V březnu tohoto roku se uskutečnil již druhý ročník setkání fanoušků zoologických zahrad a sběratelů zoomateriálů – ZOOfanatika, tentokrát v plzeňské zoo. Jak vznikla myšlenka na uspořádání této akce? A jak taková událost probíhá? Zeptali jsme se hlavního organizátora Romana Hynka.

Účastníci druhého ročníku ZOOfanatiky | Kredit: Jaroslav Vogeltanz

Jak jste se k zájmu o zoologické zahrady a ke sbírání jejich materiálů dostal?

Roman Hynek a Petra Zoubková
Kredit: Redakce ZOO Magazín

V téhle oblasti se pohybuju od malička: propagační materiály sbírám snad od školky, vyučil jsem se v zoo, i jsem tam pár let pracoval. A i potom, ať už jsem byl zaměstnán kdekoli, pro mě zoo nikdy neskončily. Občas pro některé zoo dělám grafiku, v Zoo Chleby, kde jsem v současnosti i ve správní radě, jsem dělal železobetonové sochy vymřelých zvířat, v Zoo Dvůr Králové jsem dělal termitiště, termity, expozice hrabáčů, damanů, pracuji na expozici okapi. Také spolupracuji s prodejcem pamětních mincí, který se specializuje na prodej právě v zoo, a již několik let tvořím internetovou databázi zoologických zařízení světa a v neposlední řadě jezdím rok, co rok na konference EARAZA (Euroasijská asociace zoologických zahrad).

Co bylo prvním impulsem k uspořádání akce, která by sdružovala sběratele zoomateriálů a fanoušky zoo?

V evropském měřítku již více než 20 let existuje každoroční setkání sběratelů zoo materiálů zvané Zoohistorica. Češi se tomu velmi dlouho vyhýbali, určitě i z finančních důvodů. Jednou se ale Martin Vobruba (mluvčí plzeňské zoo, pozn. red.) na Zoohistoricu vydal (do Wroclavi), pak jsme jeli oba do Lipska a v roce 2012 Zoohistoricu uspořádala i Zoo Plzeň. Kromě té plzeňské Češi (ani Slováci) nikam nejezdili a nejezdí.

Výměna sběratelských materiálů | Kredit: Redakce ZOO Magazín

Tím byl položen základ naší myšlenky – udělat si něco vlastního, v našich finančních možnostech. Dalším hnacím motorem bylo dát dohromady české a slovenské sběratele. Bylo jasné, že nás pár existuje, ale nikdo nevěděl, kolik. Je třeba také počítat i se sběrateli specialisty – někdo sbírá např. jen materiály Zoo Dvůr nebo Zoo Praha, někdo např. jen pohledy medvědů atd.

Zmínil jste, že jeden ročník Zoohistoricy se konal v Plzni. Nebylo tedy možné uspořádat další?

Vloni mi volal ředitel Zoo Dvůr Králové, že by chtěl uspořádat Zoohistoricu ve Dvoře, zda to můžu zařídit. Zoohistorica je bohužel neorganizovaná, nemá žádného „šéfa“, místo konání další akce se plánuje na místě v jakési neoficiální diskuzi. Vlastně ani přesně nechápu jak, nehlasuje se, neprobírá se to mezi všemi. V době, když mi volal ředitel Zoo Dvůr Králové, byly tímto způsobem rozebrány následující čtyři ročníky, takže by Dvůr připadal v úvahu až za pět let. Na to mi pan ředitel navrhl udělat ve Dvoře „vlastní Zoohistoricu“.

Co jste mu na to odpověděl?

Řekl jsem, že to mám s Martinem v plánu už 2 roky, jen to stále odsouváme. Nakonec slovo dalo slovo, padl termín a dál jsme měli de facto volné ruce a maximální podporu zoo. Nechtěli jsme dělat ryze sběratelskou akci (sejít se, vyměnit předměty a zase odejít), naopak jsme chtěli akci pro všechny zoo nadšence s cílem dát dohromady určitou komunitu lidí se stejným zájmem, z kterých se navíc také časem můžou rekrutovat sběratelé. Čili bylo jasné, že taková akce musí mít kompletní program.

Jak tedy vypadal tento program?

V programu ZOOfanatiky jsou i přednášky.
Kredit: Jaroslav Vogeltanz

Díky tomu, že v rámci organizátorů a sběratelů jde o odborníky a řekněme poloodborníky na problematiku zoologických zahrad, se nabízely odborné přednášky, komentovaná prohlídka zoo včetně části zákulisí, diskuze se zaměstnanci zoo atd. To vše je nadstavba nad Zoohistoricu, ta nic takového nemá. Ale nám  to nestačilo, vymysleli jsme ještě další dva zajímavé body – v neděli přednáška nebo diskuze s některým z českých „VIP zoologů“ (ve Dvoře to byl MVDr. Skalka, v Plzni pan Chaloupek a ještě zajímavější postavu mám v plánu na příští rok, ale na to je brzy). Druhým bodem je sobotní prezentace a výprodej skladových materiálů ostatních českých a slovenských zoo.

Výprodej materiálů ZOO Ústí nad Labem, ZOO Jihlava a ZOO Košice (koláž) | Kredit: Redakce ZOO Magazín

Program ZOOfanatiky je tedy bohatší, než má Zoohistorica. V čem se tyto dvě akce ještě liší?

Myslím, že to už je mnoho bodů, které ZooFanatiku odlišují od Zoohistoricy – společná je vlastně jen výměna a ponechali jsme ještě jeden společný bod – aukci. V sobotu večer se draží předměty, které věnují samotní sběratelé. Výtěžek jde vždy na nějaké chovné programy, tzn. draží se vždy pro tu kterou zoo. My jsme aukci vylepšili o „zlatý hřeb“, prtotože sběratelé obvykle do aukce dávají sběratelské materiály, které by byly pro obyčejné fanoušky nezajímavé. Proto jsme zavedli, že sama zoo do aukce věnuje cosi originálního (například ve Dvoře to byla kůže antilopy, vejce tomistomy a obří obraz psa hyenovitého; zcela neplánovaně přinesla i paní Vágnerová osobní předměty po Josefu Vágnerovi). V Plzni bylo oním zlatým hřebem dvouhodinové krmení a péče o australská zvířata. Výtěžek plzeňské aukce jde na záchranné centrum Talarak na Filipínách.

Organizace obou akcí je ale asi podobná. Nebo ne?

Statek Lüftnerka, v němž se konal program
Kredit: Mojmír Sedláček

Právě v organizaci je mezi ZOOfanatikou a Zoohistoricou zásadní rozdíl: v případě Zoohistoricy se přihlásíte, zaplatíte a tím to končí – v ceně není jídlo ani pití ani nocleh. Oproti tomu je v samotném poplatku ZOOfanatiky zahrnuta jedna večeře a přípitek, ale i nonstop základní občerstvení po celou dobu (voda, káva, čaj, sušenky, tyčinky atd.). Všem účastníkům také objednáváme jak stravování, tak ubytování. Nejen že to mají bez starosti, ale především jim vyjednáme výrazně nižší ceny. Pochopitelně účastníci neplatí ani vstupné do zoo, na rozdíl právě od Zoohistoricy, kde se vstupné platí (a bývá to 10–15 €, někdy i více). V obdobném duchu chceme pokračovat i nadále.

Kde se berou sběratelé zoo materiálů a jak shánění materiálů probíhá?

Mnoho lidí se ve světě zoo vzájemně zná, čili i sběratelé, kterých se samozřejmě nejvíce rekrutuje ze zaměstnanců zoo, i když nejenom. Před mnoha lety jsem se seznámil s Martinem Vobrubou, který je nyní mluvčím Plzeňské zoo, a coby asi dva největší sběratelé v republice jsme spolu stále v kontaktu. Sbírání a vyměňování materiálů probíhá dlouho obvyklým českým způsobem – nakupování, výměny při osobním setkání (mezi lidmi ze zoo) nebo poštou.

Kolik u nás sběratelů celkem je?

Těžko říci – řekl bych, že to bude v řádech desítek, ale mnoho z nich nejsou ortodoxní zoo sběratelé, sbírají např. jen pohledy (zoo pohledy i ty běžné) medvědů, dravců, koček, koní… Fanoušků budou jistě stovky ne-li tisíce, ale koho do té skupiny počítat? Zoo fanouškem jsou de facto všichni zaměstnanci zoo. Dále jsou to lidé, kteří zoo objíždí pravidelně, po celé republice, lidé, kteří podobnou akci jako ZOOfanatiku vítají a jsou ochotni přijet. Myslím si, že účast v prvních letech bude narůstat, loni bylo 30, letos 40, příští rok to může být 50 lidí…

O ZOOfanatiku jeví zájem i polští sběratelé.
Kredit: Mojmír Sedláček

ZOOfanatika je čistě české setkání?

Původně chtěl ředitel královédvorské zoo setkání československé, ale my jsme v kontaktu také s mnoha Poláky, takže jsme to ihned změnili na slovanské. Posléze sice slovanským zůstalo, ale otevřené bylo pro kohokoliv. Veškerý program je ovšem v češtině. Poláci s tím nemají problém – česky rozumí. Přesto se první i druhé ZOOfanatiky účastnil i jeden Holanďan. Na druhé straně je i zklamání – doufali jsme, že se přidají Slováci, ale ti jakoby v našem sběratelském světě neexistovali. Letos je přihlášen jeden člověk z Košické zoo, ovšem jednak nejde o sběratele, jednak i on je Čech.

Myslíte, že se zlepší, že bude časem sběratelů víc?

Objevují se nová jména – jak fanoušků, tak sběratelů. A objevili se i první začínající sběratelé. Zajímavý je i velký zájem Poláků – letos se přihlásilo i několik zatím neznámých, neznají je ani polští kolegové sběratelé. Pro zajímavost, loni byl jeden člověk na ZOOfanatice v doprovodu rodičů. Letos chtěl jet sám, ale rodiče se přesto přihlásili – prý se jim to líbilo natolik, že si to nechtějí nechat ujít.

Na druhou stranu jsme doufali, že zaujmeme více mladých. Na první ZOOfanatice byl jediný člověk s dcerou. Letos jede znovu, krom nich ještě jeden takto mladý, ale to je vše. Škoda, sběratelství se obecně mezi mladými dost vytrácí, nahrazují jej počítače a internet.

Zatím ale zájem o ZOOfanatiku stoupá, že?

Ano, a to jak mezi účastníky, tak mezi zoo. Byl jsem třeba v Ohradě předběžně domluvit příští ročník a souhlas jsem dostal okamžitě. Dokonce bych řekl, že myšlenku ZOOfanatiky na Hluboké velmi uvítali.

Letošní ročník ZOOfanatiky dopadl podle Petry Zoubkové z plzeňské zoo velmi úspěšně. V aukci, která proběhla v sobotu večer, se vybralo nakonec přes 12 000 Kč. Výtěžek poputuje na filipínský ostrov Negros do již zmíněné záchranné stanice Talarak, kde už léta působí Pavel Hospodářský, bývalý zaměstnanec plzeňské zoo.

Zlatým hřebem aukce bylo krmení australských zvířat; na snímku ošetřovatel R. Viduna s ježurou australskou.
Kredit: Mojmír Sedláček

Organizátoři ZOOfanatiky by tímto chtěli poděkovat dobrovolníkům ze ZOO Plzeň, zvláště Petře Zoubkové a Táně Typltové za výpomoc, stejně jako Jaroslavu Vogeltanzovi (nejen) za společné foto. Díky ovšem náleží celé zoologické zahradě za to, že zoofantikům vyšla vstříc a poskytla na jejich akci výborné zázemí a servis.