Příroda si občas umí se vzhledem i vlastnosmi živočichů pořádně pohrát. Někomu nadělí obří nos, jinému neschopnost cítit bolest. Vybrali jsme pro vás pět zvláštních zvířat, o nichž možná uslyšíte (a také je uvidíte na fotografiích) poprvé v životě.
Samci primáta jménem kahau nosatý mají nos ve tvaru okurky. | Zdroj: Pixabay.com
Kahau nosatý
Tato zvláštní opice s velkým nosem je primát z čeledi kočkodanovití. Vyskytuje se výhradně na ostrově Borneo v jihovýchodní Asii, kde obývá děštné pralesy u břehů řek, jezer nebo na mořském pobřeží. Žije v takzvaných mangrovech, tedy keřích a stromech v oblasti, kde se mísí slaná a sladká voda. Listy, semena a plody těchto stromů jsou jeho hlavní potravou. Vzhledem ke speciálně uzpůsobenému žaludku může trávit i takovou potravu, která by byla pro ostatní tvory jedovatá.
Velký nos, který má kahau na fotografii, je symbolem samců. Ti bývají značně větší než samice, váží okolo 24 kilogramů, kdežto samičky mívají zhruba 10 kilogramů. Samci mají velký převislý nos ve tvaru okurky, kdežto noc samic je krátký a otočený nahoru. U kahauů je typické nápadné vystouplé břicho, které se plní plyny, jež produkuje činnost trávicích bakterií.
Krtek hvězdonosý
Tento krtek je nejrychlejším jedlíkem ze světa savců.| Zdroj: Wikimedia Commons
Jedná se o hmyzožravce z čeledi krtkovitých. Žije na východě Spojených států amerických a Kanady, vyskytuje se v podzemí v blízkosti sladké vody. Hloubí si nory, které často ústí do vody, je tedy vynikajícím plavcem. V porovnání s krtkem obecným je o něco delší, ale lehčí a také více společenský. Toleruje setkání s cizím jedincem ve vlastním tunelu. Živí se pijavkami, mlži, malými rybami či hmyzem. Jedná se o nejrychlejšího jedlíka ze všech savců. Za pouhých 8 milisekund se umí rozhodnout, zda je potrava poživatelná a následně ji dokáže za 227 milisekund pozřít.
Nos tohoto druhu krtka měří v průměru jeden centimetr a skládá se z 22 výběžků. Ty slouží krtkovi k hmatu i čichu. Na prostoru velkém asi jako špička lidského prstu má tento tvor zhruba 100 000 nervových vláken, tedy zhruba pětkrát tolik, než se nachází na celé lidské ruce. „Jeho kůže je tak citlivá, že jsme nebyli schopní najít dolní hranici této citlivosti,“ citovala Česká televize biologa Kennetha Cataniu, který tohoto tvora zkoumá již mnoho let.
Rypoš lysý
Rypoši žijí v koloniích, jejichž řád je podobný jako u společenství včel. | Zdroj: Wikimedia Commons
Tento zvláštní živočich je hlodavec, jediný druh v rodu Heterocephalus. Žije ve východní Africe ve složitcýh systémech chodeb na vyprahlých pouštích. S jeho způsobem života se pojí i mnoho zvláštností. Rypoš lysý je například jedním z pouze dvou druhů savců, kterí žijí eusociálně, tedy ve velké skupině. Jedna samice je zde královnou a jeden až tři samci plodí potomstvo. Zbytek kolonie jsou dělnicíci. Královna žije 13–18 let, po jejím úmrtí přebírá místo královny jiná samice. Neplodnost dělnic je totiž pouze dočasná, nikoli vrozená.
Rypoši lysí se živí velkými hlízami, jejichž možná váha je asi tisícinásobkem váhy průměrného rypoše. Tento zdroj potravy nalézají hluboko v podzemí během vytváření chodeb. Hlíza může živit kolonii dlouhodobě i řadu měsíců nebo let. Mezi další zvláštnosti patří fakt, že rypoši nemají receptory bolesti na kůži. Podrobně si o tomto podivuhodném tvorovi si můžete přečíst v našem starším článku.
Koza šrouborohá
Samice mívají rohy menší než samci. | Zdroj: Wikimedia Commons
Tento zástupce podčeledi koz a ovcí obývá horské oblasti ve střední Asii. Vyskytuje se především v nadmořských výškách mezi 700 a 4000 metry. Živí se rostlinnou stravou: pojídá trávu nebo listy ze stromů a keřů. Samice tvoří malá stáda o zhruba deseti členech, samci přebývají obvykle samostatně.
Mohutné točité rohy, podle nichž byl tento sudokopytník pojmenovaný, jsou znakem samců. Rohy mohou být stočeny až do tří závitů a dosahovat délky okolo dvou metrů. V období rozmnožování spolu samci vedou zápasy, během nichž bojují právě pomocí svých obrovských rohů. Dva samci je do sebe zapletou a přetlačují se, dokud jeden z nich nepadne. Toto zvíře můžete spatřit i v Česku, například v Zoo Liberec nebo Zoo Děčín.
Axolotl mexický
Bílá barva axolotla je oblíbená u chovatelů. | Wikimedia Commons
Jedná se o obojživelníka, který se vyskytuje v mexických jezerech Lago de Xochimilco a Lago de Chalco. Jeho jméno pochází z jazyka nahuatl, tedy aztéčtiny, a znamená v něm „vodní Xolotl“. Xolotl je totiž jméno aztéckého božstva dvojčat a podivností, a to včetně dětí, které se narodily s tělesným postižením. Aztékům tak asi axolotl svým podivným vzhledem připomínal toto božstvo.
