Domluvte se se svým psem

Tento článek se nehodlá zaobírat výcvikem ani radit, jak „přečíst“ řeč těla vašeho pejska – což nakonec většina milovníků psů vcelku obstojně dokáže. Půjdeme na věc ryze technicky a podíváme se na elektronické překladače mezi psí řečí a tou lidskou.

Psí oči někdy mluví za vše. | Kredit: latteda, CC BY 2.0

Rádi byste si někdy popovídali se svým psem? Třeba o tom, kam spolu pojedete na dovolenou, kolik bačkor hlídá sousedovic Alík a zda vás také zaujala štíhlá chrtí fenka odnaproti? Pikantní detaily ze společenského života psů asi zatím nepochytíte, ale pro základní porozumění řeči druhé strany se cesta otvírá. A nepotřebujeme k tomu po vzoru pohádek povečeřet maso z bílého hada, stačí se na věc podívat z perspektivy vědeckého pokroku. A nechat svého psa štěknout, pořádně zavrtět ocasem či mu nasadit speciální „sluchátka“.

Psi používají štěkání ke komunikaci běžně… | Kredit: Lianne Viau, CC BY-ND 2.0

… přeložit ho je však složitější.
Kredit: Marcin Wichary, CC BY 2.0

Překlad podle štěkotu

V roce 2009 vyslala japonská společnost Takara do světa novinku – elektronický přístroj, který překládá psí štěkot do pro člověka srozumitelných emocí. Rozpozná šest typů štěkotu a sdělí vám, zda je váš mazlíček veselý, šťastný, smutný, frustrovaný, potřebuje pomoc či se něčeho bojí. Aktuální emoci psa vám senzor umístěný u obojku vypíše na příslušném přijímači. Začalo se v japonštině, pokračovalo i v angličtině a ruštině. Od českých chovatelů jsem však zatím o podobné hračce nic neslyšela, překladu do okrajových jazyků se tedy vynález nejspíš nedočkal. Úspěšnost přístroje navíc byla jen kolem 50 % a mnoha zprvu nadšeným majitelům překladač nejspíš nadále slouží spíš jako vzpomínka na zbytečnou investici. Štěkot totiž není vše – potřebujeme znát i kontext a chování psa. Stejné „slovo“ zaštěkané v jiné situaci proto může znamenat něco úplně jiného.

Ne vždy se psovi podaří sdělit člověku své přání tak srozumitelně. | Kredit: Anniina Rutanen, CC BY 2.0

Nahlédněme do hlavy psa

Lidská zvídavost je však nezastavitelná a na vývoj přístrojů spojených s komunikací se psem lze získávat finance poměrně snadno. Začátkem roku 2014 se začaly objevovat první výsledky švédské skupiny vědců, kteří šli na stejnou věc poněkud jinak. Rozhodli se nahlédnout psovi rovnou do hlavy. Vyvinuli tedy překladač podobající se větším sluchátkům.

NoMoreWoof překládá psí štěkot.
Kredit: NoMoreWoof

Receptory přiložené těsně k vybraným partiím psí hlavy reaguji na elektromagnetické impulsy vysílané mozkem. Projekt „NoMoreWoof“ (aneb „štěkání netřeba“) je zatím stále ve vývoji a tvůrci se snaží získat další finanční prostředky. Současný produkt umí oznámit majiteli psa jednoduchá sdělení, například že pes je hladový, unavený či by rád vyrazil na procházku. Konkrétní myšlenku vám pak předdefinovaný hlas oznámí lidskou řečí ve zvoleném jazyce. Tedy trochu jako navigace v autě.

Lze to vzít i odzadu

Většina experimentátorů jde na věc od hlavy, ale Američané a Italové to vzali za opačný konec. Společný pilotní výzkum University of Bari Aldo Moro a Cornell University’s College of Veterinary Medicine se totiž zaměřil na vyhodnocování emocí podle vrtění psího ocasu.

Není ničím novým, že psi využívají pohybu vlastní oháňky k vyjádření nálad. Podle autorů studie však lidé, na rozdíl od dalších psů, drobné nuance v mávání ocásku nemusejí správně rozpoznat. A jak tento vynález funguje? Nevelký senzor je bezbolestně připevněn k psímu ocasu. Vyhodnocuje jeho pohyby a na základě předprogramovaného softwaru okamžitě informuje majitele o psí náladě. Vzhledem k tomu, že doba pokročila, nepotřebujeme k příjmu výsledků žádnou speciální krabičku, stačí vhodná aplikace v chytrém telefonu. Nemusíte ani být přímo u psa – sms o tom, že se váš miláček nudí či je ve stresu vám přijde na mobil rovnou do práce.

Pes signalizuje svou náladu držením těla i pohybem ocasu. | Kredit: smerikal, CC BY-SA 2.0

Přístroj zvaný TailTalk a prezentovaný krásným firemním sloganem s anglickým fonetickým dvojsmyslem „Every dog has a tale. We help you hear it.“ (každý pes má nějaký ocas/příběh – díky nám ho uslyšíte), je zatím před zahájením komerční výroby.

Na závěr by se však slušelo dodat, že psí řeč je jazykem jako každý jiný a lze se mu vcelku uspokojivě naučit. Jen musíme sledovat několik věcí naráz – akustické signály, postavení těla, pohyb ocasu. Žijme tedy se svým psem, všímejme si ho a dobře jej pozorujme. Nebudeme pak muset zbytečně investovat do drahých „česko-psích“ či „pso-českých“ slovníků, které jsou stejně zatím ve vývoji.