Splašení koně je noční můrou všech začínajících jezdců. Ovšem i pokročilým „rajťákům“ může tato situace připravit pernou a nebezpečnou chvilku. První část tohoto článku věnujeme prevenci a povíme si, jak splašení koně předcházet. V dalším díle se budeme zabývat samotným splašením koně, tedy chvílí, kdy musíme životu nebezpečnou situaci okamžitě vyřešit.

Tento snímek sice pochází z rodea, jízda na splašeném koni však není o mnoho bezpečnější.

Splašený kůň nepřemýšlí

Při nejrychlejším cvalu, trysku, slyšíme čtyři údery kopyt místo tří. „Normální“ cval u splašeného koně nečekejte.

Pro začátek si ujasněme pojmy. Splašením není lehké poskočení (polekání), po němž se kůň rychle uklidní. Splašením není přepnutí z cvalu do trysku u nevyběhaného koně z prostého přebytku energie. Splašením není ani cílený útěk s jezdcem na hřbetě ve stylu „nebaví mě to, běžíme domů“ či „školení“ jezdců bojujících s autoritou některými zlomyslnějšími koňmi (v těchto případech se jedná o zlozvyky). Skutečně splašený kůň je kůň vyděšený natolik, že bojuje o život. Před očima má zatemněno, nohy nahodily nejvyšší možná pohon, srdce bije na poplach a jediným cílem ohroženého zvířete je uniknout co nejrychleji pryč bez ohledu na bezpečí osoby, kterou má na hřbetě. Pokud kůň přepne na útěkový model, zafungují u něj přirozené atavismy a jezdec na hřbetě (podobající se váze útočící šelmy) i tah otěží a tlak udidla v hubě (coby vnucené omezení pohybu) mohou naopak stres zvířete ještě umocnit.

Pokud nemáme koně plně pod kontrolou, není vhodné jej pohánět k vyššímu tempu.
Kredit: Olga Leszczaniecka, CC BY-SA 3.0

Lekavost konkrétních koní je ovlivněna mnoha faktory – věkem, plemenem, výchovou, stylem práce i zkušenostmi. Mladý temperamentní plnokrevník se pravděpodobně poleká (či dokonce splaší) častěji než starý, zkušenostmi zocelený hucul. Úlohou člověka je, aby postupným výcvikem i korektním přístupem ke zvířatům skutečnému splašení koně předešel. Každý kůň se může polekat, jde o stepní zvíře a přirozeně reaguje na ohrožení útěkem. Není možné se na něj za skutečný úlek a uskočení zlobit. Jezdec však musí být ten, kdo koně v krizové situaci tzv. „podrží“ (pozor, především psychicky, nikoliv fyzickou silou!), uklidní ho a vlastním sebevědomím i přiměřenou manipulací ho přesvědčí, že se nic nebezpečného neděje.

Kůň se poleká snadno. Lekavost mají býložravci v krvi – před šelmami bylo vždy potřeba utíkat rychle.
Kredit: Dagur Brynjólfsson, CC BY-SA 2.0

Důkladná práce s koněm může pomoci

Již samotným tréninkem v rozličném prostředí musí koně trenér připravovat na nepříjemné situace a zvykat jej na vzácnější podněty, s nimiž se můžeme venku setkat (hluk projíždějící motorky, třepetající se pásky ohradníků či ulétlý kus igelitu). Pokud vidíme, že se kůň něčeho bojí, budeme takové objekty vyhledávat a postupně se k nim rutinně přibližovat, dokud strach opakováním neotupíme a kůň si na podivnou situaci nezvykne. Takto lze pracovat ze země (koně provádíme či lonžujeme kolem „strašáka“) i ze sedla. Vidíme-li na obzoru potenciální problém (např. přijíždějící terénní motorku) a máme obavy, že koně ze sedla nezvládneme, raději včas sesedneme a koně provedeme kolem nepříjemného podnětu za otěže. Pokud se v nezvyklé situaci sami tváříme sebejistě, kůň náš klid vycítí. Bojíme-li se již předem, že se kůň něčeho poleká, buďme si jisti, že naše chování vytušil a zaručeně se lekne.

Na vyjížďky je vhodné jezdit alespoň ve dvou. A samozřejmě s přilbou.

Další věcí, která je pro prevenci útěků a splašení důležitá, je výběr koně, jezdce a prostředí pro práci. Nováčci nepatří na hřbety lekavějších koní, stejně tak nemají sami jezdit v terénu. Na jízdárně je kůň „doma“, tolik se nebojí, při úleku nikam neuteče a obvykle za chvilku sám zastaví. Venku je zvládnutí koně náročnější – ve většině jízdáren se proto jezdí na vyjížďky ve skupině, kdy koně v průvodu reagují na chování prvního (či dominantnějšího) koně vedeného dobrým a klidným jezdcem. Také pravidelná poctivá práce na jízdárně a trénink zastavování (třeba i na hlasový povel) nám mohou při splašení pomoci. Nezabrání sice prvotnímu polekání a vyběhnutí koně, mohou však urychlit jeho uklidnění a usnadnit jezdci získat zpátky kontrolu.

I královští koně se mohou náhle vyděsit. V roce 1981 si při veřejné akci musela s polekanou klisnou Burmese poradit i britská královna Alžběta (na fotografii s Ronaldem Reaganem). | Kredit: Michael Evans

Základem je tedy riziku předcházet, volit vhodné koně i terény pro vyjížďky s ohledem na stupeň výcviku jezdce i koně a netolerovat (či odnaučovat) zlozvyky. Pokud se budeme řídit tímto přístupem, šanci na splašení svého oře výrazně snížíme. Mnoho lidí, kteří s koňmi pracují roky, skutečné splašení nezažilo, případně spočítají takové případy na prstech ruky. Není proto třeba bát se předem, se strachem navíc u zvířat nikdy dobře nepořídíte. Je však vhodné mít na paměti, že při práci s koňmi riziko splašení nikdy nezmizí zcela a „přeskočit“ může v nezvyklé situaci i klidnému koňskému beránkovi. V pokračování tohoto článku proto zkusíme rozebrat, jak si v takové situaci poradit.