Proč pes vrtí ocasem, a kočka ne?

Psi vrtí ocáskem nejen při vítání kamarádů, ale i při setkání s nepřítelem či ve chvílích nejistoty. Jak poznáme, co přesně si náš čtyřnohý parťák myslí? A co na to říká kočka?

Ocas je pro psa prostředkem k vyjádření aktuálních emocí. | Kredit: Allen Skyy, Flickr.com – CC BY 2.0

Ocas je pro psa prostředkem k vyjádření aktuálních emocí. | Kredit: Allen Skyy, Flickr.com – CC BY 2.0

Pátá ruka pro psy

Psí ocas je nepochybně skvělým komunikačním nástrojem. Máte-li všechny čtyři nohy na zemi, zamávat tlapkou zvládnete stěží. Pro vyjádření vlastních nálad vám musí pomoci obličejová mimika, postavení těla a (jste-li tímto praktickým přívěskem vybaveni) ocas. Důležitý je nejen jeho pohyb, ale i pozice.

Že jde o prostředek určený výhradně ke sdělování pocitů živým tvorům okolo zjistíme snadno – osamělý pes ocasem téměř nehýbe. Z lidského života bychom si jako analogii mohli vypůjčit úsměv – jen málokdy se budeme smát v prázdné místnosti do zdi. Smích však nemusí nutně znamenat skvělou náladu, člověk se usmívá (či spíše šklebí) i ve stresu.

Dobře viditelná vlajka

Pohyb psího ocasu vyjadřuje vzrušení, ať již kladné či záporné. A zvířata v tomto případě lhát neumí. Pes nemá zrovna skvělý zrak, hůře si všímá detailů a barev, dobře však registruje pohyb. Mávání ocasem je proto pro psy snadno čitelné a rychle jej zaznamenají. Pes navíc může prostřednictvím ocasu šířit vlastní pach směrem k ostatním, což je pro dobře čuchající čtvernožce klíčové.

Do jisté míry slouží ke vzájemné komunikaci ocasy všem sociálně žijícím zvířatům. Evoluce proto důležitý konec těla v živočišné říši patřičně vyzdobila – může být barevně kontrastní, výrazně osrstěný či zakončený chomáčem chlupů nebo štětin. Člověk, jehož rozmary často směřují evoluci navzdory, některé druhy psů o ocas připravil. Není to zrovna malý handicap – lze snadno pozorovat, že kupírovaní psi v případě radosti ze spatření majitele mnohdy přehnaně kroutí kyčlemi a vrtí doslova celým tělem, aby zvýraznili nevelký pohyb lidmi přikráceného pahýlku. Konkrétní pozici ocasu modifikuje také exteriér plemene – chrt bude „od přírody“ nosit ocas v jiné výšce než kolie.

Psí rozhovor - zatímco větší pes se přátelsky a sebevědomě vrhá vpřed, druhý pejsek jeví zřetelné obavy a ocas stahuje pod tělo. S ohledem na velikostní rozdíl se mu ani moc nelze divit... Kredit: Nick Ares, Wikimedia.org – CC BY-SA 2.0

Psí rozhovor – zatímco větší pes se přátelsky a sebevědomě vrhá vpřed, druhý pejsek jeví zřetelné obavy a ocas stahuje pod tělo. S ohledem na velikostní rozdíl se mu ani moc nelze divit…
Kredit: Nick Ares, Wikimedia.org – CC BY-SA 2.0

Pozice a pohyb

Způsob nesení psího ocasu odráží (spolu s postojem celého těla) aktuální náladu svého nositele. Obecně platí, že sebevědomý pes drží ocas vysoko, vystrašený jej snižuje směrem k zemi či dokonce přitiskne k břichu. Stažení ocasu mezi nohy u vystrašených a podřízených psů minimalizuje šíření tělesného pachu, neboť zakrývá i anální otvor a jeho okolí. Ocas uvolněného psa se nachází ve střední poloze, oháňka napjatá horizontálně za tělo značí zvýšenou bdělost.

Samotné mávání ocasem připadá nezaujatému člověku pořád tak nějak stejné, všímáme si spíše intenzity signálu. Rychlost pohybu oháňky skutečně odráží míru vzrušení psa. Vědci však zjistili i jiné zajímavé detaily. Důležité totiž je, na které straně psa (pravé či levé) mávání ocasu převažuje. Při projevování pozitivních emocí (radost) směřuje ocas psa častěji k pravé straně jeho těla. V případě negativních emocí (spatření nepřítele) se naopak přiklání k levé. Stranové rozdíly vysvětlují vědci odlišným využitím hemisfér mozku – levá, ovládající silněji pravou polovinu těla, se pojí se vstřícností a klidem. Pravá hemisféra, posilující projevy levé části těla, zpracovává spíše přípravu k okamžité reakci, obavy a napětí. Nesmíme zapomenout ani na jemné vibrační chvění ocasu – v těchto případech pracují nervy a náš miláček pravděpodobně zvažuje nečekanou akci, nejčastěji útěk.

Mávání ocasem na pravé straně těla značí pozitivní emoce. Ale uznejte… přece nebudou při spatření páníčka vstávat!

Kočkopsí slovník

Rozebrali jsme roli ocasu v životě psím, jak je tomu ale u koček? Sametové krasavice vrtět ocasem v „psím“ smyslu slova nedokážou – buď jemně pohybují špičkou ocasu, což obvykle značí zájem a pozitivní přístup, nebo nepravidelně sekají celým ocasem. Takové mávání odráží zvýšení nervozity, přípravu k útoku či špatnou náladu. Zatímco pes tedy ocasem často vrtí z radosti a zájmu, kočka jím mává spíše při vzteku. A mezidruhová nedorozumění na sebe nedají dlouho čekat – pejsek očekává, že se s ním ta „vstřícně“ vypadající kočka bude kamarádit, ona jej však namísto pozdravu přetáhne drápy přes čenich.

Nedorozumění mezi psem a kočkou? Možná jen kvůli ocasu. Kredit: Peterz Partensky, Flickr.com – CC BY-SA 2.0

Nedorozumění mezi psem a kočkou? Možná jen kvůli ocasu.
Kredit: Peterz Partensky, Flickr.com – CC BY-SA 2.0

Vzájemné komunikaci se pes a kočka zpočátku musejí naučit stejně, jako se my učíme cizím jazykům. Nemůžeme se proto divit počátečním přehmatům a musíme oběma zvířatům dopřát dostatek času, aby si mohla přiměřeně porozumět. A zároveň tak trochu ohlídat, aby nám rozladěný pes kočku nepřekousl vejpůl a rozrušená kočka nepřipravila pejska o oko. A to všechno kvůli ocasu.

Zdroje: psychologytoday.com, novinky.cz

(Zobrazeno celkem 768-krát, 1 zobrazení dnes)
Share