoho „rovináře“, který za celý život překážku nespatřil. Nebo poníka, který ve výběhu nešťastně uklouzl na ledu.
Zlomeniny lze rozdělit do mnoha typů a stupňů závažnosti. Mohou se zlomit dlouhé kosti předních končetin (a to i obou zároveň), nebo se naopak naštípnou menší karpální kůstky či spěnkové kosti nad kopytem. Obecně platí, že čím níže na noze ke zlomenině dojde, tím lépe ji lze léčit. Zlomeniny vysoko v rameni prakticky nemají šanci na úspěch. Je však také na místě dodat, že mnoho klopýtnutí, chybných došlapů či nepříjemně vypadajících pádů prochází koním zcela bez následků. Kdyby byli koně ze skla, za chvíli nemají jejich majitelé na čem jezdit. Tak tomu však naštěstí není.
Nohy koně jsou v poměru k tělu poměrně tenké a křehké. Krom hmotnosti svého nositele ale musejí udržet i jezdce.
Ne(v)hodný pacient
Teoreticky vzato lze „lepší“ typy zlomenin léčit i u koní. Oproti lidem je zde ovšem mnoho rozdílů. Kůň nespolupracuje. V případě vzniku poranění nezastaví a neohlásí bolestivé místo – leckdy naopak pokračuje v běhu a zranění si ještě výrazně zhorší. Transport zraněného zvířete je rizikový a není mnoho klinik, které jsou zařízeny pro léčbu takto velkých zvířat. Mnoho tělesných pochodů (trávení, krevní oběh, prevence chorob kopyt) u koní souvisí s pohybem a „gaučový“ styl života těmto zvířatům dobře nedělá. Koně proto potřebují chodit, což se však s léčbou zlomenin vylučuje.
Koni hrozí schvácení kopyt i koliky. Pokud zvíře znehybníme (časté je například umístění koně do závěsu ve speciálním boxu, kdy je končetina odlehčována), nemusí to dobře snášet psychicky – náš léčebný postup prostě nechápe. Hmotnost těla rozložená na zbývající končetiny je neúměrně přetěžuje, oběh krve podporovaný stahy kopyta při chůzi je kvůli nulové zátěži poraněné nohy zhoršen.
Komplikací je i zdánlivě obyčejná anestézie, navíc může být léčba koně neúměrně drahá. U dostihových koní již pravděpodobně nebude možný další návrat na dráhu, dále působit v chovu mohou jen nekastrovaní jedinci.
Milosrdná eutanazie
Ač to tedy milovníci zvířat slyší neradi, uspání vážně zraněného koně mu může ušetřit dlouhé měsíce trápení a bolestí s mizivou šancí na úplné vyléčení. Ostatně i lidé mají často po úrazech trvalé následky – a to neváží půl tuny, mohou se místo běhání zabavit čtením a řeknou si o utěšující léky, pokud se zranění bolestivě připomene. Příkladem neúspěšné léčby může být Barbero, vítěz Kentuckého rovinového derby v roce 2006. Po komplikované zlomenině zadní nohy v dalším závodě byl tento nadějný hřebec opakovaně operován a léčen. Po necelém roce života plném dalších a dalších zdravotních komplikací byl z humánních důvodů raději uspán.
Existují ale i šťastnější případy. Jedním z nich je známý a cenný kůň Charismatic, u nějž se léčba zlomeniny podařila. Ke šťastnému konci mu pomohl i včasný zásah jeho žokeje, který jej okamžitě po zranění v dostihu zastavil a zabránil mu pokračovat v běhu.
Při skokových dostizích si musejí koně poradit s velkými nárazy a rizikem chybného došlapu. K nehodě ale může dojít i u rekreačního koně.
Na závěr dodejme, že ač se tyto informace mezi veřejnost obvykle nedostanou, mnoho lehčích zlomenin u koní je vyléčeno a mnozí majitelé nákladnou léčbu ochotně uhradí. Úspěšnou léčbou zlomené končetiny si prošel i známý Železník, čtyřnásobný vítěz Velké Pardubické – nohu si neporanil v závodě, ale při normální vyjížďce.
Zdroje:
