O závažných nemocech psa jsme započali povídání v minulém článku, ve kterém jsme se zaměřili na pravděpodobně nejznámější psí choroby – vzteklinu a psinku. Dnes se seznámíme s o něco méně známými, přesto ale velmi nebezpečnými chorobami – psí leptospirózou, parvovirózou a ehrlichiózou.
Nezapomínejme, že zvířata dávají daleko obtížněji najevo, když je něco bolí…
Leptospiróza
Leptosiróza je bakteriální onemocnění mnoha druhů zvířat, může jí být ovšem nakažen i člověk. Bakterie, které zapříčiňují tuto nemoc, napadají zejména hlodavce – krysy a potkany. Leptospiróza se vyvíjí hlavně ve vodě: v rybnících, řekách, kalužích a kanálech.
Zdravé zvíře se může nakazit buď přímým kontaktem s nakaženým zvířetem (kousnutím), nebo nepřímým způsobem (v okolí nebo kvůli infikovaným předmětům). Virus proniká do organismu přes sliznici, kůži a oči. Psa může nakazit mnoho sérotypů, dva z nich jsou však velmi agresivní a vyskytují se nejčastěji: jedná se o bakterie Leptospira icterohaemorrhagiae a Leptospira canicola. Nakažené zvíře následně prodělá tři různá klinická stádia: nechutenství a bolesti žaludku, žloutenku a zánět ledvin. První zmíněné stádium, nazývané také jako psí tyfus, je pro psa velmi vyčerpávající, projevuje se zejména zvracením, které provází krvácení a průjmy, vedoucím až k akutnímu selhání ledvin.
Na znečištěné kaluže si dejte raději pozor.
Diagnostikovat leptospirózu je složité. Při klasickém průběhu nemoci závisí zdravotní prognóza psa na stavu ledvin, který byl dán v momentě odhalení onemocnění. Jako prostředek diagnostiky slouží také vyšetření moči a krve v prvních šesti dnech při podezření nákazy. Navzdory všem moderním lékařským postupům však lze tuto nemoc jen velmi těžko léčit. Dobrou prevencí je proto včasné očkování, které ochrání psa alespoň proti dvěma nejčastějším bakteriím zmíněným výše. Dobré je pak samozřejmě zabránit kontaktu psa s krysami či jejich hnízdy. U loveckých psů, kteří jsou nákaze vystaveni více, se doporučuje očkování dvakrát ročně po celý jejich život. U psů, kteří žijí v bezpečnějším prostředí, postačí očkování jednou za rok.
Parvoviróza
Parvovirové onemocnění psů je infekční onemocnění, které se netýká jen psů, ale i ostatních druhů zvířat (např. myší, králíků, koček či skotu). Nemoc se projevuje nejprve apatií, prchavou horečkou, poté úporným zvracením zpěněné tekutiny, někdy s příměsí krve či žluči. Později se připojí i průjmy, což vede k vážné dehydrataci, která bývá velmi nebezpečné zejména pro štěňata.
U psů jsou známy obvykle dvě formy parvovirózy, a sice myokardiální a intestinální. Při intestinální formě je postiženo tenké střevo, což vede ke ztrátě živin, dehydrataci, průjmům a zvracení. Narušenou sliznicí pak pronikají ze střeva do krve nežádoucí bakterie, které vedou až k sepsi, lidově otravě krve. Myokardiální forma se u štěňat díky vakcinaci fen vyskytuje dnes jen zřídka. Náchylnost k viru je ovlivněna mnoha faktory, zejména pak zdravotním stavem zvířete, tím jak je živeno, stavem jeho imunity, hygienou a dalšími vlivy.
Podchycená nemoc se léčí hlavně hydratací postiženého zvířete, podáváním antibiotik a krevní transfúzí. S krmením se může začít jen opatrně, nejlépe kašovitou stravou, a to jen v případě, pokud vymizí zvracení. Dietně musí být zvíře krmeno ještě další dva týdny a na normální krmení se doporučuje pak přecházet jen velmi plynule.
Návštěva veterináře nebývá pro psa zpravidla příjemnou. Při podezření na vážnější zdravotní problémy se jí však nevyhýbejte.
Ehrlichióza
Pro většinu majitelů psů znamená výskyt klíštěte u mazlíčka ohrožení a strach, aby se nenakazilo piroplazmózou. Klíšťata však přenáší i mnohá další onemocnění, jedním z nich je také ehrlichióza. Tuto nebezpečnou chorobu způsobuje mikroorganismus podobný bakteriím a psa nakazí skrze přisáté klíště, které do jeho krve přenese parazita kousnutím.
Nemoc se projevuje v různých klinických podobách, je provázena úpornou horečkou, výtokem z nosu, nechutenstvím, anemií a vede k trvalé slepotě, autoimunitním onemocněním, poruše srážlivosti krve a nakonec i smrti. Poprvé se projeví až po 10 až 20 dnech od kousnutí klíštětem. První, akutní fáze, trvá 4–6 týdnů, poté následuje fáze chronická.
Onemocnění se dá diagnostikovat krevními testy, rozborem moči a dalšími laboratorními vyšetřeními. Léčba pak probíhá pomocí aplikace antibiotik, pokud se podchytí včas, tedy v akutní fázi nemoci. Pokud se zvíře začne léčit až v chronické fázi, jsou naděje na vyléčení bez vážných následků velmi nejisté. Jako prevence se doporučuje prohlédnout každý den psa, a v případě zjištění přítomnosti klíštěte být obzvlášť obezřetní, zvíře pozorovat a používat ektoparazitika, které nežádoucí parazity zlikvidují.
Nalákat do své srsti klíště je naneštěstí pro psa záležitostí okamžiku. A co teprve ve vysoké trávě…
Kredit: Rjgunn007, Wikimedia – CC BY-SA 3.0
Je důležité, aby si každý psí majitel uvědomil, že při zdravotních problémech se rozhodně nemůžeme řídit svou intuicí, znalostmi nabytými z internetu, ba co hůř, spoléhat se na rady tzv. pseudoexpertů. Při podezření na jakékoli závažnější potíže bychom měli vždy vyhledat veterináře. Nezapomínejte, že v momentě, kdy si donesete domů zvíře, přebíráte za jeho zdraví plnou zodpovědnost.
Zdroje:
