Myslíte si, že se jsou lechtiví jenom lidé? Pak vás musíme vyvést z omylu. I ve zvířecí říši je mnoho druhů, které jsou lechtivé. A některé se dokonce i smějí.
Na polechtání jsou citlivé i kočky. | Kredit: Sham Hardy, CC BY-SA 2.0
Mezi lechtivá zvířata patří kočky a psi, ale i žraloci
Zřejmě původní příčinou reakce na polechtání byla ochrana před bodavým hmyzem, pavouky a štíry. Základní odezvu na pošimrání má tedy kdekterý živočich, a to včetně našich oblíbených mazlíčků – koček a psů. I větší zvířata na lechtání reagují – například koně se otřásají, aby se zbavili much, které je šimrají na zádech, a dokonce i žraloci mají pod čenichem místo citlivé na polechtání, snad kvůli slunečnímu světlu, které může pošimrat i mořského predátora. Některá zvířata však reagují o poznání vynalézavěji než pouhým otřesením: koaly na stres vyvolaný polechtáním mohou reagovat plácnutím ušima.
Zatímco pro koaly šimrání a pošťuchování není nic příjemného, někteří tučňáci se polechání nevyhýbají:
Opice se polechtání zasmějí
Gorilám slouží lechtání k upevnění sociálních vazeb.
Kredit: Derek Keats, CC BY 2.0
Ačkoli lechtivých zvířat je mnoho, druhů, u nichž byla vědecky prokázán smích v odezvě na pošimrání, je o poznání méně. Mezi tyto výjimečné živočichy, kteří na silnější polechtání reagují vokalizacemi podobnými lidskému smíchu, patří někteří primáti. Mladí šimpanzi jsou lechtiví zejména v podpaží a lechtání jim vyvolává ve tváři různé grimasy, ale i úsměv. Stejně jsou na polechtání citliví i mladí orangutani, gorily a bonobové. K čemu tato vzácná vlastnost slouží? Vědci uvádějí, že skrze lechtání se mohou utužovat sociální vazby ve skupině (například mezi rodiči a potomky). Někteří odborníci se dokonce domnívají, že lechtivost projevující se smíchem také pomáhá mláďatům rozvíjet obranné reflexy – tendenci chránit citlivá či zranitelná místa, jako jsou žebra či krk.
Ani krysy se nebrání smíchu
Výzkumy zabývající se lechtivostí a smíchem zvířat se specializovaly především na opice. Díky psychologovi z washingtonské univerzity Jaaku Pankseppovi však byla zjištěna podobná reakce na polechtání jako u opic i u mladých krys. Zjistil, že když si krysy hrají, vydávají vysoké ultrazvukové frekvence. Když pak zkusil pak polechtat pod ušima na 170 exemplářů malých krys, u všech pokusných zvířat zaznamenal jejich specifický „krysí smích“. Je možné, že smích v reakci na polechtání pramení z velké hravosti krys.
Krysy jsou známy výjimečnou hravostí. | Kredit: Staffan Vilcans, CC BY-SA 2.0
Zasmát se umějí i psi
Jak mnozí majitelé psů vědí, i psi se rádi smějí, a to zejména při hře. Vokalizace podobné smíchu nemusí být vyvolány přímo polechtáním, jsou však spojeny se sociálními interakcemi s lidmi i psy a podle výzkumu z roku 2005 i s pozitivními pocity a redukcí stresu. Smích je zkrátka zdravý, a to nejen pro lidi, ale i pro jejich zvířecí přátele.
Mopsí smích | Kredit: Link Humans, CC BY 2.0
Zdroj:
