Většina lidí si pod pojmem komunikace mezi lidmi a koňmi představí klasický obraz jezdce na koni, který se se zvířetem dorozumívá prostřednictvím oteží a dotyků nohou. V takovém případě je ovšem jezdec jakýmsi vysílačem a kůň pak pouhým přijímačem příkazů. Koně však nejsou pouze pasivními stvořeními. Ve skutečnosti mají vlastní touhy, emoce a motivace. Existuje řada výzkumů, které se zabývaly koňskými schopnostmi komunikací s lidmi.

Koně umí mezi sebou výborně komunikovat. | Kredit: eflon, CC BY 2.0

Lidé začali domestikovat koně přibližně mezi lety 4 000 a 3 000 př. n. l. Amy V. Smith, výzkumnice zabývající se komunikací koní, naznačuje, že už samotné přirozené společenské chování koní mohlo usnadnit jejich domestikaci. „Koně jsou od přírody velmi společenskými tvory,“ uvádí Smith. „Umí mezi sebou výborně komunikovat. To pravděpodobně vedlo k tomu, že dokáží lépe pochopit i lidské podněty.“

Výrazy obličeje

Jakmile začalo docházet k domestikaci koní, blízká interakce s lidmi napomohla k rozvoji mezidruhových komunikačních schopností. Mezi ně lze zařadit i rozpoznávání lidských výrazů obličeje. 

V posledních experimentech Amy V. Smith a její tým postupně ukazovali 28 koním velké fotografie lidských tváří. Zobrazené tváře měly různé výrazy a projevovaly emoce – jako štěstí a hněv. Amy Smith zjistila, že obrázky rozzlobených tváří vyvolaly u koní negativní reakce. Jejich srdeční frekvence výrazně stoupla a na fotografii hleděli levým okem (v mozku savců to, co vidí levé oko, zpracovává pravá mozková hemisféra, která se specializuje na vnímání negativních podnětů).

Navíc je zajímavé, že koně mají výrazy obličeje velice podobné těm lidským – a to přes jasné anatomické rozdíly. Výzkumníci prokázali, že existují výrazné podobnosti v pohybech očí a rtů. Vedoucí studie se domnívají, že jejich nálezy přispívají k rostoucím důkazům, že vývoj výrazů obličeje byl silně ovlivněn sociální interakcí.

Koně mají výrazy obličeje velice podobné těm lidským. | Kredit: Pavel, CC BY 2.0

Hlasová komunikace

Vědci také o koních zjistili, že své emoce projevují prostřednictvím hlasu (např. řehot). Většina jezdců by si nyní mohla povzdychnout: „já jsem to říkal,“ ale výzkum navíc odhalil, že zvuky, které koně vydávají, často vyjadřují velmi podrobné informace.

Frekvence a délka koňského řehtání se mění v závislosti na tom, zda má kůň momentálně negativní či pozitivní emoce a jak intenzivní jsou jeho pocity v daném okamžiku. K tomuto poznání došlo po uskutečnění experimentu, během kterého byli koně od sebe odděleni a později opět sloučeni. Také se ukázalo, že „promluvy“ koní závisí na pohlaví, velikosti a identitě určitého jedince.

Do budoucna vědci plánují zkoumat ještě hlouběji povahu koňské hlasové komunikace, včetně toho, zda existují nějaké rozdíly mezi komunikací domestikovaných koní a koní divokých.

Koně své emoce projevují také prostřednictvím hlasu. | Kredit: isamiga76, CC BY 2.0

Fyzická komunikace

Fyzická komunikace patří mezi základní způsoby, kterými lidé s koňmi komunikují. Obvykle se však jedná o jezdce, kteří koním dávají příkazy prostřednictvím otěží a stisků nohou. Tato komunikace ale koním běžně neumožňuje mít jinou odezvu než uposlechnutí příkazu. To může mít na koně negativní vliv. „Mnoho lidí se síly koní bojí, a tak se je rozhodne ovládnout. To vede k tomu, že koně mají potřebu z tohoto stavu unikat,“ uvádí Rachele Malavasi ze School of Ethical Equitation.

Její nedávný výzkum se soustředil na způsob, kterým se koně snaží fyzicky komunikovat s lidmi. Během experimentu koně měli výhled na dva kbelíky s pohoštěním, ale neměli možnost se k nim sami dostat. Současně vedle nich stál člověk – vodič, který pouze stál a vyčkával, jak se zvíře zachová. K řešení tohoto problému používali koně různé způsoby fyzické komunikace s člověkem, aby docílili vzájemné spolupráce a získali tak přístup ke kbelíkům s lahůdkami. Těkali pohledem mezi člověkem a vědrem s jídlem, přikyvovali hlavami nebo dokonce rychle otřásli hlavou směrem k potravě.

Pokud jedna metoda nefungovala, zkusili jinou. Koně se také vždy předem ujistili, že jim jejich obsluha věnuje pozornost – vyžadovali oční kontakt, v opačném případě se k pomocníkovi přiblížili a začali se ho dotýkat. „Naše studie ukázala, že koně nás mohou nejen číst, ale dokážou vymyslet i strategie, aby naše pozornost a kroky vedly k požadovanému výsledku,“  uvádí Rachele Malavasi.

Koně nás mohou nejen číst, ale dokáží vymyslet strategie, aby naše pozornost a kroky vedly k požadovanému výsledku. | Kredit: Feliciano Guimarães, CC BY 2.0

„Výzkumy prokazují, že koně jsou sociálně a emocionálně mnohem sofistikovanější, než je jim často přisuzováno. Toto poznání je z hlediska dobrých životních podmínek nesmírně důležité – čím více zjišťujeme, že koně (ale i jiné druhy) jsou přemýšliví, citliví a společenští, tím více se budeme snažit zlepšit jejich standardy v oblasti dobrých životních podmínek,“ shrnuje celou problematiku Amy V. Smith.

Zdroj: Animal cognition – How do Horses Communicate with Humans?