Jak zastavit splašeného koně (2. díl)

V minulém díle jsme se pokusili minimalizovat riziko skutečného splašení koně. Teorie ale nikdy nevyřeší vše a vždy může dojít k situaci, kdy k opravdu nebezpečnému útěku koně pod naším vlastním pozadím skutečně dojde. Co dělat v takovém případě?

 

 

 

1. Uklidněme se a obnovme rovnováhu v sedle

Pokud se nám kůň opravdu splaší, vyrazí tryskem. V této situaci musíme zachovat chladnou hlavu. Lehko se to říká – může nám ale být útěchou, že v krizové situaci mozek obvykle pracuje na plné obrátky a vlastní myšlenky jsou rychlé jako skoky sprintujícího koně. Musíme je tedy využít naplno a nepoddat se panice. Jakmile si uvědomíme vážnost situace, je nutné v první řadě udržet rovnováhu a stabilizovat se v sedle. Tělo zkušeného jezdce si většinou poradí samo. Zasedneme pevněji do sedla, nohy bezpečně prošlápneme v třmenech (pokud jsme třmen ztratili, co nejrychleji nohu zpět!) a přizpůsobíme se pohybu koně. Držíme pevně obě otěže, ale zbytečně za ně netaháme. Pokud náš kůň probíhá kolem věci, které se lekl, snažíme se odvést v tu chvíli jeho pozornost (třeba i tvrdším zatažením za otěž) či odklonit jeho hlavu od objektu.

 

 

2. Zkusme koně hned zadržet

Pokusíme se koně po polekání rychle uklidnit – zasednout, zklidnit hlasem, přitáhnout otěže a koně „podržet“ především psychicky. K tomuto kroku (pokud jsme v pohotovosti a zvládneme rychle reagovat) přistoupíme co nejdřív po úleku koně. Máme jistou šanci, že se zvíře nestihne rozparádit a zastaví během pár desítek metrů. Pokud jsme tento moment promeškali, mohou nám pomoci následující body.

3. Zmapujeme situaci a zamíříme bezpečným směrem

Koně pomocí otěží a holení nasměrujeme nejvhodnějším směrem s ohledem na situaci v okolí. Pokud kolem sebe máme další koně či lidi, směřujeme pryč od nich, abychom se nesrazili. Dále je nutné zohlednit typ krajiny – cesta z prudkého kopce, proti zdi či do koryta potoka hrozí zraněním vlastním i koňským. Míříme proto pokud možno do kopce (což koně zpomaluje), na otevřené prostranství a rozhodně pryč od všech silnic. Blízkost hučících vozidel může ještě umocnit paniku koně a případné vběhnutí zvířete mezi auta hrozí tragédií.

4. Vyplatí se seskočit?

Seskočení z tryskem uhánějícího koně může skončit vážným zraněním jezdce (či spíše „skokana“), někdy ale může být lepší zariskovat než na koni zůstat. Jezdec by se k seskočení měl uchýlit jen v případě, kdy setrvání na hřbetě koně přináší větší rizika než případný řízený pád. Vrstva sněhu či alespoň vyšší tráva na zemi může změkčit dopad. V takovém případě je vždy potřeba uvolnit nohy ze třmenů a zkontrolovat, zda nemáme otěže namotané kolem ruky a část oděvu zachycenou v postroji koně.

5. Pokusme se dostat koně pod kontrolu

Někteří zkušení jezdci rozhodně doporučují nechat splašeného koně běžet vpřed, pokud je terén bezpečný. Zastavit „na fleku“ z pořádného útěku je navíc dosti nesnadné a pro koně nepřirozené. Po chvíli běhu se raději jezdec spolu s postupným odezníváním paniky u zvířete snaží získat kontrolu hlasem, pohybem udidla i sedem a holení. Pro brždění a nouzové zastavení koně existuje několik možných postupů – opět je na jezdci, aby zvolil ten nejvhodnější vzhledem ke konkrétnímu zvířeti, uzdění i typu terénu.

Zrádné otěže

Tahání za otěže je v případě splašeného koně problematické – jednak zdaleka nemáme takovou sílu jako kůň, takže jej nepřepereme, navíc se před bolestí udidla v hubě mnoho koní snaží ještě více utíkat. Koně s dostihovou minulostí mohou na tah otěží reagovat zrychlováním, neboť tak byli při výcviku vedeni – více proto může pomoci zdánlivý nesmysl: otěž koni uvolnit. Snažit se manévrovat koni s hlavou příliš nemohou ani jezdci na bezudidlových uzdečkách či ohlávkách. Pro případ opravdového průšvihu (a nikdy jindy!) existuje poněkud nebezpečná záchranná brzda. Jedná se o chvat zvaný v angličtině pulley-rein („kladková otěž“). Jednu ruku s napjatou otěží v pěsti (obvykle levou) zapřeme klouby prstů koni o krk (hřívu), předkloníme se, chytíme druhou otěž a zatáhneme směrem k vlastnímu hrudníku. Kvůli vzniklé páce působíme na tlamu koně nečekaně velkou silou. Takto vynucené zastavení je tvrdé, prudké, mimořádně necitlivé pro koně a hrozí zde pád zvířete. Jezdec by měl mít odhad, cit a jezdecké zkušenosti i dobrý sed, než se k podobnému manévru uchýlí.

Zpomalování na kruhu

Pokud máme při útěku koně dost místa a povrch není nebezpečně kluzký či svažitý, lze se pokusit stočit koně na kruh. Obvykle i hodně vyděšený kůň reaguje na jednostranný tah (případně škubání) otěže v hubě a zatáčí. Je vhodné pohlídat si, na kterou nohu kůň právě cválá – pokud jej strhneme na kruh v kontracvalu a nezvládne si „přeskočit“ (změnit cvalovou nohu), zvýší se jeho labilita a hrozí pád (speciálně v mokrém terénu). Rovněž při příliš velké rychlosti může být zatočení nebezpečné. Postupným zmenšováním kruhu (či „vylítáním“ koně) zpomalíme, přejdeme do klusu a zastavíme. S bezudidlovým uzděním se kůň stáčí do stran otěžemi o poznání hůře. Splašeného koně lze také nasměrovat do prudkého kopce, pokud jej máme k dispozici. Cval nahoru je velmi namáhavý a zvyšuje šanci, že se kůň vybouří, uklidní a znovu se mu „rozsvítí“ v poděšené hlavě.

Poznámka závěrem

Výše uvedené řádky slouží k teoretické přípravě jezdce pro případ „útěkové krize“. Podkladem pro ně jsou texty odborníků, názory z diskusí i vlastní zkušenosti. Nelze je ale vnímat jako univerzální návod či zaručené řešení nebezpečného problému – každý kůň je jiný, platí na něj odlišné postupy a jezdec na sebe musí být schopen vzít odpovědnost rozhodování. Především čtenářům přeji, aby splašení koně nikdy řešit nemuseli – a pokud ano, aby jej úspěšně překonali ve zdraví.

Zdroje:

• wikihow.com
• meredithmanor.edu