Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je považován za jednoho z vrcholných predátorů světových moří a oceánů. Je obáván i pro „lidožroutství“, byť průměrně ročně dojde jen ke dvěma nevyprovokoaným útokům na člověka. Existuje ale tvor, kterého se tento největší drsňák bojí?
Mořští biologové zjistili, že žralok bílý mizí ve chvíli, kdy ve svém okolí zjistí přítomnost kosatek dravých (Orcinus orca). „Žraloci bílí vyklidí své lovecké teritorium až na jeden rok, když jsou konfrontováni s kosatkami, a to i v případě, když kosatky jen proplouvají,“ říká mořský ekolog Salvador Jorgensen z Monterey Bay Aquarium.
Výzkum interakcí žraloků a kosatek
Vědci svůj výzkum založili na datech z pozičních lokátorů 165 označených žraloků z let 2006 až 2013 a na populačních datech žraloků, kosatek a tuleňů a lachtanů z kalifornského ostrova Southeast Farallon Island za posledních 27 let. Tým vědců zdokumentoval také čtyři setkání žraloků a kosatek v rezervaci Greater Farallones National Marine Sanctuary.
Při objevení kosatek vždy žraloci vyklidili prostor v řádu minut a nevrátili se dřív, než v příští sezóně, a to i v případě, že na daném území kosatky zdržely méně než hodinu.
Rypouši se radují
Ze žraločího ústupu mají největší radost rypouši sloní, kteří jsou pro žraloky potravou. Žraloci se někdy přesouvají k jiným rypouším koloniím, jindy ale odplouvají do středu Pacifiku, do oblasti nazývané „Kavárna bílých žraloků.“ Migrující kosatky na rypouše občas také útočí, ale pouze nepravidelně, a místní kosatky se živí rybami.
Žralok a kosatka: kdo z koho
Ze srovnání žraloků bílých a kosatek vychází jako větší a silnější jednoznačně kosatky. Žraloci bílí sice dorůstají do délky až 5,5 m, ale tam teprve dospělé kosatky s délkou teprve začínají. Při obvyklé délce 8–9 metrů a vahou 5–10 tun oproti jedné tuně žraloka mají zkrátka navrch. Kosatky žraloky bílé občas loví po celém světě. Na pobřeží je občas vyvrženo tělo bílého žraloka s vykousnutým břichem: žraločí játra plná tuku a vitamínů zřejmě kosatkám chutnají.
Kosatky dravé se nicméně živí různě, dokonce jednotlivé skupiny ve stejných habitatech preferují různý jídelníček. Některé si dají pouze ryby, pro jiné jsou hlavní potravou ploutvonožci – lachtani, tuleni a občas mroži. Další kosatky loví své příbuzné – delfíny a běluhy, jiné topí a konzumují mláďata velkých velryb. A ani tučňákem nebo chobotnicí kosatka nepohrdne.
Interakce vrcholových predátorů známe poměrně dobře u suchozemských zvířat. V případě oceánských tvorů je to složitější, žijí na obrovském prostoru a příležitostí k pozorování zas není tolik. Nehledě na to, že v současnosti do hry o nejvyššího predátora současných oceánů vstupuje ještě úplně jiný živočich: člověk dvojnásob rozumný (Homo sapiens sapiens).
Zdroj: ScienceAlert.com
