Vosa je postrachem sklípkanů

Každý z nás má nějakou tu noční můru. Mnoho lidí se bojí pavouků a sklípkanů, a to zejména kvůli jejich velkému chlupatému tělu. Přesto však existuje tvor, který děsí samotné sklípkany.

Vosímu útoku většina sklípkanů neodolá. | Wikimedia Commons

Sklípkani (Mygalomorphae) patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří jsou schopni zneškodnit a sežrat nejen hmyz, ale i některé plazy, hlodavce i menší ptáky. Pro člověka však obvykle nepředstavují velké nebezpečí – většina sklípkanů má jed slabší než včela. Přesto u mnoha lidí pověstné „tarantule“ vzbuzují strach. Existují ale i tvorové, kteří jsou naopak noční můrou pro děsivě vyhlížející sklípkany: Vosy z čeledi hrabalkovitých (Pompilidae, rod Pepsis) se specializovaly na lov pavouků a ty největší z nich (s tělem o délce až pěti centimetrů a s žihadlem až sedmimilimetrovým) se nezaleknou ani sklípkanů. Kořist ochromují jedem, jenž patří k nejsilnějším ve zvířecí říši.

Sklípkan se brání vosí ofenzivě. | Kredit: Tvoe Nastroenie, YouTube

Vosy z rodu Pepsis se zpravidla živí pouze nektarem z květů a žihadlo obvykle používají jen k sebeobraně. Proč ale tedy útočí na pavouky až osmkrát těžší, než jsou samy? Mají k tomu dobrý důvod a tím je péče o potomstvo. Poté, co vosa přemůže sklípkana, odvleče ho do připraveného doupěte a naklade mu na břicho vajíčko. Z vajíčka se po nějaké době stane larva. Ta se rychle provrtá do pavoukova břicha, kde několik týdnů roste a živí se vnitřnostmi svého hostitele. Životně důležité orgány ale larva ponechává, aby sklípkana co nejdéle udržela naživu. Nakonec se larva zakuklí a po určité době pavouka opouští coby dospělec.

Samice vosy z rodu Pepsis může naklást oplodněné, nebo neoplodněné vajíčko: z neoplodněných se líhnou menší samci, zatímco z oplodněných větší samice. Vosa-matka tedy může do menších pavouků, kteří představují pro larvu méně jídla, klást mužské potomky, zatímco velké sklípkany si nechává spíše pro samičí larvy.