Klokánek krysí z Austrálie si rád pochutná na houbách

V Austrálii se vyskytuje malý labužník, který ze všeho nejraději pojídá houby. Díky této potravní specializaci hraje klokánek krysí důležitou roli ve zdejším ekosystému.

: Klokánek je sice vačnatec, ale více se podobá hlodavci. | Zdroj: Wikimedia Commons

Klokánek krysí (Potorous tridactylus) žije v jihovýchodní Austrálii a Tasmánii. Lze se s ním ale setkat i v Novém Jižním Walesu, jihovýchodním Queenslandu, severovýchodní oblasti Victorie a jihozápadní části západní Austrálie. Jeho domovem jsou vlhké i suché části buše. Nejčastěji obývá pobřežní vřesoviště a eukalyptové lesy na písčitých nebo lehkých půdách chudých na živiny, kde je hustý podrost. Ten poskytuje možnost úkrytu a ochrany před zavlečenými predátory. Ale chrání i před nepříznivým počasím.

Malý a aktivní

Délka těla s hlavou klokánka je od 26 do 40 cm, zatímco ocas měří od 19 do 26 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 0,7 a 1,7 kg. Samci bývají oproti samicím větší a mají více protaženou hlavu. Klokánek žije samotářsky. Přesto se teritorium jednoho samce překrývá s teritorii několika samic. Území samce je proto větší a činí 2 až 4 ha, zatímco samičky vystačí s 1,4 až 2 ha.

Klokánci netvoří páry, obě pohlaví se páří promiskuitně během celého roku. Samice si při stavbě hnízda vypomáhá chápavým ocasem, jímž do něj dopravuje trávu. Rodí vždy jen jedno mládě o hmotnosti téměř 300 mg, které nosí ve vaku po dobu asi čtyř měsíců. Pak mládě vak opouští, ale matka jej nepřestává kojit. Teprve za 170 dní po opuštění vaku je odstaveno. Samice mívá za rok 2 až 3 mláďata.

Nenápadný houbař

Klokánek se živí převážně houbami. Sice si občas pochutná i na rostlinách a bezobratlých, ale jeho jídelníček tvoří z velké části houby a to zejména podzemní. Výrazně zvětšená přední část žaludku umožňuje klokánkovi vstřebat živiny právě z hub. Ty tvoří většinou nejméně polovinu přijaté potravy, ale v některých ročních obdobích pokrývají i více než 80 % jídelníčku.

: Až 80 % klokánkova jídelníčku tvoří houby. | Zdroj: Wikimedia Commons

Aby klokánek získal dostatečné množství hub, musí při jejich hledání urazit velké vzdálenosti. V malé míře si pochutná i na hmyzu a jeho larvách. V létě, když je hmyzu dostatek, ho může spořádat až 21 %, zatímco v zimě jeho podíl v potravě klesá na 1 až 2 %. Během tohoto období musí malý vačnatec do svého jídelníčku zařadit i trávu. Potravu získává většinou hrabáním mělkých děr pomocí drápů předních nohou.

Stylem života je prospěšný svému prostředí

Díky vysokému podílu hub v jídelníčku má důležitou roli v ekosystému. Přispívá tím k šíření výtrusů mykorhizních druhů hub. Pomáhá také při šíření semen rostlin, jež jsou důležité pro obnovu regenerujících se eukalyptových lesů. Svým hrabáním narušuje a provzdušňuje horní vrstvu zeminy. Ve vyhrabaných jamkách se drží voda a vytváří se nánosy naváté větrem, jež jsou vhodným prostředím pro klíčení semen.

Hrozby Austrálie působí i na klokánky

Stejně jako pro mnoho živočichů Austrálie jsou i pro klokánky velkou hrozbou zavlečení predátoři. Jedná se hlavně o zdivočelou kočku (Felis catus) a lišku obecnou (Vulpes vulpes). V nemalé míře na stavy působí i ztráta přirozeného prostředí, kterého ubývá vlivem člověka, ale také v důsledku častých a extrémních požárů. Požáry mají totiž negativní vliv na rozmanitost a výskyt hypogeálních hub, které jsou hlavním zdrojem klokánkovy potravy. Nebezpečné jsou rovněž otrávené návnady určené pro snižování stavu populace králíků.

I přes to všechno je klokánek stále poměrně běžný a je považován za málo dotčený druh. Do čeledi klokánkovití (Potoroidae) patří kromě klokánka krysího i dlouhoprstý, rudohnědý, Gaimardův a králikovitý.

: Populace klokánků klesá, ale stále jsou poměrně rozšířeným druhem. | Zdroj: Wikimedia Commons

Stupeň ochrany u jednotlivých druhů v čeledi Potoroidae, kam patří klokánek krysí, se liší. Zatímco klokánek rudohnědý (Aepyprymnus rufescens) je málo dotčený, klokánek dlouhoprstý (Potorous longipes) už spadá do kategorie ohrožený a klokánek Gaimardův (Bettongia gaimardi) do kategorie téměř ohrožený. Nejhůře je na tom kriticky ohrožený klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata).

Vzácně chovaný v zajetí

V přírodě se klokánek krysí i přes malý vzrůst dožívá 5 až 7 let. Při dobré péči v zajetí se může dočkat dvojnásobného věku. Patří mezi vzácně chované druhy. V roce 2020 byl k vidění pouze ve 25 evropských zoologických zahradách. U nás se s ním můžete setkat hned ve čtyřech: ZOO Brno, ZOO Plzeň a ZOO Jihlava, z níž byl dovezen pár do ZOO Praha. Česká republika se může pyšnit, že se stala největším chovatelem klokánků krysích v pevninské Evropě.