Někteří psi jsou od přírody žravější, jiní vybíraví. Zatímco tlustého chrta potkáme zcela vzácně, s labradorskými retrívry je to horší – mnozí připomínají soudky na nožičkách. Souvisí nadměrná tloušťka těchto mazlíčků výhradně s povahou a přístupem jejich páníčků, nebo nese část viny i samotný pes?
„Nebyl by tam ještě piškotek?“
Pohodový pes s velkou láskou k jídlu
Labradorské retrívry (a jejich křížence) často spatříme po boku nevidomých. Cvičí se snadno a rychle. | Kredit: Honza Groh, Wikimedia – CC BY-SA 3.0
Labradorský retrívr vzal začátkem 21. století české domácnosti útokem. Rychle se vyšvihl mezi nejpopulárnější plemena. Je klidný, milý, vypadá vesele a je také poněkud… žravý. Snadná motivace potravou velice pomáhá ve výcviku – pro pár granulí či piškotů vám retrívři snesou modré z nebe. Ač se jedná o psy původně lovecké, rychle se přeučili též na ochotné gaučové společníky. Snadno se cvičí v základní poslušnosti a ne nadarmo se v současnosti jedná o nejpoužívanější asistenční a slepecké psy (byť jsou občas kříženi s retrívry zlatými).
Vědci v minulém roce přišli s informacemi, které obtloustlým labradorům i jejich páníčkům mohou posloužit jako berlička. Nebo spíš pořádná berla. Oblíbení psi totiž mají podle posledních výzkumů žebrání a tloustnutí v genech.
Pokusu se zúčastnilo více než 300 psů, z nichž většina pocházela z normálních „pejskařských“ domácností, část z výcvikových center asistenčních psů. Některá z těchto zvířat měla nadváhu, jiná nikoliv, šlo však o zdravé psy. Zkoumání genetické informace jednotlivých zvířat prokázalo, že oproti dalším plemenům lze u labradorů často zaznamenat poškození (zkrácení) jednoho konkrétního genu (zvaného „POMC“), které je v důsledku zodpovědné za psí chuť k jídlu a pocit sytosti. Výskyt některé z forem tohoto „genu žravosti“ se potvrdil u 23 % z testovaných zvířat. Při výcviku je však právě tato vlastnost výhodou – psi, obvykle motivovaní právě pamlsky, se více snaží a vykazují pak i lepší výsledky.
Tyto dimenze jsou už příliš…
Zkouší na vás mazlíček „psí oči“? Odolat jim je těžké, často ale nezbytné.
Druhá strana mince
Labradoří nenasytnost s sebou však přináší i velkou zátěž. Ano, příliš těžký pes se může v extrémním případě propadnout stropem k sousedům pod námi, máme však na mysli především zátěž zdravotní. Tlustí psi velmi často trpí dýchacími obtížemi, cukrovkou a poruchami oběhového systému. Jejich klouby je stěží unesou.
Jen málo majitelů má dostatek sebekázně, aby psa přes vytrvalé žebrání krmili přiměřeně ve prospěch jeho zdraví. Obezita totiž zvířeti skutečně ubližuje. Ač to slyšíme neradi, naše neschopnost odolat žebravým pohledům padesátikilového labradora hraničí s týráním zvířat a významně zkracuje psovi délku života. V bohatých zemích trpí nadváhou a obezitou mezi 34 a 59 procenty psů, což je, i přes potenciální genetické předpoklady čtvernožců, především vizitkou neukázněných majitelů. Mysleme proto na své pejsky a odměřujme porce pečlivě. Zdraví našich zvířecích partnerů by mělo být vždy na prvním místě.
Zdroje:
