Jak zastavit splašeného koně (2. díl)

V minulém díle jsme se pokusili minimalizovat riziko skutečného splašení koně. Teorie ale nikdy nevyřeší vše a vždy může dojít k situaci, kdy k opravdu nebezpečnému útěku koně pod naším vlastním pozadím skutečně dojde. Co dělat v takovém případě?

dostih kůň

Splašený kůň dokáže utíkat zatraceně rychle. Ne každý jezdec ale při terénní vyjížďce ocení dostihy.
Kredit: Tsutomu Takasu, CC BY 2.0

 

 

 

1. Uklidněme se a obnovme rovnováhu v sedle

Pokud se nám kůň opravdu splaší, vyrazí tryskem. V této situaci musíme zachovat chladnou hlavu. Lehko se to říká – může nám ale být útěchou, že v krizové situaci mozek obvykle pracuje na plné obrátky a vlastní myšlenky jsou rychlé jako skoky sprintujícího koně. Musíme je tedy využít naplno a nepoddat se panice. Jakmile si uvědomíme vážnost situace, je nutné v první řadě udržet rovnováhu a stabilizovat se v sedle. Tělo zkušeného jezdce si většinou poradí samo. Zasedneme pevněji do sedla, nohy bezpečně prošlápneme v třmenech (pokud jsme třmen ztratili, co nejrychleji nohu zpět!) a přizpůsobíme se pohybu koně. Držíme pevně obě otěže, ale zbytečně za ně netaháme. Pokud náš kůň probíhá kolem věci, které se lekl, snažíme se odvést v tu chvíli jeho pozornost (třeba i tvrdším zatažením za otěž) či odklonit jeho hlavu od objektu.

Polekaní koně pádí co nejrychleji pryč.

Polekaní koně pádí co nejrychleji pryč.

 

 

2. Zkusme koně hned zadržet

kůň

Koně jsou zvířata od přírody podezíravá – a temperamentní plemena (jako tento arab) se lekají poměrně snadno.

Pokusíme se koně po polekání rychle uklidnit – zasednout, zklidnit hlasem, přitáhnout otěže a koně „podržet“ především psychicky. K tomuto kroku (pokud jsme v pohotovosti a zvládneme rychle reagovat) přistoupíme co nejdřív po úleku koně. Máme jistou šanci, že se zvíře nestihne rozparádit a zastaví během pár desítek metrů. Pokud jsme tento moment promeškali, mohou nám pomoci následující body.

3. Zmapujeme situaci a zamíříme bezpečným směrem

Koně pomocí otěží a holení nasměrujeme nejvhodnějším směrem s ohledem na situaci v okolí. Pokud kolem sebe máme další koně či lidi, směřujeme pryč od nich, abychom se nesrazili. Dále je nutné zohlednit typ krajiny – cesta z prudkého kopce, proti zdi či do koryta potoka hrozí zraněním vlastním i koňským. Míříme proto pokud možno do kopce (což koně zpomaluje), na otevřené prostranství a rozhodně pryč od všech silnic. Blízkost hučících vozidel může ještě umocnit paniku koně a případné vběhnutí zvířete mezi auta hrozí tragédií.

4. Vyplatí se seskočit?

Seskočení z tryskem uhánějícího koně může skončit vážným zraněním jezdce (či spíše „skokana“), někdy ale může být lepší zariskovat než na koni zůstat. Jezdec by se k seskočení měl uchýlit jen v případě, kdy setrvání na hřbetě koně přináší větší rizika než případný řízený pád. Vrstva sněhu či alespoň vyšší tráva na zemi může změkčit dopad. V takovém případě je vždy potřeba uvolnit nohy ze třmenů a zkontrolovat, zda nemáme otěže namotané kolem ruky a část oděvu zachycenou v postroji koně.

pád z koně

Pád z koně do hlubokého sněhu může být vcelku bezpečný. Na tvrdém povrchu však hrozí vážná zranění.
Kredit: tOrange.biz, CC BY 4.0

5. Pokusme se dostat koně pod kontrolu

Někteří zkušení jezdci rozhodně doporučují nechat splašeného koně běžet vpřed, pokud je terén bezpečný. Zastavit „na fleku“ z pořádného útěku je navíc dosti nesnadné a pro koně nepřirozené. Po chvíli běhu se raději jezdec spolu s postupným odezníváním paniky u zvířete snaží získat kontrolu hlasem, pohybem udidla i sedem a holení. Pro brždění a nouzové zastavení koně existuje několik možných postupů – opět je na jezdci, aby zvolil ten nejvhodnější vzhledem ke konkrétnímu zvířeti, uzdění i typu terénu.

kůň

Udidlo má být především komunikačním prostředkem, nikoliv nástrojem síly. Velký tah na otěži může u polekaných koní vystupňovat stres a posílit snahu utíkat před bolestí. A nelze se jim divit.
Kredit: Arthur Mouratidis, CC BY 2.0

Zrádné otěže

Tahání za otěže je v případě splašeného koně problematické – jednak zdaleka nemáme takovou sílu jako kůň, takže jej nepřepereme, navíc se před bolestí udidla v hubě mnoho koní snaží ještě více utíkat. Koně s dostihovou minulostí mohou na tah otěží reagovat zrychlováním, neboť tak byli při výcviku vedeni – více proto může pomoci zdánlivý nesmysl: otěž koni uvolnit. Snažit se manévrovat koni s hlavou příliš nemohou ani jezdci na bezudidlových uzdečkách či ohlávkách. Pro případ opravdového průšvihu (a nikdy jindy!) existuje poněkud nebezpečná záchranná brzda. Jedná se o chvat zvaný v angličtině pulley-rein („kladková otěž“). Jednu ruku s napjatou otěží v pěsti (obvykle levou) zapřeme klouby prstů koni o krk (hřívu), předkloníme se, chytíme druhou otěž a zatáhneme směrem k vlastnímu hrudníku. Kvůli vzniklé páce působíme na tlamu koně nečekaně velkou silou. Takto vynucené zastavení je tvrdé, prudké, mimořádně necitlivé pro koně a hrozí zde pád zvířete. Jezdec by měl mít odhad, cit a jezdecké zkušenosti i dobrý sed, než se k podobnému manévru uchýlí.

Zpomalování na kruhu

Pokud máme při útěku koně dost místa a povrch není nebezpečně kluzký či svažitý, lze se pokusit stočit koně na kruh. Obvykle i hodně vyděšený kůň reaguje na jednostranný tah (případně škubání) otěže v hubě a zatáčí. Je vhodné pohlídat si, na kterou nohu kůň právě cválá – pokud jej strhneme na kruh v kontracvalu a nezvládne si „přeskočit“ (změnit cvalovou nohu), zvýší se jeho labilita a hrozí pád (speciálně v mokrém terénu). Rovněž při příliš velké rychlosti může být zatočení nebezpečné. Postupným zmenšováním kruhu (či „vylítáním“ koně) zpomalíme, přejdeme do klusu a zastavíme. S bezudidlovým uzděním se kůň stáčí do stran otěžemi o poznání hůře. Splašeného koně lze také nasměrovat do prudkého kopce, pokud jej máme k dispozici. Cval nahoru je velmi namáhavý a zvyšuje šanci, že se kůň vybouří, uklidní a znovu se mu „rozsvítí“ v poděšené hlavě.

kůň

Pokud se kůň skutečně splaší, vyrazí tryskem. | Kredit: Nick Farnhill, CC BY-SA 2.0

Poznámka závěrem

Výše uvedené řádky slouží k teoretické přípravě jezdce pro případ „útěkové krize“. Podkladem pro ně jsou texty odborníků, názory z diskusí i vlastní zkušenosti. Nelze je ale vnímat jako univerzální návod či zaručené řešení nebezpečného problému – každý kůň je jiný, platí na něj odlišné postupy a jezdec na sebe musí být schopen vzít odpovědnost rozhodování. Především čtenářům přeji, aby splašení koně nikdy řešit nemuseli – a pokud ano, aby jej úspěšně překonali ve zdraví.

Zdroje:

(Zobrazeno celkem 2 491-krát, 1 zobrazení dnes)
Share

One comment on “Jak zastavit splašeného koně (2. díl)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..