Kdo je chytřejší? Pes, nebo batole?

Ač se to na první pohled nezdá, psí inteligenci člověk poněkud podceňuje. Samozřejmě, máme své chlupaté parťáky velmi rádi, říkáme o nich, že jsou nejlepšími přáteli, ale řekli byste, že umějí počítat? Nebo lhát? A troufli byste si je srovnávat s dětmi?

Border kolie – pro práci s ovcemi budete jen obtížně hledat vhodnější plemeno. Nejsou-li k dispozici ovce, nahradí je v očích těchto psů třeba disciplína agility. | Zdroj: Pixabay – Public Domain

Inteligence je relativní

Vědecké studie týkající se psí inteligence ukazují, že průměrný pes dosahuje inteligence a mentálních schopností dvouletého dítěte. Musíme si ale dopředu uvědomit dvě věci – některé děti jsou ve svém vývoji vždy trochu „pozadu“ či „napřed“ a ne každý pes dokáže totéž co pejsek jiný. Navíc je psí uvažování modelováno přirozenými instinkty a potřebami výchozího druhu (tedy vlka) a rovněž účelem, k němuž byl ten či onen pes šlechtěn. Jezevčík, který je pod zemí jako doma, či perfektně čenichající bladhaund nebudou pravděpodobně přeborníky v jiných oborech. Vlastně je to podobné jako u lidí. Desetibojař neumí žádný sport zcela dokonale, špičkový sprinter zase naprosto vyhoří při maratonu. A u měření sil psychických je tomu podobně.

Co všechno psi dovedou?

Podle psychologa, vědce a autora mnoha knih o psím chování, Stanleyho Corena, PhD, z University of British Columbia, dokážou průměrní psi pochopit více než 150 slov, záměrně „podrazit“ jiného psa či člověka, pokud se jim toto chování vyplatí, napočítat do pěti a rozeznat chyby v jednoduchých početních příkladech (např. 1+1=1), jsou-li k tomu vedeni. Na základě těchto parametrů můžeme skutečně srovnávat jejich schopnosti s mentální úrovní dětí starých 2-2,5 roku. Psi jsou schopni vyřešit komplexnější problém a svým uvažováním se velmi blíží způsobu myšlení primátů. Nadprůměrní jedinci svého druhu jdou ještě o kus dále. Jejich „slovní zásoba“ může činit až 250 slov a mohou vykazovat i zrychlení schopnosti učit se na základě předchozích poznatků, což u psů dosud nikdo neočekával.

Mezi nejuniverzálnější pracovní plemena využívaná velmi často armádou patří velmi učenliví němečtí a belgičtí ovčáci. | Kredit: Wikimedia Commons – Public Domain

Čtyři další Corenovy studie zjišťovaly, jak psi dokážou řešit prostorové problémy v experimentech typu bludiště. Ukázalo se, že si dovedou zapamatovat polohy pamlsků, vymyslí nejrychlejší cestu k žádanému cíli, zvládnou manipulaci s jednoduchými mechanismy a rozumí smyslu slov a symbolickému pojetí – leckdy jen na základě pozorování lidí kolem sebe.

Mnoho podob inteligence

„Inteligence“ je však velmi ošidný termín svádějící k unáhleným závěrům. Chrt dokáže v obrovské rychlosti koordinovat pohyb a zakousnout zajíce, k čemuž byl šlechtěn, může však mít problém strčit do pootevřených dveří, aby si je otevřel, a radši počká na páníčka. Každé plemeno proto disponuje poněkud jiným typem schopností a obtížné jednotlivé rasy mezi sebou srovnávat či jednoznačně definovat, co si vlastně pod „inteligencí“ představujeme. Coren ve svých pracích popisuje tři typy inteligence: instinktivní (chování, pro něž byl pes šlechtěn), adaptivní (schopnost řešit problémy na základě předchozích poznatků odpozorovaných z okolí) a pracovní, kterou je možné porovnávat se školním vzděláváním u lidí – v případě psů jde například o postupný výcvik poslušnosti.

Špičkoví běžci lovící zrakem – chrti | Kredit: David Merrett, Wikimedia Commons – CC BY 2.0

„Nejchytřejší“ plemena

Na základě poslední složky je možné vytipovat plemena, která se učí snáze. Takto vznikají i oblíbené žebříčky psí inteligence, je ovšem zřejmé, že část psích dovedností při jejich sestavování zcela ignorujeme. Pomyslnému inteligenčnímu žebříčku kralují border kolie následovány pudly a německými ovčáky. Další v pořadí jsou podle Corena zlatí retrívři, dobrmani, šeltie a labradoři. Je však třeba vzít v úvahu, že některá plemena nebyla testována vůbec a jiná naopak vynikají v úplně jiných oborech. Naučit border kolii vlézt do nory, přeprat zde lišku a vytáhnout ji ven se vám pravděpodobně nikdy nepodaří. Není tedy od věci si uvědomit, že neumí-li kamarádův pes totéž, co můj, neznamená to, že by byl automaticky hloupější. Výsledné chování značně ovlivňuje výchovný přístup, dědictví předků i individuální talent – úplně stejně jako u psích páníčků.