Zvířata, která neznáte – dželada

Dnešní hádanka zkušené znalce přírody nepřekvapí. Pravidelní návštěvníci jihomoravských zoologických zahrad také nebudou dlouho tápat v paměti. Pro běžnou veřejnost ale může jméno v titulku představovat slušný oříšek. V tomto případě oříšek značně chlupatý.

Typický dželadí samec. | Zdroj: Wikimedia Commons

Dželady (Theropithecus gelada) patří mezi větší druhy opic. Na délku měří 50–75 centimetrů a váží přibližně 10–19 kilogramů. Harémový způsob život, při němž si každá skupina udržuje obvykle jen jednoho dominantního samce, napovídá, že dželadí samečci budou v průměru dosahovat větší hmotnosti než samice – v tomto případě až dvojnásobné. Samci se také mohou pochlubit krásnou hřívou z dlouhých chlupů kolem krku a plecí.

Lysý hrudník i obličej

Co mají naopak obě pohlaví společné, jsou podivné lysiny na hrudníku, světlá víčka, holý obličej a výrazné sedací mozoly. Zatímco speciální „polštáře“ pod zadkem zvyšují pohodlí při dlouhodobém vysedávání na kamenitém podkladu, ostatní znaky slouží dželadám především pro zvýraznění vzájemné komunikace. Dželady často uvidíme, jak na sebe poštěkávají, cení zuby, ohrnují pysky a odkrývají hrudní lysiny. Toto chování má mnoho podob, kterým porozumí jen zkušený pozorovatel. Jedná se však o komplexní „jazyk“, jímž každé zvíře ve skupině může jednoduše sdělit, jak se cítí a co si myslí o svých soukmenovcích.

Z těchto náznaků lze také snadno vypozorovat postavení a dominanci jednotlivých členů skupiny. Přestože v dželadích tlupách snadno rozpoznáme samce, důležitější bývají vysoce postavené samice. Jsou to právě samice, které se mohou rozhodnout, že už mezi sebou současného „krále“ nechtějí, a prostě jej vyměnit za lepšího či mladšího. Navzdory všeobecně vžité představě může v rodinné skupině koexistovat i několik dospělých samců spolu se samicemi a odrůstajícími mláďaty. U dželad byla rovněž prokázána „nevěra“ a také snaha nevěrných partnerů maskovat svoje chování před dominantním samcem.

V období sucha se mohou menší (rodinné) skupiny dočasně shlukovat do větších celků čítajících i více než 100 zvířat. Samci, kteří nemají vlastní tlupu, tvoří mládenecké skupinky, neboť ve větším počtu bývá vždy bezpečněji. Společenská zvířata, jimiž dželady bezpochyby jsou, navíc potřebují „kamarády“ též pro psychickou pohodu. Dželady nejsou výrazně teritoriální, území několika rodin i samčích skupin se proto může překrývat.

Pestrá obličejová mimika je základem vzájemné komunikace. | Zdroj: Wikimedia Commons

Družný vegetarián

Dželady najdeme v chladnějších oblastech Etiopie a Eriteje, na horských loukách a náhorních plošinách (ve výšce 1 800–4400 m n.m.) s dostatkem travin k pastvě. Tyto oblasti jsou typické méně příznivým klimatem a horší dostupností pro predátory. Nepřízni počasí vzdorují dželady hustou srstí, noc tráví často na okrajích útesů, kam se za nimi šelmy (např. levharti) dostávají jen velmi obtížně. Jídelníček dželad odpovídá místu výskytu a ročnímu období. Přednostně konzumují zelené části rostlin, plody a květy, v době nedostatku suchou trávu, semena i kořínky a hlízy, které vytahují z půdy.

Zuby dželad (vyjma velkých špičáků, které slouží při vnitrodruhové komunikaci) jsou široké a ploché, přizpůsobené ke žvýkání velkých objemů travin. Pro dobrou manipulaci s trávou mají dželady, na rozdíl od většiny dalších primátů, velmi obratný palec na přední končetině. S ohledem na specifický systém příjmu potravy (pomalá pastva a průběžné uškubávání trávy) se u dželad vyvinul zvláštní způsob pohybu, který lze asi nejlépe popsat jako „posun vpřed po zadních nohách ve dřepu“. Přihrbený postoj těla znemožňuje dželadám při vnitrodruhové komunikaci dobře využívat výrazně zbarvené oblasti v okolí zadku, čímž disponují například paviáni. Jejich funkci proto přebírají nápadné holiny na prsou.

Větší skupina dželad. | Zdroj: Wikimedia Commons

Jediné mládě v období dešťů

Mláďata mohou v jednotlivých rodinách přicházet na svět v průběhu celého roku. Největší porodnost však mají dželady v období dešťů, kdy nacházejí dostatek pestré potravy. V době rozmnožování dojde ke zvýraznění prsních lysin samců i samic, u samiček též ke zvětšení řitní oblasti, což signalizuje jejich připravenost k páření. Březost trvá přibližně půl roku, poté přichází na svět jediné mládě, o nějž samice 12–18 měsíců pečují. Délka života dželad činí maximálně 20 let

Dželady patří k jednomu z nejpočetnějších druhů opic. Nedělejme si však velké iluze – „nejpočetnější“ v tomto případě znamená nejvýše 200 000 volně žijících zvířat. Střízlivější odhady se blíží 50 000 kusů. Nás, lidí, žije v Africe více než miliarda. Je proto zřejmé, že dželady rok od roku stále více a více ztrácejí životní prostor. Úbytek přirozených lokalit je pro ně největším rizikem. Domorodci navíc často loví samce s mohutnými hřívami a vytvářejí z jejich srsti rituální ozdoby.

Dželadu si v Čechách můžeme prohlédnout v zoologických zahradách v Brně a ve Zlíně. Jejich pestré vzájemné sociální interakce mohou být pro návštěvníka skutečně zajímavou podívanou.

Samec dželady s typickou prodlouženou srstí. | Zdroj: Wikimedia Commons

Zdroj: Wikipedia

(Zobrazeno celkem 41-krát, 1 zobrazení dnes)
Share