Poslední sčítání World Wildlife Fund, mezinárodní organizace na ochranu ohrožených druhů zvířat, dokládá, že kriticky ohrožený amurský levhart oproti roku 2007 zdvojnásobil v přírodě populační stavy. Jedná se o nejvzácnější poddruh levharta, žijící při hranici jihovýchodní oblasti Ruska a severovýchodní části Číny.
Levhart mandžuský v Colchesterské zoo. | Kredit: Keven Law, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0
Na pokraji vyhubení
Levhart amurský (Panthera pardus orientalis), v češtině známý též jako levhart mandžuský či levhart orientální, je v přírodě nejméně početným poddruhem této skvrnité šelmy. Podobně jako většina velkých koček trpí divocí amurští levharti ztrátou životního prostoru, odlesňováním, fragmentací populací a ilegálním lovem. Silná poptávka po levhartích kůžích trvá především ze strany blízké Číny z důvodu využití v tradiční medicíně. Velkým problémem je rovněž páření blízce příbuzných jedinců, jež s sebou nese zvýšené riziko geneticky podmíněných chorob i nárůst úmrtnosti mláďat. Při pohledu na mapu celosvětového rozšíření levhartů nelze přehlédnout výraznou izolaci areálu levharta amurského (východní cípeček podbarvených částí mapy) a obrovskou vzdálenost od dalších životaschopných populací druhu, jejichž těžištěm je nyní především centrální Afrika.
Celosvětový areál rozšíření levharta (Panthera pardus): původní rozsah rozšíření zahrnoval všechny vyznačené barvy. Na území podbarveném červeně je levhart v současnosti vyhuben, žlutá barva značí nejistý výskyt, světle zelená vysoce fragmentovaný výskyt a tmavě zelená souvislejší oblasti rozšíření.
Kredit: Tommyknocker, Wikimedia Commons
Podrobná mapa rozšíření amurského poddruhu levharta. Růžová barva vymezuje původní rozsah areálu v 19. století, území s doloženým výskytem v současnosti je vybarveno červeně.
Kredit: Izvora, Wikimedia Commons
Sčítání 2015 přineslo dobré zprávy
Za účelem zjištění současné početnosti amurského levharta rozmístili strážci chráněných oblastí fotopasti na více než 3 600 kilometrech čtverečních a získali 10 000 více či méně kvalitních fotografií. Relativně přesné sečtení skvrnitých koček umožňuje jedinečné rozložení vzorců na tělech konkrétních exempářů, lze proto vyřadit fotografie, na nichž se totožné zvíře vyskytlo několikrát. Abychom měli představu o konkrétních číslech: na počátku tohoto roku odhalily fotopasti instalované na ruském území, které pokrývá 60 % areálu výskytu, celkem 57 jedinců amurského levharta. Na straně čínské se jedná o 8–12 zvířat. Zoologové se ze zjištěných dat radují a poukazují na viditelný dopad cílené ochrany habitatů, o niž se snažili v posledních letech. Elegantní šelma ale zdaleka nemá vyhráno.
Chov v zajetí a reintrodukce
O něco více amurských levhartů najdeme po celém světě v zoologických zahradách a záchranných chovech. Data z roku 2011 hovořila o 176 kusech. Všichni tito levharti ovšem pocházejí od pouhých devíti jedinců odchycených v přírodě v roce 1961, mezi něž byl navíc přimíchán také zástupce jiného levhartího poddruhu. Pro zvýšení čistoty linií chovaných v zajetí byli proto levharti nesoucí více než 41 % genů „nečistokrevného“ předka (určeno na základě genetických analýz) z další reprodukce vyřazeni. V Čechách se chovem amurských levhartů zabývají zoologické zahrady v Praze a Olomouci – v obou se v minulých letech podařilo odchovat koťata.
Samice levharta amurského s mládětem. | Kredit: Makeenosman, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Jedinci chovaní v lidské péči však slouží především jako genetická rezerva. Pokusy o reintrodukci velkých koček jsou, na rozdíl např. od kopytníků, velice náročné, neboť zvířata odchovaná v zajetí nedokážou lovit, mají oslabené instinkty, nedostatečný respekt ke svým konkurentům tygrům a pokřivený vztah k lidem. Amurským levhartům by mohl do budoucna významněji pomoci odchyt jedinců ze současné divoké populace a jejich přesun na dobře vytipované náhradní lokality v rámci původního areálu výskytu. Tyto oblasti musejí být především dobře střežené proti pytlákům a zároveň by měly nově příchozím poskytnout dostatek životního prostoru. Snad se tyto plány vydaří.
Zdroj:
Dobrý den, co se stalo s těmi „vyřazenými“, co měli více než 41% genů jiného poddruhu ? Vyřazení = utracení?
Pro chov nevhodná zvířata se deponují do zoo, které neplánují odchovy a zvíře mají jen expozičně. Tam tato zvířata bez problémů dožijí.