Jedna z nejstrašnějších scén, kterou může majitel psa zažít, je právě ta, při níž má pes silný epileptický záchvat. Stačí tuto situaci prožít jednou a jen tak na ni nezapomeneme. Epileptické záchvaty jsou kupodivu u psů běžné a ve skutečnosti k nim dochází častěji než u jiných druhů zvířat. Naopak u koček se epilepsie projevuje vzácně, ale na rozdíl od psů mohou podobné příznaky u koček skrývat mnohem vážnější zdravotní problémy. Následující řádky pomohou lépe pochopit, co se během epileptického záchvatu v těle psa děje a jak mu pomoci.

Co je epilepsie?

Epilepsie je definována jako neurologická porucha charakteristická náhlými a opakujícími se záchvaty, které se projevují dysfunkcí svalů, smyslů a psychiky a které bývají doprovázeny křečemi či ztrátou vědomí.
Epileptický záchvat se projevuje svalovými křečemi, jež mohou být důsledkem nadměrné elektroaktivity v mozku, která má původ např. v nádorech; také může jít o následek chemické nerovnováhy způsobené nízkou hladinou cukru v krvi nebo léčbou medikamenty, které stimulují nervovou soustavu. Záchvat může postihovat jak všechno kosterní svalstvo najednou, tak pouze určitou svalovou část.

Typy epileptických záchvatů

Epileptické záchvaty lze rozdělit podle rozsahu zasažení mozku. Pokud je postiženo jen určité ložisko mozku (tzv. parciální záchvat), projeví se záchvat poruchou v této oblasti (např. zrak, hmat…); pes ale zůstává při vědomí. V případě, že epileptický záchvat zasáhne více oblastí v mozku, vykazuje postižený obvykle automatické pohyby a jeho vědomí je narušeno. Záchvat ale může také postihnout celý mozek (tzv. generalizovaný záchvat). Pokud se jedná o záchvat bez křečí, epileptický pes znehybní a má strnulý pohled; také se může objevit porucha koordinace pohybů.

 

Patrně nejznámější formou epileptického záchvatu je však generalizovaný záchvat s rozsáhlými křečemi kosterního svalstva. Tyto epileptické záchvaty jsou považovány za těžké a v případě, že jimi váš pes trpí, je nezbytné vyhledat pomoc veterináře. Záchvaty se ale mohou lišit co do průběhu i závažnosti, a to i v případě jednoho konkrétního psa.

Kosterní (příčně pruhované) svalstvo je tvořeno v podstatě všemi svaly, které se upínají ke kostem a díky kterým je tělo schopno se hýbat. Vnitřní orgány v těle, podobně jako vývody cév a žláz, jsou tvořeny hladkou svalovinou, která není epileptickými záchvaty zasažena. Třetím typem svaloviny je srdeční sval, který je kombinuje vlastnosti obou dříve zmíněných.

Epileptické záchvaty mají příčinu v mozku

Opravdové epileptické záchvaty, při nichž se nejedná o otravu, hypoglykemii nebo jiné chemické stimulanty, mají původ v mozkové tkání. Někteří vědci se domnívají, že existuje místo (bod nebo malá část mozku) kde je nervová mozková tkáň abnormální nebo poškozená. Toto místo v 99.9 % případů nezpůsobuje vůbec nic. Ale z nejrůznějších důvodů, ať už výživových, farmakologických, nebo dokonce psychických, se toto „místo tkáňové anomálie“ někdy rozhodne začít reagovat a vysílat signál. Přilehlé normální nervové buňky jsou následně napadány těmito impulsy a začnou na ně reagovat. Tato reakce pak aktivuje ostatní nervové buňky, které se vyskytují v blízkosti oněch napadených, a následuje řetězová reakce, která vede až k totální ztrátě koordinace.

Mozkové nervy, které stimulují motorické svalstvo, nutí svaly dále pracovat, ale ty v různých skupinách reagují různě a vzniká tak nejednotná koordinace pohybu a ztráta rovnováhy. Představte si například orchestr, ve kterém všichni hudebníci hrají stejnou melodii za nepřítomnosti dirigenta. Každý z muzikantů začne hrát a přestane z vlastní vůle, kdy se mu zachce, aniž by bral v potaz, zda ostatní ještě hrají, nebo ne. Nastane zmatek a harmonie, souhra a melodie se vytratí.

Toto se děje také při epileptickém záchvatu, z nichž většina naštěstí nemá dlouhé trvání. Krátké záchvaty trvají zpravidla 1-3 minuty. Delší záchvaty, které trvají 5-10 minut, jsou vážnějšího charakteru a při záchvatech přesahujících 10 minut je nutný zásah veterináře. Typický těžký záchvat se může projevovat takto: pes je v naprostém pořádku a bez předchozích varovných signálů začne při chůzi kolísat. Vypadá, jako by neměl sílu, sedne si na zadní a obličejové a oční svalstvo se křečovitě stáhne.

Občas pes také v křeči stiskne čelist a vypadá, jako by něco kousal. Má zesílený dech, který, pokud má stisknutou čelist, mění sliny v pěnu, která mu vytéká z tlamy ven. V jiných případech zase čelist zůstává otevřená a pes vypadá, jako by něco polykal, nebo se pokoušel výt, aniž by vydal hlásku, a při tom se celé jeho tělo nekontrolovatelně třese. Tento výjev může být velmi stresující jak pro psa, tak pro jeho majitele.

Pokud se situace nemění, pes se může převalit na bok, ztuhne mu krk a tlapky, obrátí oči v sloup, pění z tlamy a celkově ztuhne. Může se zdát, že pes nedýchá právě z důvodu těžkých křečí a ztuhlosti. Po pár sekundách (které se ovšem zdají nekonečné!) se pes uvolní, opět normálně dýchá a může se pohybovat.

Zde jeden zajímavý poznatek: pokud je dech přerušen v momentě, kdy pes začíná ztrácet vědomí, nedostatek kyslíku v mozku záchvat ukončí. Tím tedy, když už si myslíme, že náš pes umírá, záchvat ustane. Tak opět dojde i k normálnímu dýchání. Chvíli poté si pes sedne, otřese se a vrátí se ke svým normálním aktivitám. Vše se zdá tedy v pořádku, ale v každém případě je třeba domluvit si návštěvu u veterináře, který psa podrobně vyšetří a předepíše adekvátní léčbu.

Jak probíhá vyšetření

Během návštěvy veterinář vyšetří srdce a neurologické reflexy psa. Často je ovšem výsledek fyzického stavu psa normální. Veterinář mu také odebere vzorky krve, aby zhodnotil jeho metabolický stav. V některých případech je také nutná tomografie či vyšetření mozkomíšního moku.

• vzorky krve

Rozbor vzorku krve je základem pro stanovení diagnózy epilepsie. Např. játra mají mnoho funkcí a z krve lze zjistit, zda některá z nich nepracuje tak, jak má, a také se dají zjistit nesrovnalosti v nervovém systému, které vedou k záchvatům. I nerovnováha koncentrace cukru v krvi může zapříčinit neurologické problémy. Samozřejmě i látky jako sodík, draslík, vápník a fosfor musí být v normě. Pokud veterinář objeví v krvi nějaké bazální nedostatky, udělá podrobnější rozbor, který ukáže, co je přesnou příčinou epileptických záchvatů.

• 

  Obvyklým krokem je vyšetření srdce.
  Kredit: Austin Community College, CC BY 2.0

  vzorky moči

Vzorky moči nemohou sice určit nesrovnalosti v nervovém systému, ale odhalí například přítomnost cukrovky. Každý náznak abnormality v moči signalizuje, že něco není v pořádku. Ale o jaké abnormality se jedná? Více než 99 % psů, kteří trpí epileptickými záchvaty, má vzorky moči naprosto normální. Veterináři se v tomto případě jen ujišťují, že všechno ostatní funguje v těle psa tak, jak má. Namístě je tedy otázka, co způsobuje epilepsii, pokud vše ostatní funguje tak, jak má? V tomto případě se totiž jedná o tzv. idiopatickou epilepsii, která jednoduše znamená epilepsii, jejíž příčina je neznámého původu. Podle názoru některých odborníků by ale při možnosti nahlédnout do mozkové tkáně extrémně výkonným mikroskopem mělo být místo, kde epilepsie vzniká, detekovatelné.

Co je původním spouštěčem epilepsie?

Co tedy zapříčiňuje onu řetězovou reakci napadených nervů? Jedna z teorií se opírá o zranění hlavy, i lehké, které může vyvolat nepatrné vnitřní krvácení. Ačkoliv se rychle zaktivuje srážlivost krve, může vzniknout malé místo poškození, které naruší přítomné neurony. Také drobné nádory mohou způsobit abnormální nervovou aktivitu – proto v některých případech epilepsie, kdy dochází ke zhoršení, může být prvotní příčinou nádor. Některé rasy psů mají dokonce genetické predispozice k epilepsii. Nicméně stále ještě zbývá přesně určit, jaké genetické faktory mají na nervové buňky vliv.

Také psychické stimulanty hrají svou roli. Jsou známy případy, kdy psi byli vystaveni natolik silnému stresu, když jejich pán odjel a nechal je doma samotné, že u nich tento nepříjemný zážitek vedl až k opravdovému epileptickému záchvatu. Výjimkou není ani záchvat vyvolaný alergií na žrádlo.

Prevence

Dá se epilepsii předejít? Odpověď závisí na mnoha okolnostech. Pokud měl pes záchvat jen jednou a fyzické i laboratorní testy jsou v normálu, nebo jestliže se jedná o epilepsii idiopatickou, nedá se s prevencí bohužel nijak pracovat. Jestliže však pes vykazuje záchvaty každé 3-4 týdny, dá se začít s nízkou dávkou léků. Je však nanejvýš důležité si s veterinářem ujasnit, zda léčba vůbec započne. Pokud má váš pes například dvouminutové záchvaty každých šest měsíců, není vždy nutné nasadit léčbu. V takových případech se preferuje spíše pozorování a doporučuje se vždy zaznamenat den, čas, délku záchvatu a závažnost záchvatu. Také při lehkých záchvatech, které trvají jen několik sekund, byť jsou častější, se doporučuje spíše pozorování. Bez řádného vyšetření psa u veterináře se tedy nedá přesně říci, zda s léčbou začít.

Léčba

Naštěstí se dá řada případů epilepsie psa udržet pod kontrolou vhodnou léčbou. Epilepsie psů nicméně často vyžaduje dohled veterináře. Zpravidla se doporučuje několikrát zopakovat laboratorní vyšetření krve s patřičným odstupem, aby se správně určily dávky léků a nedošlo tak třeba k poškození orgánů, zejména jater. Nejčastěji používanými léky proti epileptickým záchvatům u psů jsou fenobarbital, bromidy či diazepam. Někteří psi jsou po určité době od léků úplně osvobozeni. Nikdy ovšem sami náhle léky proti epilepsii nevysazujte – mohlo by to vést k silnému a dlouhému záchvatu. Pokud je ale záchvat způsoben nádorem, mohou mít pokusy o kontrolu záchvatů výrazně snížený efekt.

Co dělat při záchvatu

Pokud se vám stane, že jste přítomni epileptickému záchvatu psa, kromě kontrolování se toho moc dělat nedá. Zkuste odstranit v blízkosti zvířete všechny předměty, o které by se mohlo zranit. Nesnažte se mu otevřít sevřenou tlamu a vytahovat jazyk – zadušení vlastním jazykem je jen velmi ojedinělý důsledek záchvatu. Stisk čelistí navíc bývá extrémně silný.

Závěrem

Ve většině případů se epilepsie u psů sice nedá vyléčit, ale lze ji minimalizovat a mít ji pod kontrolou. Tím, že je každé zvíře jiné, lze na základě individuálního přístupu a odborných vyšetření najít pro konkrétního psa léčbu „na míru“. Někteří nebudou mít záchvat nikdy, jiní pouze jeden, další budou mít záchvaty nepravidelné, jiní chronické, nebo dokonce pravidelné a těžké. Neznamená to však, že by epilepsií postižený pes nemohl prožít šťastný život. Právě my jakožto jeho lidští přátelé bychom se neměli jeho nemoci děsit: naopak bychom mu měli dávat láskyplnou péči a podporu, kterou náš pes potřebuje.

Zdroje:

• aisb.it
• cs.wikipedia.org – svalová soustava psa
• cs.wikipedia.org – epilepsie
• klinikaanima.cz
• vets4pets.cz
• YouTube – Lila Farmer, Deniz Kabaagac, Scott3714