Suchozemské i mořské želvy jsou zvláštní. Jsou to šupinatí, vejce kladoucí tvorové, obrnění v krunýři, kteří se pomalu pohybují a oždibují zeleň. Jejich vrásčité hlavy připomínají starého moudrého kmeta. Krunýř želvy vypadá sofistikovaně a takový také je.

Želvy se při ohrožení mohou schovat do krunýře. | Kredit: Joshua Tree National Park, CC BY 2.0

Krunýř želvy je ve skutečnosti tvořen 50 různými kostmi. Může se zdát jednolitý, ale vzniká spojením želvích žeber a obratlů. V podstatě je to taková klec vytvořená z žeber, kterou želva nosí. To tedy znamená, že krunýř je její nedílnou součástí: želva z něj nikdy nemůže celá vylézt, i když animované filmy tvrdí něco jiného.

Želví krunýř vznikl srůstem žeber a obratlů.

Takto vypadá kostěný krunýř kajmanky dravé bez spodní části.

Aby želva zatáhla hlavu do krunýře, provádí velice zvláštní krční gymnastiku, kterou můžete vidět v ilustraci Elyssy Siegel, nebo si to představte na následující kostře galapážské želvy z Národního muzea přírodní historie ve Washingtonu, D.C.

Aby želva schovala celou hlavu, musí se páteř velmi esovitě zahnout.
Kredit: Mike Gonzales, Wikimedia Commons – CC BY-SA 3.0

Některé želvy mají části krunýře spojené pružně, takže když se želva do krunýře schová, obě části krunýře se stáhnou k sobě a želva je v bezpečí.

Želví krunýř je protkán sítí cév a nervů. Zranění krunýře tedy želvu bolí a může ji vážně ohrozit na životě.

Zranění krunýře želvě způsobuje velké bolesti. Tato měla štěstí – byla převezena do záchranné stanice.
Kredit: Terry Ross, CC BY-SA 2.0

Želvy jsou stejně staré jako dinosauři. Nejstarší nalezená želví fosílie je stará 220 milionů let. Prehistorická želva zřejmě měla krunýřem chráněné břicho, ale ještě ne celá záda.

Vyhynulá želva rodu Archelon velká přes čtyři metry brázdila oceány před 80 miliony let.
Kredit: Mike Beauregard, CC BY 2.0

Želvy nemají bránici, v dýchání jim nemohou pomoct ani pevně srostlá žebra. Dýchají proto pomocí pohybů nohou a krku. Některé želvy mají i speciální pomocné svaly mezi končetinami a plícemi. Další druhy želv dýchají pomocí bukofaryngeálního dýchání – nasávají vodu ústy a vystřikují ji nosem a kyslík z vody přechází do krve vlásečnicemi v krku. Jiným želvám pomáhá v dýchání i tenká membrána okolo kloaky, která je také schopna absorbovat kyslík z vody do krve.

Zdroj: distractify.com, animalplanet.com