Všechna „nej“ jsou trochu zrádná, ale za tímto doporučením si stojím. Morče je pro děti prostě skvělé. Není náročné na stravu ani vybavení, nesmrdí, zvládne se o něj postarat i prvňáček a lze jej cvičit skoro jako pejska. Jakou zkušenost s tímto mazlíčkem máme já a mé děti?
Pořízení každého zvířete je závazek a musíme mít na paměti, že nekupujeme plyšovou hračku. Některá zvířátka jsou však poměrně náročná na nezbytnou péči. Plazi obvykle potřebují vytápění terária a hůře dostupnou potravu, pes vyžaduje výchovu, procházky a množství pozornosti, kočka zase dostatek respektu. Malé děti ocení společnost živého tvora, ovšem šikovnost v péči o něj slíbit nemohou. Naštvaný hlodavec snadno kousne, papoušek urychleně opustí klec, rybičky nebudou nadšené z pokusného výsadku do trubek kanalizace. Ale vysvětlujte to těm nejmenším…
Zachránili jsme morče z králíkárny
Do stejné situace jsem se dostala rovněž. Děti chtějí „svoje“ zviřátko, protože kočka je „mámina“ (a navíc škrábe a syčí, když ji někdo omezuje). Zcela náhodou se nám v této době naskytla příležitost k adopci morčete. Černobílou samičku kdosi z důvodu alergie dětí odložil a několik týdnů seděla zavřená v králíkárně na nedalekém statku s nulovým kontaktem s okolím. Dobře, dáme jí šanci, hůř než v dřevěné bedně se u nás rozhodně mít nebude.
„Morče přebytkem inteligence netrpí, ale na potěšení dětí velký mozek nepotřebuje,“ zhodnotila jsem situaci. Předsudky o hlouposti morčat však záhy musíme odložit, neboť se zjevně nezakládaly na pravdě. Tento původem jihoamerický hlodavec sice často „mrzne“ strachy a neumí se bránit, ale obvykle nekouše a dokáže strpět chvilku manipulace malých neobratných rukou (samozřejmě pod dozorem dospělých).
Rozumné děti postupně zjistí, jak se živým tvorem správně zacházet, a začnou morčátku jeho trpělivost pomalu vracet. A teprve pak se ukáže, jaké komunikační nadání tito hlodavci mají. Podobně se nakonec nechalo „ochočit“ i naše králíkárnové morče, byť se zkraje jednalo o vyděšený uzlíček nervů. Když nám samička po dvou letech nenadále uhynula (nikdo ani pořádně nevěděl, jak je stará), do pár měsíců jsme sháněli morče nové. Tentokrát mladé a bez jakékoliv špatné zkušenosti. Ze čtyř morčat ve zverimexu jsme vybrali nebojácného strakatého chlapíka. A tenhle nový kluk mě překvapil dvojnásob.
Naučí se slyšet na jméno a přijít na zavolání
Morče opravdu hloupé není, jen tak někdy na první pohled působí. Osudem býložravce v přírodě vždy bylo utíkat, skrývat se a tvářit se nenápadně. Pokud ale morčata zjistí, že jim od lidí nic nehrozí, rozvinou další stránky své osobnosti a odhalí společenskou povahu. Naučí se reagovat na své jméno. Pro potravu si přijdou i na klín a mnozí jedinci opravdu ocení, když je někdo jen tak podrbe za ušima. Na pozdrav pískají, dožadují se dobrot a umějí se ozvat, když se jim něco nelíbí.
Pro chov morčat stačí větší klec, dají se však na bezpečných místech z klece pustit. V létě je lze venčit „navolno“ v dobře oplocené zahrádce. Náš mladík si pokusné vycházky vyložil po svém – zabydlel se v kuchyni, přes den se motá pod nohama či pospává na polštářku u topení a do otevřené klece se uchyluje za účelem nočního spánku, vykonání toalety a sem tam pro seno či zrní.
Zvládnete ho vychovat
Mezi kuchyní a chodbou nemáme dveře, vyvstala tedy otázka, jak morčecímu chlapečkovi vysvětlit, že nemá odcházet na výlety do zbytku bytu. Nemám v úmyslu vymetat bobky z ložního prádla. Do dveří jsme dali dětské leporelo, ale kampak na něj. Ačkoli morčata prý neskáčou, přes rozloženou knížku se přehoupl ladně. S ohledem na překvapivou inteligenci tohoto zviřátka jsem se rozhodla zkusit to s výchovou. Pes se přece také naučí, kde má svoje místo.
„Ne, nesmíš!“ Pokaždé, když překročil práh, jsme ho s lehkou výtkou vrátili zpátky. Výchova zatím nebyla stoprocentní, sem tam zaslechnu ťapkat tlapky po chodbě, ale na hlasitou výhružku šupajdí pacičky zpátky do kuchyně. Poslední dobou náš půlroční junior obvykle zůstává na svém, hřeje si záda na polštářku a začne pobíhat pod linkou, až když někdo z lidí do kuchyně vejde. Vyfasuje mrkev nebo pohlazení a jde zase spokojeně odpočívat k topení. Sladký spánek mu neruší myčka ani mixér a když jej začnou obtěžovat hravé útoky kocoura, zaleze si do klece. V životě bych nevěřila, že i takto lze chovat morče.
Proč tedy právě morče?
Informace, co vše potřebujeme k chovu morčat, zde rozepisovat nechci. Základních i pokročilých rad je plný internet a zodpovědný chovatel si nezbytné články dohledá. Mým cílem bylo představit tohoto mazlíčka trochu osobněji. Pokusím se závěrem o jednoduché shrnutí, proč považuji morče za ideálního parťáka právě k malým dětem:
- Morče (většinou) nekouše a s ohledem na velikost s ním děti snáze manipulují (ve srovnání např. s křečkem).
- Dokáže se naučit slyšet na jméno a přijít na zavolání.
- Ochočené morče lze brát ven na pastvu, případně mu na zahradě postavit malý výběh. Děti další interakci s domácím zvířátkem ocení jako zajímavou změnu.
- Morče nesmrdí, pokud mu pravidelně čistíme klec, což je důležité i jako prevence nemocí.
- Snadno ho každý pohlídá; pokud je morčat více, obejdou se nějakou dobu i bez lidské společnosti a přes víkend bez problémů vydrží sama s dostatkem sena a vody v napáječce.
- Klec s morčetem lze vzít s sebou na pár dní k babičce, jen je třeba dávat pozor na průvan při přesunech.
- Morče žije poměrně dlouho (6–7 let). Na rozdíl od mnoha druhů hlodavců se s ním nemusíme loučit za pouhé dva roky.
Na závěr jedno upozornění: Morčátkům je lépe ve skupině. Pokud se rozhodnete chovat pouze jedno, musíte se mu opravdu věnovat. Berte jej jako malého pejska se skromnějšími nároky. Jako každé jiné zvíře není ani morče pouhým doplňkem do bytu či hračkou pro děti. Byť právě k dětem se při troše dohledu tenhle zvědavý kamarád opravdu hodí.