Sloni jsou zvířaty s obrovským mozkem a nebývale dobrou pamětí, která jim pomáhá při bezpečném pohybu v krajině i sociálních interakcích. Co je příčinou nebývalého rozvoje inteligence těchto tlustokoždců i jejich skvěle vyvinuté schopnosti komunikace?
„Ženy a sloni nikdy nezapomenou, že jim někdo ublížil“, napsal v jedné ze svých povídek britský spisovatel Saki. Vtipně tak rozvinul okřídlené anglické tvrzení, které se v češtině vžilo pod obratem „mít sloní paměť“.
Hemisféry na váze
Mozek slona váží kolem pěti kilogramů, což je zhruba čtyřikrát víc než ten náš. Hmotností jej překonají pouze někteří kytovci, u kterých váha mozku atakuje hranici devíti kilogramů. Pravda, poměrově k tělesné hmotnosti člověk se svými 1,3-1,4 kg mozkové hmoty jednoznačně vítězí. Nicméně ve srovnání s dinosaury, jejichž obří těla řídil obsah mozkovny o váze menší než 100 gramů, mají sloni mozky vyvinuté velmi dobře. V jednom směru jim dokonce patří prvenství mezi savci – přední lalok mozku slonů je největší v poměru k celkové tělesné váze. A právě přední lalok mozkový zodpovídá za zpracování zvuků a paměť.
Mozek slonů (bez ohledu na konkrétní druhy) se podobá lidskému mozku složením i komplexností. Sloni projevují pokročilé intelektuální dovednosti a emoce. Mohou pociťovat smutek, znají altruismus, dokážou si hrát a používat nástroje, mají sklony k umění a uvedomují si vlastní osobnost.
Z center pro výcvik slonů přicházejí zkazky o zvířatech, která neomylně rozpoznala nevlídné ošetřovatele i po dlouhých letech vzájemného odloučení. V zoologických zahradách si sloni velmi dobře pamatují, kdo jim dal injekci. Hlavním příčinou vynikající sloní paměti však nepochybně není nutnost poukazovat na drobné křivdy, nýbrž – přežít.
Velké tělo vyžaduje palivo
Sloni jsou obrovští a věčně hladoví. Při své enormní potřebě potravy zkonzumují až 300 kilogramů biomasy za den. Procházejí proto při pastvě velké území, střídají zdroje a průběžně zhodnocují, kam zamířit v období nedostatku. Zároveň jde o zvířata žijící ve stádech. Musejí si pamatovat hierarchii své skupiny, rozeznat kolegy z okolních „spřátelených“ stád i zatoulané potenciálně nebezpečné cizince. Sociální vztahy a potřeba četné komunikace ženou u všech druhů živočichů velikost mozku významně nahoru, jak je nejlépe patrné na lidském příkladu.
Znalosti vítězí
Sloní stáda vede obvykle matriarcha – zkušená samice. Pamatuje si cesty k napajedlům i migrační trasy a mladší slonice a mláďata od ní čerpají zkušenosti. Jak je tato role důležitá se nejlépe ukáže v případě krize. Vědecké výzkumy ukazují, že starší samice, které už opakovaně zažily období sucha, dokázaly přimět svoje stádo k migraci za jinými zdroji. Skupinka patřící významně mladší vůdčí samici však zůstala na místě a uutrpěla velké ztráty na životech mláďat.
Voda je v suché savaně životně důležitá a je potřeba vědět, kam za ní vyrazit. Zdrop: maxpixel.net
Jiná studie z roku 2011 dokládá, že starší sloni s přímou zkušeností se lvím útokem reagují na nahrávku lvího řevu se znepokojením, zatímco mladší jedince přehrávaný zvuk nikterak nevzrušuje. Dále bylo zjištěno, že sloni dokážou rozlišovat hlasy i oblečení lidí a vyhodnocovat je podle nebezpečnosti. Obezřetnost projevují při nahrávkách řeči dospělých Masajů, kteří na slony často útočí. Hlasy jiných keňských etnik či masajských dětí a žen je však zneklidňují podstatně méně.
Skvělá paměť se však může stát slonům osudnou. Především v kontaktu s lidmi. Pytláci z celého stáda nejčastěji zabijí právě vůdčí slonici – má v důsledku vyššího věku velmi vzrostlé kly a navíc se snaží svoji skupinu bránit. Stádo bez vůdce posléze bezcílně bloumá krajinou a jeho členové umírají v důsledku nedostatečné znalosti pohybu v savaně. Slonům, s jejich dlouholetými tradičními migračními trasami, také značně komplikují život rozrůstající se vesnice a ploty. Stádo kvůli nenadálé překážce nemůže pokračovat v přesunu naučeným směrem. Bloudí v měnící se krajině a vystavují se zbytečným konfliktům s lidmi. Svou konzervativnost bohužel sloni hned tak nezmění.
Zdroje: www.livescience.com, www.wonderopolis.org