Velkým zvířatům v zoologických zahradách je obvykle věnována větší pozornost než těm malým. Nemusíte být přímo milovníci makro objektivu, aby vás zaujala i ta nejmenší zvířata našich zoo. Pojďme si ukázat, které zajímavé tvory do deseti centimetrů můžete spatřit například v Zoo Praha.
Létavka kio | Kredit: To Chan, YouTube
Stromové žáby
Stromové žáby rodu létavek, jako například létavka kio (Rhacophorus kio), upoutají vaši pozornost svou jasně zelenou barvou, která přechází do žluté na spodku těla. Dlouhé prsty zakončují přísavky a plovací blány. Létavky kio obývají asijské tropické lesy a živí se drobnými živočichy. Jak již název napovídá, mají tyto žabky oproti ostatním schopnost „létat“. Dokážou skočit do volného prostoru a napnutím plovacích blán zmírňují svůj pád. Koordinují dokonce i směr letu: změnou polohy nohou ve vzduchu kormidlují. Letávka kio patří mezi zranitelné druhy dle Červeného seznamu IUCN.
Čtverzubci
Výrazné zbarvení má také asijská ryba čtverzubec zelený (Tetraodon nigroviridis). Horní část jeho těla pokrývají žlutozelené šupiny s černými skvrnami. Mladí jedinci mohou bez problémů vyrůstat ve sladkých vodách, později se přesunují do smíšených a mořských vod. Dospělci žijí výhradně v moři či v brakických oblastech. Zajímavostí je jejich schopnost zvětšit své rozměry až na dvojnásobek, čehož využívají při teritoriálních „bitvách“. Také čtverzubci nezískali své jméno nadarmo, jejich zuby jsou velice ostré.
Čtverzubec zelený | Kredit: Starseed, CC BY-SA 3.0 Germany
Zlatohlávek konžský skvrnitý
Kredit: Drägüs, CC BY-SA 3.0
Zlatohlávci
Zlatohlávek konžský skvrnitý (Pachnoda marginata peregrina) pochází z afrického tropického lesa a pyšní se hnědavým až téměř zlatavým zbarvením. Jeho teritorium je převážně na zemi nebo v keřích, ale dokáže i létat. Tito broučci jsou vděčné objekty chovu – jsou nenároční na podmínky a dobře se rozmnožují. Jako potrava jim slouží rostliny: larvy zlatohlávků se živí tlejícím substrátem a dospělci například zralými plody.
Zákeřnice
Původním biotopem zákeřnicovitých z rodu ploštic jsou africké travnaté savany a křoviny, brzy si však i zákeřnice našly cestu do lidských obydlí. Mezi jejich preferovanou potravu patří hlavně brouci, švábi, mouchy a cvrčci. Zákeřnice se jim říká proto, že svou kořist loví nečekaným útokem ze zálohy. Lapený úlovek usmrcují velkým bodcem, který se nachází v ústním ústrojí. Svoje pojmenování získala zákeřnice dvouskvrnná (Platymeris biguttata) podle výrazných světlých skvrn na černém podkladě svrchní strany křídel.
Zákeřnice dvouskvrnná | Kredit: Bernard DUPONT, CC BY-SA 2.0
Pakobylky
Největší předností pakobylek je schopnost maskování, díky němuž se nejen lidem, ale i predátorům budou těžko hledat. Pakobylka okřídlená (Sipyloidea sipylus) má narůžovělé a tělo a vyvinutá křídla. Díky křídlům může překonávat kratší vzdálenosti létáním. S tímto druhem to predátoři nemají vůbec lehké: když totiž nezabere maskování ani let, vystříkne pakobylka dráždivou látku. Přirozeně žijí pakobylky okřídlené v tropických lesích v Africe, Austrálii a Jižní Americe.
Pakobylka okřídlená s napnutými křídly | Kredit: Drägüs, CC BY-SA 3.0
Švábi
Šváb syčivý | Kredit: Matěj Baťha, CC BY-SA 3.0
Díváte se do terária, slyšíte rozzlobeného hada, ale žádného nevidíte? Pravděpodobně jste narazili na zahrabaného švába syčivého (Gromphadorhina portentosa). Když povyleze, uvidíte světle hnědý až černý krunýř. Šváb syčivý patří mezi nelétavé druhy hmyzu; jeho křídla jsou zakrnělá. Jedná se o typického obyvatele přízemního patra tropických lesů. Tento šváb „syčí“ v situaci, kdy dojde k jeho vyrušení, ale i při námluvách. Zvuky, jimiž se snaží přilákat samice, vydává svými vzdušnicemi. V případě, že se rozhodnete tohoto teritoriálního švába chovat, počítejte s tím, že se může dožít až pěti let.
Zvířat malých rozměrů se dá v zoologických zahradách nalézt mnoho, ale nyní už alespoň víte, na které druhy se můžete zaměřit a co je na nich zajímavého. Zajděte se na ně podívat do zoo!
Zdroj:
