Průvodce v zoo pracuje se zvířaty i lidmi (1. část)

Poté, co bezmála 40 let učila na základní škole v Přimdě matematiku a fyziku, vydala se Petra Zoubková netradičním směrem – stala se průvodkyní v Zoo Plzeň. Mívá na starosti komentovaná krmení řady zvířat a také bdí nad bezpečím kosmanů bělovousých v jejich průchozím výběhu v nově otevřeném pavilonu Amazonie. Zoologické zahradě a jejím obyvatelům se věnuje s obrovským elánem, nadšením a láskou.

Kosmani bělovousí obývají výběh v pavilonu Amazonie. | Kredit: Facebook – Zoo Plzeň

Vaší nejnovější zodpovědností bylo v Zoo Plzeň hlídání kosmanů bělovousých. Pojďme si tedy nejprve popovídat o nich. Které kosmany zoologická zahrada chová a proč jste do průchozího výběhu vybrali zrovna kosmany bělovousé?

Plzeňská zoo chová tři druhy kosmanů, a to jsou stříbřití, zakrslí a bělovousí. Kromě toho jsou tu také tamaríni, kteří jsou rovněž z čeledi kosmanovití. Dá se říct, že všechny drápkaté opice jsou už tradičními obyvateli zoo. Kosmani bělovousí jsou ale do výběhu, kam můžou i návštěvníci, nejlepší volbou: kosmani stříbřití jsou příliš bázliví a ti zakrslí zase moc malí a zranitelní. Kosmani bělovousí jsou z nich nejzvědavější a také nejpřátelštější. Mají zvědavost v povaze, navíc jsou ohromně přizpůsobiví vůči lidem a také jsou větší a odolnější než třeba kosmani zakrslí.

Kolik kosmanů bělovousých v zoo máte?

Teď jich máme šest plus dva – v červenci se nám narodila kosmaní dvojčátka. Jejich pohlaví zatím ale neznáme.

V červenci 2015 se plzeňským kosmanům narodila dvě mláďata. | Kredit: Facebook – Zoo Plzeň

A mají už mláďata jména?

Ne, to nemají. Skupiny malých opiček se ani u nás obvykle nepojmenovávají, dokonce ani chovatelé je nejmenují. Kosmani nejsou ochočovaní – jedinou výjimkou je, že je ošetřovatelky učí, aby si od nich brali jídlo z ruky. To ale dělají jen pro případ, že by bylo nutné opičkám podávat léky. Jinak by totiž chovatelky nemohly mít jistotu, že si léky opravdu vezmou. I tak je to ale mince o dvou stranách: když jsou zvířata naučená na braní jídla z ruky, těžko pochopí, že si nemají nic brát od jiných lidí. Návštěvníci v zoo sice krmit zvířata nesmějí, ale vždycky se najde někdo, kdo to dělá. Právě to je jeden z důvodů, proč u kosmanů musí být vždycky někdo, kdo je ohlídá.

Kosman bělovousý
Kredit: Facebook – Zoo Plzeň

Jaké jsou ty další důvody? Setkala jste se někdy s tím, že nějaký návštěvník mohl kosmanovi ublížit?

Ano, dokonce jsem si i sepsala seznam bodů, proč je nutné na drobné kosmánky dávat pozor. Opičky jsou například zvyklé lézt po drátech nade dveřmi a lidé je mohou nedopatřením ve dveřích přiskřípnout. Taky jsem zažila, že jeden návštěvník chytil kosmana za spuštěný ocásek a chtěl ho stáhnout dolů, prý „to je jak když spláchneš na záchodě“. Tehdy jsem musela ihned zasáhnout, bylo to na poslední chvíli. Jindy se mi tam zase jeden člověk rozčiloval, že jsem ho nechtěla do voliéry pustit s pivem – ze vzteku pak to pivo vychrstl přímo do kosmaního výběhu. Dalším rizikem jsou pobíhající malé děti, které mohou omylem kosmana nabrat nohou. Kosmani jsou křehcí, i nechtěné kopnutí jim může ublížit. Hlídač by měl návštěvníky poučit a musí být pořád ve střehu – nemůže jenom zírat do tabletu nebo do mobilu.

Připravujete drápkatým opičkám nějaký enrichment?

Nepřipravujeme, enrichment v případě kosmanů není vůbec nutný. Oni se umějí zabavit přímo dokonale. Na jejich chování je vidět velká vzájemnost. Často si navzájem probírají tu srst – tisíckrát znovu říkám: Neemají blechy. Ne, nevybírají si blechy. Vybírají si kousky suché kůže, které pak jedí. Je to takové důvěrné gesto sblížení.

Co dostávají kosmani k jídlu?

Dbáme na to, aby měli pestrou stravu, takže dvakrát denně dostávají ovoce, zeleninu a také bílkoviny ve formě červíků nebo sarančat. První krmení dostanou ráno, kolem poledne pak odpočívají, mají siestu. Občas do pavilonu v té době přijdou lidé a marně se po nich pídí. Říkám jim, že se momentálně musejí spokojit s obrázkem kosmana bělovousého na ceduli a s mou maličkostí – návštěvníci už kolikrát žertovali „tak to si vás tady taky chovají“. (smích)

Když jste ve voliéře hlídala tolik hodin, vzpomenete si na nějaký konkrétní zážitek s kosmany?

Dokonce úžasný zážitek. Oni už mě poznají a chodí ke mně, tak se mi jednou posadili na kalhoty a počůrali mi je i tu moji tašku. (smích) Tohle byl zrovna chlapeček, který si mě asi označkoval. Co bylo ale nejzajímavější – zjistila jsem, že oni nesmrdí, oni voní! Kalhoty jsem sice samozřejmě vyprala a tašku jsem přemáchla, ale v každém případě jsem byla překvapená, že kosmani nebyli nepříjemně cítit. Ve výběhu jsem to necítila, ale v autě jsem potom cítila příjemnou sladkou vůni – a to byli oni.
Zážitek s kosmany si odnesl z voliéry i jeden návštěvník. Byl to docela vysoký pán a měl takovou zvednutou čupřinu. Jeden kosmánek přiběhl na větvičku, kterou právě pán podcházel, předními pacičkami mu zajel do vlasů a s velkou chutí si v těch vlasech zahrabal. Ten pán byl zrovna naštěstí slušný návštěvník, který se ani neošíval. Jak jsou ale kosmani tak zvědaví a jdou až k lidem, může se jim lehko něco stát. Jsem přesvědčená, že kdybychom nechali výběh nehlídaný, dříve či později o nějaké ty kosmany přijdeme.

Ztratili jste vinou návštěvníků nějaké zvíře?

Ano, umřel nám třeba tamarín pinčí, kterého někdo nakrmil cukrovou vatou. Potom také klokan rudokrký, tam možná šlo o krmení zvnějšku (výběh klokanů je od silnice oddělen jen plotem, pozn. red.). Kvůli návštěvníkům jsme také přišli o hříbě haflinga na statku Lüftnerka – potom jsme měli v zoo jeho parte, aby se návštěvníci podívali, co udělali.

Pokračování příště

(Zobrazeno celkem 822-krát, 1 zobrazení dnes)