Blíží se jaro a s ním i rozkvetlé louky lákající roje včel toužících po sladkém nektaru. Zatímco my si dáváme med do čaje, včelařům začíná spoustu povinností, abychom si na této sladké tekutině mohli pochutnat. Ani v zimě však nebyli zcela bez práce a napravovali škody způsobené od myší či pouze renovovali starší vybavení.

Pozor si včelaři musí dávat i na žihadla. | Kredit: © Nikol Dobrá

Během zimy si včelaři trochu odpočinou. Aby však zcela nezaháleli, mohou dokoupit či opravit některé své vybavení. „V zimě se dají opravovat rámky a úly. Pokud má člověk čas a prostředky, může si udělat i nové,“ říká Pavel Laštovička, který se tomuto koníčku věnuje už pět let a většinu vybavení se snaží vyrobit si sám.

Právě síla a doba trvání zimy nakonec velkou měrou určuje celkový výnos medu. Ovlivňuje především dobu, po kterou mohou být včelstva venku. Důležité je i to, v jaké kondici se s nástupem jara nachází. Podle Laštovičky je však přibližný zisk sladké pochoutky 50 kilogramů na jedno včelstvo.

Ke včelaření je zapotřebí mnoho vybavení. | Kredit: © Nikol Dobrá

Důležité je řádné zazimování

I tomuto klidnějšímu období však předchází spousta práce. Na podzim se musí včely přeléčit a nakrmit na zimu roztokem vody a cukru v poměru 1:1. Dále je třeba zazimovat sundáním medníku a vymedováním zbylých rámků. Je to z toho důvodu, aby se do nich vešly cukerné zásoby na zimu. „Já osobně svá včelstva ještě přikrývám novinami, starými koberci nebo jiným tepelně izolačním materiálem,“ dodává Laštovička.

Ukázku včelího života mají i v jihlavské zoo. | Kredit: © Nikol Dobrá

Velice důležité je také zamezit v přístupu případným škůdcům. Dále si včelaři musí dát pozor na nejrůznější nemoci svých „bzučilek“ a samozřejmě na jejich žihadla. V průběhu roku se navíc přibližně třikrát meduje, tedy se získává sladká pochutina z plástů. Čas se musí při tomto koníčku věnovat také přípravě, úklidu a v neposlední řadě kontrole, zda se včelstva nechtějí rojit.