Možná se domníváte, že kočičí předení představuje jednoznačně známku spokojenosti. Ale pozor, nenechte se zmýlit, kočky předou i při bolestech a nejistotě. Důvodů, proč kočky předou, bychom našli více. Jeden z nich vás však nejspíš překvapí: frekvence kočičího vrnění pomáhá léčit zranění a zvyšuje kvalitu kostí.
Spokojené kočky předou. Nemocné však leckdy také. Proč to dělají? | Zdroj: Wikimedia Commons
Předení = spokojenost?
Mnozí majitelé koček mají svůj recept na zosobněnou pohodu. Uvaří si čaj či kávu, usednou do křesla a počkají, až se jim sametová krasavice stulí na klíně, protáhne si tlapky, spokojeně přivře oči a začne příst. Předení je prostě něco navíc. Zvuk, který uklidňuje, přináší kočičí tajemno a rezonuje po místnosti provoněné nápojem a sušenkami. Zjevně se při něm cítíme dobře, my i kočky.
Je však rovněž známo, že kočky mnohdy předou i při bolesti, stresu či porodu. Předení je komplexním chováním, kterým kočka reaguje na mnoho rozličných situací. Kočka, která přede, vylučuje do svého těla endorfiny, které jí pomáhají zvládnout bolest. Může tak negativní zkušenost snáze překonat. V poslední době však již také víme, že samotná frekvence kočičího předení pozitivně ovlivňuje hustotu kostí a léčbu zranění. Vrnění proto nepomáhá „jen“ hlavě, ale skutečně také tělu.
Kočky často předou také při porodu, kojení a kontaktu s koťaty. | Zdroj: Wikimedia Commons
Jak předení vzniká?
Většina koček přede, i ty divoké. Takzvané „malé“ kočkovité šelmy a gepardi dokážou příst souvisle, podobně jako naši mourci. Hlavní podíl na předení mají svaly hrtanu a bránice. Rozechvívají se při nádechu i výdechu a svými vibracemi vytvářejí charakteristický zvuk. Přesný systém nervové kontroly předení není dobře známý, ví se ale, že frekvence kočičího předení se pohybuje kolem 25 Hz. Právě tato hodnota je dávána do souvislosti s optimálním stimulačním působením na tkáně a kosti. Zlepšuje jejich pevnost i hojení poškozených míst.
Kočky žijící v rámci početnější skupiny prý dokonce mohou „léčit“ nemocnou kočku tak, že si kolem ní lehají a hlasitě předou. Tato pozorování popisují někteří veterináři či chovatelé, podrobnější vědecké podklady však chybí.
Některé kočky předou i při čekání na potravu. | Zdroj: Maxpixel.freegreatpicture.com
Kočky ve službách NASA?
Kočičí zvukové dovednosti si našly cestičku i do vesmíru. Kočky a astronauti mají totiž překvapivě něco společného. Lidé, kteří pobývají ve stavu beztíže, nenamáhají dostatečně svůj kosterní aparát. Dochází u nich k rychlému odvápňování kostí a ochabování svalů. Kočky zase velkou část života prospí a své tělo vystavují dlouhým hodinám nečinnosti. Tímto stylem života by si rovněž mohly zadělávat na zdravotní problémy typu „astronaut“.
Jejich předení však pravděpodobně stimuluje kosti a svaly i v době nečinnosti a brání ochabování kosterního aparátu. Proto také kočky oproti psům mnohem lépe regenerují zranění (vzpomeňme na pověstných „devět životů“) a ve vyšším věku nemívají problémy s řídnutím kostí. A jak s tímto postřehem naložila NASA? Vybavila své astronauty vibračními doplňky, které napodobují kočičí předení – vydávají frekvenci, jež pomáhá bojovat s neblahými následky delšího pobytu ve vesmíru.
Kočičí vrnění prospívá oběma – kočce i člověku. | Zdroj: Pixabay.com
Co říci závěrem? Chovejme kočky, mějme je rádi a nechme je příst. Nejlépe co nejblíže u sebe. Kočka nás činí zdravějšími. Její předení se přenáší i na lidi, zvyšuje pevnost kostí, brání osteoporóze a urychluje hojení zranění. A hlavně – je nám při něm dobře.
