Víte, že puma je příbuzná s gepardem? A že má africký levhart o hodně blíže ke lvovi než k levhartu obláčkovému? Srovnání vybraných částí genomu kočkovitých šelem poněkud zamíchalo tradiční taxonomií této skupiny. Podívejme se, jak podle vědců vypadá kočičí rodina dnes.

Karakal je „bratrancem“ servala a kočky zlaté.

Kočkovité šelmy tradičně…

Umístění zvířat v zoologické systematice nemůže být už z podstaty pevné a neměnné. Spolu s posunem hranic lidského poznání dochází také k přesouvání jednotlivých druhů mezi kategoriemi tak, aby příbuzenské stromy co nejvíce odpovídaly skutečnosti.

Tradiční systém kočkovitých (čeledi Felidae) tak, jak jej zná většina učebnic, zahrnuje tři žijící podčeledi: Pantherinae (tzv. „velké kočky“ – tygr, lev, levhart, jaguár, irbis a levhart obláčkový), Felinae (většina menších koček) a Acinonychinae (gepardi). Rozlišovací morfologické znaky jsou poměrně dobře definovány a najdeme je snadno v příslušné literatuře i na internetu.

…a kočkovití v novém kabátě

A teď se podívejme, jak vypadá strom kočkovitých v současnosti, kdy do klasifikace zasáhly genetické analýzy. V češtině se tímto tématem dosud nikdo zvlášť podrobně nezabýval, musíme proto zabrousit do zdrojů v angličtině. Zde se jako větší jednotky (skupiny druhů mající společného předka) vyčleňují tzv. „linie“ pojmenované po nejznámějším druhu dané skupiny. Nedovolím si proto automaticky překládat názvy jednotlivých linií a uvádím je vždy orientačně v závorce.

Podle současných genetických zkoumání se od společného kočičího prapraděda (žijícího před cca 10,8 miliony let) první oddělila linie Panthera (velké kočky) s totožnými zástupci jako u tradiční podčeledi Pantherinae. Zajímavostí je vnitřní systém této skupiny, neboť tygr se stává sesterským druhem k sněžnému levhartovi, lev k leopardu africkému a všechny tyto kočky dělí od nejstarších levhartů obláčkových (dnes již vyčleňujeme 2 druhy) více než 6 milionů let vývoje.

Skutečně poznáte kočku na obrázku? Pozor, není to levhart obláčkový, ale levhart Diardův, poměrně nově popsaný samostatný ostrovní druh z jihovýchodní Asie.
Kredit: Spencer Wright, Wikimedia.org – CC BY 2.0

Dalšími skupinami v taxonomii (postupujeme od nejstarších větví k nejrecentnějším) jsou:

• linie Bay cat (kočka bornejská) zahrnující též kočku Temminckovu a kočku mramorovanou
• linie Caracal (karakal), kam kromě karakala patří i serval a africká kočka zlatá
• linie Ocelot (ocelot) s trojicí ocelot velký, ocelot stromový a margay spolu se čtyřmi dalšími méně známými druhy amerických koček rodu Leopardus
• linie Lynx (rys) s celkem čtyřmi druhy eurasijských a severoamerických rysů
• linie Puma (puma) sdružující na první pohled nesourodé druhy puma, jaguarundi a gepard
• linie Leopard cat (kočka bengálská), kam náleží též kočka rybářská, kočka plochočelá, kočka cejlonská a manul
• linie Domestic cat (kočka domácí) spolu s nejbližšími příbuznými domestikované kočky – kočkou divokou (vůbec nejbližší druh), kočkou pouštní, kočkou černonohou a kočkou bažinnou. Společný předek této skupiny žil před přibližně 3,4 milionu let.

Superrychlý gepard patří nově do příbuzenství americké pumy. Kdo by to byl čekal…
Kredit: Per Arne Slotte, Flickr.com – CC BY-SA 2.0

Je však třeba si uvědomit, že ani takto definované linie (natož tradiční zoologické „čeledi“) nejsou souměřitelné jednotky, ač nám možná klasický vzdělávací systém vtloukal do hlavy pravý opak. Evoluce je kontinuální proces a své děti mění a přetváří průběžně. Některé skupinky druhů se proto v rámci širší skupiny (např. právě zmiňovaných kočkovitých) nutně musely oddělit dříve, jiné později. Tento rozdíl přitom může činit i několik milionů let. Oblíbené školní „škatulkování“ je proto spíše orientační, ale potřebujeme jej, abychom si zvládli živočišnou říši alespoň trochu uspořádat.

Domácí kočka mezi divokými

Při vyčleňování některých skupin lze přihlédnout i ke geografickému výskytu druhů – existují zde linie americké (jejichž společný předek překročil pevninský most a osídlil nový kontinent), linie starosvětské, ale leckdy i nečekané „oříšky“ v podobě blízké příbuznosti americké pumy a drobného jaguarundi s „nekočičím“ africkým gepardem. Morfologickou podobnost mezi nimi však při troše srovnávání nalézt můžeme.

Felis silvestris lybica – z tohoto poddruhu kočky divoké pocházejí naši domácí mazlíčci.
Kredit: Sonelle, Wikimedia.org – CC BY-SA 3.0

Stejně tak se ve zcela odlišných skupinách ocitly kdysi sesterské „zlaté“ kočky – tedy kočka zlatá (africká) a kočka Temminckova (asijská). K otázce původu domácí kočky nám moderní genetika říká, že nejbližším divokým příbuzným pokojových micek byl některý z poddruhů kočky divoké. K jejímu zdomácnění došlo pravděpodobně v oblasti dnešní Izraele, Libanonu, Sýrie, Turecka a Iráku před přibližně 10 000 lety. Zdejší lidé žili v úrodné oblasti a pěstovali mnoho obilí, které přitahovalo hlodavce. A zde se objevil prostor pro moderní kočky žijící lidem po boku. Jejich domestikaci však raději někdy věnujeme samostatný článek. Trochu podrobnosti si rozhodně zaslouží.

Moderní kladogram kočkovitých zohledňující výsledky rozsáhlé genetické studie z roku 2006. Zahrnuty jsou i některé nedávno vymřelé druhy, všechny názvy zvířat jsou uváděny latinsky.
Kredit: Barbara Josh

Zdroje:

• researchgate.net
• pubfacts.com
• pubfacts.com
• Science, 2006, Jan. 73-7
• perso.wanadoo.es
• bioweb.uwlax.edu